Proč nemáme držet redukční diety?
Spolehnout se na "zázračnou" dietu znamená, že omezenou dobu něco vydržíme, váha jde dolů, ale jakmile doba pomine, vyletí zase nahoru. Diety svádí k neřestem: buď vám při ní chybí sacharidy a pak vás to žene do sladkého, nebo tuky, pak vás dožene chuť na tučné. A máte-li málo energie, jdete po sladkém i tučném... to se nedá vydržet.
Ing. Petr Havlíček
|
Co s tím?
Musíte mít dostatek vyvážené stravy i pohybu a nižší energetický příjem, redukovaný z obsahu tuků a z jednoduchých cukrů. Jedině tak se dá váha shodit a udržet.
Vy sám jste dietu nikdy nedržel?
Když jsem dělával kulturistiku a připravoval se na závody, kde musí být svaly vidět, držel jsem cílené sportovní diety, jejichž výsledkem je samozřejmě jo-jo efekt. Dneska se na tyhle drastické a nezdravé metody dívám s úsměvem, ale byl jsem mladej.
Špeky vás netrápily?
Pokud mi někde na těle něco vadí, přidám pohyb. Mám rád jídlo, takže docela dost jím a klidně i večer. Pohybu mám dost, proto je pro mě večeře zásadní jídlo dne a klidně si po ní dám i sladké. Jídlo musím mít vyladěné i proto, že spím kvůli práci tak čtyři hodiny denně a jinak bych to nezvládl.
Nadváhu jste tedy nijak řešit nemusel?
Ztloustl jsem osm kilo v době, kdy jsem na tři roky přestal kouřit. I když mi cigareta nechutná, velmi mě baví. Je to pro mě stresová záležitost, při níž přemýšlím. Přibral jsem i v době nemoci, kdy jsem moc nemohl jíst ani se hýbat.
Co vám bylo?
Autoimunitní zánět tlustého střeva - ulcerózní kolitida. Příčina toho onemocnění se většinou neví, často to ale bývá stres. Začala se projevovat jako hemoroidy a já si myslel, že to v pohodě zvládnu. Až když se problémy zhoršily, zavolal jsem kamarádovi chirurgovi, že to budeme asi muset "kuchnout". Kouknul na to a povídá, že hemoroidy to nejsou ani náhodou.
Tipla bych si, že vám lékaři nasadili kortikoidy.
Jenže nezabíraly, stav se neustále zhoršoval. Z 12 centimetrů postiženého střeva se během roku zánět rozrostl na 56 centimetrů, zhubnul jsem asi 12 kilo. Po dvou letech mi lékaři navrhli nejradikálnější biologickou léčbu, která kdyby nezabrala, muselo by se střevo odstranit. V ten moment jsem si řekl a dost, kašlu na to. Mozek zřejmě zaregistroval vážné ohrožení a do čtrnácti dnů byl klid. Zánět sám od sebe zmizel.
To zní jako zázrak?
Já se samozřejmě snažil střevo nedráždit. Držel jsem bezlepkovou a bezmléčnou dietu, ale léky jsem neužíval žádné, a přesto nemoc ustoupila. Těsně poté jsem ještě s hrůzou odletěl na olympiádu do Číny pro jistotu i s krabicí léků s tím, že se mi to tam určitě vrátí. Naštěstí od té doby nic.
Myslíte, že za vším byla psychika?
Začal jsem přemýšlet o tom, co mě vlastně v životě stresuje. Potíže jsem řešil i s Kateřinou (MUDr. Cajthamlová - poznámka redakce), která už tehdy studovala systemickou psychologii. Možná i to tomu výrazně napomohlo.
Teď nemáte v jídle žádná omezení?
Ne, jen si dávám pozor na mléčný cukr, protože od 18 let vím, že úplně dobře nesnáším laktózu, takže u sebe neustále nosím enzym laktázy.
Zásady správné výživy vám vštípili už v dětství rodiče?
Ne, nikdy jsme nic takového neřešili. Máma si kila hlídat nemusela, protože byla přirozeně štíhlá. Dodnes i ve svých osmašedesáti cvičí ve fitku. Tátu si pamatuji vždycky s nadváhou a až skoro s odporem ke sportu. Váhu neřešil, spíš naopak, když zhubnul, vadily mu otázky, jestli není nemocný, tak zas kila raději rychle nabral. Do pěti šesti let mě navíc vychovávala většinu času babička, která byla obézní a vařila klasickou venkovskou stravu. Byl jsem hodně vybíravý a babička mi prý dokonce mixovala maso do omáček, aby do mě vůbec nějaké dostala.
