Římský filozof Seneca kdysi prohlásil: „Lidé neumírají – oni zabíjejí sami sebe.“ Přestože jde o tvrzení staré bezmála dva tisíce let, ani dnes neztrácí nic ze své aktuálnosti, ba právě naopak.
„Teoreticky vzato, v průběhu sedmi let jsou buňky našeho těla schopny se úplně zregenerovat, jen je pro to třeba vytvořit patřičné podmínky. Vědecky bylo zjištěno, že patnáct procent zdraví člověk dědí po rodičích, patnáct procent mohou vrátit lékaři, nicméně sedmdesát procent je spojeno se stylem života,“ píše ve své knize Je možné žít 150 let? ruský biochemik Michail Tombak, který patří ke světové elitě odborníků v oblasti přírodních léčitelských metod.
„Celistvý cyklus změn energií v organismu trvá sedm let a v průběhu našeho života se mění dvaadvacetkrát, což znamená, že z hlediska nashromážděné lidské energie bychom měli žít kolem sto padesáti let,“ upřesňuje ve své další knize Cesta ke zdraví.
Je tedy otázkou, proč člověk nežije tak dlouho, jak by mohl. Odpověď už vlastně zazněla, i když v jiné souvislosti. Vinen je náš životní styl. Přesněji řečeno způsob života, jímž jsme se odpojili od hlavního zdroje zdraví a síly – od přírody. A tím i sami od sebe.
V tomto ohledu bychom se mohli nechat inspirovat životem lidí z předchozích generací, kteří sice neměli k dispozici tolik vymožeností, jako máme my, byli však mnohem houževnatější a odolnější, neboť žili více ve spojení s přírodou – respektovali přirozený denní cyklus, jedli méně, ale kvalitně (hlavně sezonní potraviny a jídlo, které si obstarali sami), pobývali častěji na vzduchu, byli otužilejší a zvyklí na fyzickou zátěž.
Mnohé z toho nám dnes chybí, o to víc však utrácíme za trenéry, výživové poradce, doplňky stravy. A ze života se nám vytrácejí radost a nadšení…
Zvedněte se ze židle!
Ale vezměme to pěkně popořádku a připomeňme si citát dalšího slavného filozofa, Aristotela, který řekl: „Nic neničí organismus tak jako dlouhodobá fyzická pasivita.“ Jak je vidět, o tom, že je pohyb důležitý pro zdraví, věděli už lidé v antice.
Ale co my? Víme to také? Schválně, dokázali byste spočítat, kolik hodin denně prosedíte? Někteří z vás možná dospějí k překvapivě vysokému číslu, přičemž podle odborníků už šest hodin denně, které trávíme vsedě, způsobuje vážné zdravotní komplikace a zkracuje nám život. Vědci dnes nazývají „nemoc ze sezení“ novodobou epidemií, která nám škodí stejně jako kouření! Možná i víc.
Slavný americký lékař James A. Levine zavedl dokonce v této souvislosti pojem homo sedentarius (člověk sedící). Je v tom sice jistá porce nadsázky, to však nic nemění na tom, že bychom se ve jménu svého zdraví měli co nejrychleji zvednout ze židlí.
Po tisíce let se člověk vyvíjel ke vzpřímené chůzi po dvou nohách a naši předkové měli pohybu víc než dost. Proč se tedy stavět proti své přirozenosti? Při dlouhodobém vysedávání (ať už v práci, nebo doma u televize) se svaly ocitají v nečinnosti, zpomaluje se proces spalování tuků a klesá hladina „hodného“ cholesterolu (HDL), který hraje významnou roli v prevenci srdečně cévních chorob.
Hovoří se také o možných souvislostech s cukrovkou. Nemluvě o tom, že lidé, kteří většinu dne prosedí, si často stěžují na chronické bolesti zad, jež dnes figurují na čelních místech v žebříčku příčin pracovní neschopnosti.
Dlouhé sezení navíc vyčerpává i psychicky. Nebo jste už někdy zažili situaci, kdy jste po pěti hodinách vyskočili od počítače svěží jako rybička?
Nikdy není pozdě začít
Všechno ale má své řešení, dokonce i otázka, jak skloubit pohyb se sedavým zaměstnáním. V prevenci rizik souvisejících s přemírou každodenního nepřetržitého sezení doporučují odborníci alespoň každých třicet minut sezení přerušit a po dobu dvou až pěti minut zařadit nějaký pohyb.
Stačí, když si tedy na mobilu nastavíte půlhodinový interval a po každém zazvonění se zvednete a půjdete se trochu projít, nebo se aspoň protáhnete za stolem (na internetu najdete spoustu cviků, které nabízí takzvaná office yoga). Ve volném čase si pak můžete zvolit aktivitu dle libosti. Důležité je, abyste u ní dokázali vydržet.
Deset rituálů pro dlouhověkost: ranní káva, chůze naboso a péče o květiny |
„Základem je samozřejmě chůze, ke které je ale třeba přidat posilování, aby byl zpevněn především střed těla. Postačí jednoduchá cvičení s vlastní vahou, například vzpor na natažených pažích nebo různé varianty sedů-lehů. U cvičení je důležité nezapomínat dýchat. Často se setkávám s tím, že lidé chodí běhat a pak si stěžují, že je bolí záda. V řadě případů může být důvodem právě nedostatečně zpevněný střed těla,“ vysvětluje Jiří Suchý z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.
