Příběh Lady Proč to nikam nevede?
Zůstala jsem po rozvodu sama a dost mě to mrzelo, vztah se nerozpadl mou vinou, manžel si v záchvatu druhé mízy odkráčel za mladší. Nejdříve jsem o novém chlapovi nechtěla ani slyšet, ale stačilo pár měsíců a mně bylo jasné, že to nedám.
Jsem prostě takový ten typ člověka, který je ve dvou šťastnější a potřebuje s někým sdílet život. Jenže najít někoho, to bylo těžké. Zralé ženy, které hledaly „normálního“ partnera, by mi asi potvrdily, že je to téměř nemožná mise. Jedna polovina takových pánů je šťastně zadaná a druhá absolutně nepoužitelná.
Když se tedy objevil ON, bylo to jako zázrak. Milý, vtipný, chytrý, k tomu sportovní typ a úspěšně rozvedený, jednoduše dokonalý muž ve všech směrech.
Myslela jsem, že má rakovinu, ale byla to milenka. Odchod muže Jitku šokoval |
Problém je v tom, že ač dělá všechno, co se dělat má, od nošení květin až po vymýšlení dokonalých romantických schůzek, je stále velmi rezervovaný. A hlavně o mně nemluví jako o partnerce, milence či třeba budoucí snoubence, ne, jsem prostě jen jeho kamarádka.
Brala jsem to, když jsme spolu začínali, jenže teď už spolu „kamarádíme“ skoro tři roky a mě to přestává bavit. Přestože mě neustále přesvědčuje, že jsem ta nejlepší ženská na světě, a našeho přátelství si prý hodně váží, drží si svůj byt a jistý odstup. A především se k ničemu dalšímu nemá.
Nechápu to, spíme spolu, rozumíme si, všechno je fajn, ale něco jako společné bydlení nebo uznání toho, že spolu vlastně chodíme, zůstává tabu. Já chci ovšem víc než jen kamaráda, chci partnera. Mám ho moc ráda a nedokážu jednoduše zahodit ty společné tři roky, má však tohle nějakou budoucnost?
Lada (49)
Co by měla Lada dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
Jaké trable zažívá s kamarádem Martina? Čtěte na další straně.
Příběh Martiny Lásku, nebo kamaráda?
Delší dobu mám vztah, na který nejsem dvakrát pyšná. Stýkám se s ženatým mužem. Moje parta kamarádů o tom ví, většinou si ze mě utahují, někteří mě trochu litují a další zachraňují.
(Ne)jen kámoši✓ Teorie o tom, že se spolu muž a žena nemohou přátelit, je přežitý odkaz minulosti. Dříve se muž a žena viděli až před svatbou, a to ještě v doprovodu dalších osob. Jen těžko by se tak mohli kamarádit. ✓ Připustíme-li, že kamarádství mezi mužem a ženou existuje, je nezbytné pamatovat na to, že bývá docela křehké. Jeden nebo druhý může změnit názor, třeba dojde na slova o lásce či sexu, ovšem jen z jedné strany, a to může znamenat rychlý konec. ✓ Přátelství muže a ženy je výjimečné pro obě pohlaví. Muži od žen pochytí, jak mluvit o pocitech, ženy si zase cení jiného úhlu pohledu i toho, že mohou nahlédnout do mužského vnímání světa. ✓ To, že by mělo fungovat mezi mužem a ženou jen přátelství bez sexuální složky, vstřebávají hůř muži. Z mužského úhlu pohledu je častěji kamarádství a sex společně v jednom balíčku. ✓ Do kamaráda se lze zamilovat. Podle průzkumů se to děje častěji, než bychom řekli. V přátelském vztahu ovšem existuje vždy jisté sexuální napětí, které ale může zůstat skryté. |
Je to tak, že když dojde na všechny důležité momenty, jako jsou Vánoce, svátek zamilovaných nebo moje narozeniny, přítel je s manželkou. A já obvykle sedím doma s depkou a brečím do polštáře.
Naštěstí ale mám komu zavolat, jeden z kamarádů z naší party má vždycky čas a chuť mě jít zachránit. Zpravidla společně popijeme nebo něco podnikneme, v každém případě mě umí rozveselit. Cítím se s ním nezvykle bezpečně, je to opravdu kamarád do nepohody.
Tím to však končí, fyzicky mě nepřitahuje, a kdyby s tím nedávno nezačal, ani by mě to nenapadlo. Ale on bohužel začal. Měli jsme trochu popito a on na mě něco zkusil. Já jej odmítla, jeho to nějak popudilo a jal se mě zasypávat výčitkami.
Tedy, nejdřív mi oznámil, že mě miluje, a potom se navážel do mého poměru, stále mi připomínal, že můj ženatý partner se nikdy nerozvede a já přijdu o šanci mít rodinu. A právě tu on mi nabízel, třeba hned.
Tehdy mě vážně naštval, vyhodila jsem ho z bytu, teď se mi to však rozleželo a začínám si říkat, jestli nemá v něčem pravdu. Svého partnera miluju, ale bohužel je fakt, že perspektivu ten vztah nemá. Jsem s ním skoro deset let a on o rozvodu stále jen mluví, nerealizuje ho.
Kamarád je fajn člověk a mám ho opravdu ráda, ale jen v přátelské rovině. Vím, že by byl určitě báječný jako otec i manžel, nedokážu se však přepnout v tom, koho miluju já.
Další věc je, že děti jsem vždycky chtěla, můj ženatý přítel již ne. Tohle by bylo asi řešení…
Vážně nevím, co mám dělat. Bojím se nějakých radikálních kroků, nechci nikoho ztratit ani nikomu ublížit, tím méně sobě. Jak se mám ale rozhodnout?
Martina (39)
Co by měla Martina dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
