„Nikdy jsem nebyl sportovní typ, já sportoval leda tak u televize. Bucláček oplácaný jsem byl už jako malý klučina. Je pravda, že když přišlo jaro, rád jsem vytáhl míč a hrál jsem všechny hry, které s balónem šly. A šlo to ztuha, protože jsem kvůli své tloušťce docela často padal na ústa. Velikost kalhot jsem nosil už v deseti letech jako dospělák, jen ta délka nohavic se musela zkracovat. Prostě jsem byl širší než delší. Miloval jsem sladké limonády a jídlo, tatínek mě dokonce nutil jíst tlusté maso, až jsem si na to zvykl. Zkrátka byla jiná doba. O zdravé výživě se tenkrát určitě nemluvilo a nepsalo jako dneska,“ vzpomíná Vladimír, který v nabírání kil pokračoval, i když se poprvé oženil.
Pár trikůPitný režim Vyvážené jídlo |
„To manželství ale moc dlouhého trvání nemělo, rozvedl jsem se po roce a žil jsem pak dlouho jako single. To víte, chlap! A sám! Žádnou pravidelnou stravu jsem neměl. Rád se hrabu v autech, to je jeden z mých největších koníčků, a na jídlo nebo na přemýšlení o něm jsem neměl čas. Najedl jsem se, až když jsem měl opravdu hlad. To bylo ale většinou večer a spravila to houska, kus salámu a navrch ještě nějaká ta sušenka.“
„Po určitou dobu jsem se také staral o nemocného dědečka a na jídlo jsem kašlal. Stravoval jsem se nepravidelně, na pořádné vaření jsem neměl čas. Ve svých pětačtyřiceti letech jsem vážil sto třicet kilo, ale pořád mi to nevadilo. Vůbec jsem o váze a nějakém hubnutí nepřemýšlel,“ přiznává muž narozený ve znamení Vah, který nemohl dlouho potkat vážnou známost a třikrát jeho vztahy ztroskotaly právě kvůli vysoké váze.
Pak ovšem do jeho života vstoupila opravdová láska a vše se postupně začalo měnit k lepšímu.
Mám lásku, co skvěle vaří
„Potkal jsem ji u nás, bydlela ve vedlejším domě, byla stejně stará jako já a moc se mi líbila. A hlavně jí nevadila moje váha. Dobře jsme si spolu rozuměli a já se do ní opravdu zamiloval. Slovo dalo slovo a začali jsme spolu žít, jak se říká, na zkoušku. Bál jsem se, jestli přece jen i tenhle vztah neztroskotá na mé obezitě.“
Muž zhubl dvě stě šedesát kilogramů, kvůli obezitě nemohl projít dveřmi |
„Karla se ale ničeho nezalekla, život se s ní nikdy moc nemazlil. Jeden čas byla upoutána na vozíčku, dneska už je v pohodě a chodí po svých. Do mého života vnesla pozitivní energii, protože je veselá a stále se něčemu směje. Kromě toho je i skvělá kuchařka a má velkou radost, když navaří a strávníkům chutná. A mně chutnalo, dokonce až moc,“ vypráví zamilovaný manžel, který ze samé lásky a dobrého jídla přibral za dva roky manželství na sto devadesát kilo. A tenkrát se rozhodl, že s tím musí něco udělat. Dobře věděl, že mu jde vyloženě o život.
„Otékaly mi silně nohy, bolela mě páteř, měl jsem křečové žíly, dnu a vysoký krevní tlak. Moje žena mě musela neustále obsluhovat, třeba mi i navlékat ponožky, protože jsem se prostě přes to obrovské tělo nedokázal ohnout. Můj ošetřující lékař mne okamžitě doporučil k panu doktoru Svačinovi na UK v Praze. Rok jsem navštěvoval psychologa a dojížděl za nutriční terapeutkou. A můj život se začal měnit k lepšímu,“ uznává muž, kterému se podařilo za dva roky shodit osmdesát sedm kilo.
„Změnil jsem celý jídelníček! Jedl jsem pětkrát denně. Musel jsem vynechat sladké limonády a nahradit je běžnou kohoutkovou vodou. Všechno, co jsem snědl, jsem si pečlivě zapisoval. Karla mi připravovala každý den zdravé jídlo do krabiček. Jednou týdně jsem se musel zvážit a doktoři sledovali moji váhu i zdravotní stav. Po krátké úvaze se konzilium rozhodlo, že si půjdu na čtrnáct dní lehnout do nemocnice, aby moje váha klesla rychleji. Tam jsem se denně vážil a chodil jsem každý den na hodinové vycházky. Za těch čtrnáct dní pobytu jsem sundal patnáct kilo. Hned nato mi operovali žaludek a mám tam gastrický bypass,“ vybavuje si Vladimír náročné začátky hubnutí. Když ho z nemocnice týden po operaci propouštěli domů, měl o dalších deset kilo méně.
Už si sám zavážu tkaničky
„První měsíc mi musela žena jídlo vážit a mixovat. Dokonce i houskové knedlíky spolu se zeleninou. Zajímavá kombinace. Pít jsem směl ne dřív jak půl hodiny po jídle. Když mi řekne žaludek dost, přestanu jíst. Všechno jsem to zvládl hlavně díky manželce a její péči. Váha šla dolů a já se dostal na současných sto tři kilo, což je k mojí výšce sto osmdesát jedna centimetrů docela obstojné.“
„Lékaři jsou se mnou spokojení a já také. Dna mi zmizela, vysoký tlak taky a jsem šťastný, že si mohu po hodně dlouhé době zase sám zavázat tkaničky u bot. Jsem hrdý na to, že jsem to dokázal, a děkuju všem doktorům, co si mě vzali do parády a udělali ze mě nového člověka. Taky děkuju manželce Karle a své rodině za to, že mi byly po celou dobu oporou,“ uzavírá spokojený Vladimír.
Zajímavosti o VladimíroviOdkud: Stochov u Kladna |