„Když někdo nemá žádné svaly, které zpevňují a vlastně ‚drží‘ páteř, tak jeho obratle sesedají a jsou obecně v horším stavu. Pak dotyčného bolí záda a bude čím dál méně pohyblivý. Výbornou aktivitou je také jízda na kole, a to zejména pro lidi, které trápí obezita. Jízdou na kole nebo rotopedu se totiž tolik nenamáhají klouby, které abnormální váha velmi zatěžuje,“ dodává s tím, že na dobré kondici je třeba pracovat celý život a že nikdy není pozdě začít cvičit.
Vysoká daň za pohodlí
Délku a kvalitu našeho života ovlivňuje do značné míry také to, jak se stravujeme. Což je další kámen úrazu. Moderní civilizace si totiž zvykla konzumovat kalorická jídla, která dokážou zasytit i v menším množství a jsou navíc jednoduchá na přípravu, protože dnes – na rozdíl od našich maminek a babiček – nechceme ztrácet čas v kuchyni.
Jíme především vařenou stravu, takže mnoho užitečných enzymů a vitaminů přichází vniveč, libujeme si ve sladkostech a pokrmech z bílé mouky, na jejichž trávení spotřebuje organismus velké množství látek, které nám pak chybějí, pijeme pasterizované šťávy ochuzené o vitaminy, zato plné přidaného cukru a konzumujeme nadměrné množství bílkovin a živočišných tuků, což nám nebezpečně zvedá cholesterol.
Při hubnutí nepodceňujte polední jídlo. Tipy na zdravé a chytré obědy |
O různých instantních pokrmech, konzervovaných potravinách a pochutinách napěchovaných umělými barvivy ani nemluvě. Jak propastně se liší skladba současného jídelníčku od toho, co jedli naši předkové, jejichž „běžná tabule“ sestávala z jednoduché stravy založené převážně na luštěninách, obilovinách, zelenině, ovoci a jen malém množství masa.
Středomořská stravaTento způsob stravování zahrnuje tradiční návyky obyvatel zemí kolem Středozemního moře. Jeho základem je zelenina, ovoce, ořechy, ryby, mořské plody, olivový olej, lehká masa, luštěniny, celozrnné výrobky, dostatek neslazených nápojů, v omezeném množství i červené víno. Jídelníček bohatý na nenasycené mastné kyseliny, bílkoviny, vitaminy a minerály pomáhá snižovat hladinu „špatného“ cholesterolu (LDL) a slouží jako účinná prevence kardiovaskulárních onemocnění. |
Daň, kterou za své pohodlí platíme, je však vysoká – ucpané cévy, kardiovaskulární onemocnění, cukrovka druhého typu, osteoporóza nebo vysoký tlak přezdívaný „tichý zabiják“.
Nebuďte pod tlakem
Hypertenze dlouhou dobu nemusí působit žádné výrazné potíže, takže si na ni člověk lehce „zvykne“. Pokud se však neléčí, nakonec udeří plnou silou a může vést nejen k vážným komplikacím, ale také k ohrožení na životě.
„Jedná se o jednu z nejčastějších civilizačních nemocí, kterou jen v Česku trpí dva miliony dospělých. Preventivní opatření může dodržovat každý bez ohledu na kondici či zdravotní stav. Nejúčinnější je respektovat zásady zdravého životního stylu. Hodně se hovoří o omezení nadměrného příjmu soli, což je jistě důležitý parametr, ale není jediný,“ říká odborník na preventivní kardiologii Michal Vrablík, předseda České společnosti pro aterosklerózu.
„Podstatné je i udržování zdravé váhy a jídelníček, který se co nejvíce blíží středomořské stravě. Dále se doporučuje zařadit alespoň sto padesát minut středně intenzivní nebo sedmdesát pět minut vysoce intenzivní aktivity týdně. Z hlediska vysokého krevního tlaku je také velmi důležité nekuřáctví a omezená konzumace alkoholu,“ vysvětluje.
Strašák jménem obezita
Dalším důsledkem přijímání stravy s vysokým podílem cukrů, nezdravých tuků a různých syntetických přídatných látek je nadváha a obezita, která zdaleka není jenom estetickým problémem. Podle odborníků zkracuje délku života v průměru o patnáct let.
„Obezita patří mezi nejvýznamnější rizikové faktory zdraví. Je rozhodně srovnatelná s riziky kouření tabáku a nekontrolovaného pití alkoholu. Existuje velké množství potíží a stavů, pro které je nadváha či obezita problematická – od kardiovaskulárního systému přes onkologická a metabolická onemocnění až po pohybový aparát či mentální zdraví,“ upozorňuje praktický lékař Jozef Čupka, člen Obezitologické společnosti ČLS JEP.