Má smysl vybíravé děti nutit do jídla?
Když byla moje šestiletá dcera půlroční a plně kojené miminko, partnerka někam odjela a nechala mi pro ni doma mlíko, ale ona ho z lahve absolutně odmítala. Zoufale jsem obvolával všechny své známé i doktory. Až Kateřina mi řekla: Hele, ty vole, žádné dítě dobrovolně hlady neumře, tak ji nech být, a až bude mít hlad, tak to vypije. Dal jsem na její radu a dcera, do té doby kojená výhradně z prsu, vypila večer lahvičku mléka úplně bez problémů. Jde o to nepolevit a nezdevastovat mu chutě sladkostmi, jak to někteří rodiče dělají. Když dítě nechce polévku, nabídnou mu čokoládu, aby snědlo aspoň něco.
Byl jste hubené dítě?
Spíš baculaté a oplácené. Vytáhl jsem se až tak v sedmé třídě. Vyrostl jsem a zhubnul, ale protože jsem nesportoval, dostavily se komplexy. A tak jsem si v 18 letech řekl, že když už žádný sport neumím, pořídím si svaly, abych aspoň jako sportovec vypadal. A začal jsem s kulturistikou.
Kvůli holkám?
Jasně, já se totiž tenkrát strašně zamiloval a něco začalo. Jenže pak přišel ragbista a bylo po lásce.
Specialista na výživu Petr Havlíček v době, kdy se závodně věnoval kulturistice.
Přes svaly jste se dostal k dietologii?
Původně jsem počítal s tím, že se po vysoké škole zemědělské vrátím na školní statek, kde jsem pomáhal při střední škole a líbilo se mi tam. Jenže přišla revoluce a poměry na statku se změnily, takže se mi tam už zpátky nechtělo. Místo toho jsem se díky kulturistice začal zajímat o různé doplňky stravy a po státnicích jsem nastoupil do fitness shopu v Brně. Po dvou letech jsem pak přešel do Prahy.
Ke zdravé výživě vás tedy nepřivedl otec, který pracoval jako hygienik výživy?
Otec si přál, abych vystudoval medicínu a věnoval se výživě, ale já za žádnou cenu nechtěl. Proto jsem napřed utekl k veterině a z té zběhnul k zootechnice. Paradoxně dnes dělám dost podobnou práci jako on.
A maminka?
Pracovala také na hygieně jako vrchní sestra.
Jak jí vaše bezmála sedmiletá dcera. Chodí třeba na obědy do školní jídelny?
Chodí. Občas jí nechutná a hlásí, že toho moc nesnědla. Tak si dá svačinu, pak má třeba hodinu a půl tenisu a večer v takovém případě sní normální dospěláckou porci. Nemáme doma nic, co by si nemohla dát. Když si něco chce vzít, zeptá se a tím pádem my máme o jejím jídle přehled. Řekl bych, že jí spíš míň než víc, je výrazně hubená. Navíc je velmi aktivní a po partnerce sportovně nadaná. Od tří let hraje tenis, od půl roku plave, od dvou a půl roku lyžuje, umí bruslit, dělá gymnastiku...
Kdo u vás doma nakupuje a vaří?
Partnerka říká, že když jdu nakupovat já, přijdu za dvakrát tak dlouhou dobu a utratím třikrát tolik peněz. Mám rád, když je plná lednice, špajzka a všechno bio, tím jsem postiženej, protože jako zootechnik vím, jak se potraviny zpracovávají. Když točím televizní pořad 'Jste to, co jíte' a nemám moc času, což je zrovna teď, nakupuje výhradně partnerka.
A taky bio?
Občas se pochopitelně vzteknu, co se to doma objevilo, ale víceméně nakupujeme pořád stejný sortiment.
Partnerka s váhou nebojuje?
Ne, je štíhlá a navíc sportovní multitalent. Než si zničila kotníky, hrála basketbal. Pak se vrhla na aerobik a dělá cvičitelku. Jenže chtěla soutěžit, tak se dala na závodní fitness. V té době jsme se seznámili. Přišla za mnou jako klientka.
S jakým problémem?
Potřebovala na závody trošku zhubnout, vyrýsovat.
A vy jste se zamiloval, takže se vám nelíbí ultra štíhlé holky?
Jen chtěla malinko ubrat v nohách a hýždích. Mně se líbí štíhlé vysportované holky. Modelky ne, protože jejich tělo je vychrtlé. To už se raději podívám na holku oplácanou.