Jak vypnout hlad a zhubnout? Obezita je i nemoc duše, říká lékař |
„V roce 2020 probíhal průzkum agentury STEM a ukázalo se, že po deseti letech nastal v České republice nárůst obyvatel s nadváhou či obezitou zhruba o deset procent – tedy asi šedesát šest procent populace. Více u mužů než u žen a lidí starších vůči mladším. Za deset let tedy přibylo nějakých osm set až devět set tisíc lidí s nadváhou či obezitou jenom v naší zemi.“
Jak se tedy rozhodnout v otázce zdravého stravování? Máme se nechat inspirovat nějakou konkrétní dietou či nutričními trendy? „Po třiceti letech různých výzkumů v oblastech výživových směrů, kde se zkoumaly i některé poměrně raritní způsoby a přístupy, se ukázalo, že pro běžnou populaci je nejpřijatelnější takzvaný středomořský jídelníček. Nenazýval bych to dietou, ale spíše způsobem stravování,“ upřesňuje Jozef Čupka.
Názor odborníka: Lenka Matoušováterapeut Women for Women, o.p.s. Proč se tak rádi pitváme ve všem negativním? Pokud bychom tuto energii věnovali pozitivním věcem, museli bychom si žít jako v ráji. Biologicky jsme nastaveni bohužel tak, že se zaměřujeme více na to negativní. Je to dáno tím, že nás to chrání před případným nebezpečím. Můžeme se však vědomě začít zaměřovat na pozitivní věci a tento přístup si časem osvojit. Všímat si toho, co se nám v životě daří, pociťovat vděčnost za to, co jsme doposud považovali za samozřejmost, jako je třeba zdraví nebo prima kamarádi, oceňovat maličkosti na sobě i na těch druhých, vzpomínat na hezké a úspěšné momenty ve svém životě. To vše velmi posiluje pocit naší spokojenosti.  |
Plíživý nepřítel stres
Nedostatek pohybu a špatný jídelníček nejsou ovšem jediné překážky na cestě k dlouhému životu. Je tu ještě mnohem záludnější nepřítel – stres. Že je to něco, co zkrátka patří k dnešní uspěchané době a na co si většina z nás už v podstatě zvykla? Tenhle benevolentní postoj se vám může ošklivě vymstít.
„Stres vždy znamená určité vychýlení našeho těla z vnitřní rovnováhy. Rozlišujeme stres krátkodobý a dlouhodobý. Krátkodobý stres může být pozitivní, má za úkol ochránit nás před akutním nebezpečím. Do těla se vyplaví stresové hormony, díky kterým jsme schopni okamžitě zareagovat v případě ohrožení nebo vydat nadměrný výkon, pokud chceme rychle něčeho dosáhnout,“ říká psychoterapeutka Lenka Matoušová.
„Pokud však stres trvá dlouhou dobu a stresové hormony jsou do těla vyplavovány neustále, má to velmi špatný vliv na naše fyzické i duševní zdraví. Stres pak může být příčinou mnoha nemocí od zažívacích potíží přes poruchy spánku, deprese a srdeční potíže až po cukrovku, obezitu a řadu dalších. Duševní pohoda naopak celkovému zdraví velmi prospívá, takže se vyplatí o ni poctivě pečovat.“
Závěrem pak Lenka Matoušová přidává několik praktických tipů: „To úplně nejzákladnější, co všichni můžeme udělat pro své psychické zdraví, je dát skutečnou prioritu čtyřem věcem: kvalitnímu spánku, zdravé stravě, každodennímu pohybu a pobytu v přírodě.
Duševní pohodu lze podpořit i různými druhy meditací, vizualizací, afirmací či autogenních tréninků a také záměrnou prací s myšlenkami, abychom je mohli vědoměji řídit.“ Velmi užitečným nástrojem může být i rozvíjení vděčnosti.
Vděčnost umí porazit i depresi. Sedm nástrojů, jak ji objevit a prožít |
Vděčnost má obrovskou sílu, která může výrazně zlepšit naše psychické zdraví. Zkuste si založit deník vděčnosti a zapisujte si do něj, za co jste ve svém životě vděční. Můžete si z toho udělat každodenní rituál, třeba večer před spaním. A nezapomínejte pečovat o své vztahy. Dobré vztahy jsou totiž jednou z nejdůležitějších věcí, které ovlivňují náš pocit štěstí.
Chcete žít déle? Dýchejte nosemSlyšeli jste o oxidu dusnatém? To je plyn, který se (vedle kyslíku a oxidu uhličitého) účastní procesu dýchání. A není to plyn jen tak ledajaký! Ne náhodou se mu přezdívá molekula života. Americký farmaceut a biochemik, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství Louis Ignarro o něm mluví jako o zázračném přírodním léku na kardiovaskulární onemocnění, který si naše tělo nedokáže samo vyrobit. Ačkoli je tento plyn pro člověka ve velkých dávkách toxický, v organismu plní důležitou úlohu – umožňuje velmi efektivní prokrvení tkání, tím zlepšuje jejich zásobení kyslíkem a dalšími potřebnými látkami a zároveň tak přispívá k jejich lepší funkci. A to hlavní nakonec – oxid dusnatý se produkuje v nosních (paranazálních) dutinách při dýchání nosem. |
