Základním smyslem sexuality bylo odjakživa rozmnožování. Lidé spolu uléhali na lože z jednoho prostého důvodu: Aby počali potomka, založili nebo rozšířili rodinu, zachovali pokrevní linii.
Prapůvodní význam však časem vymizel a z intimního aktu se postupně stala především zábava a způsob, jak se odreagovat. Možná si teď řeknete, že na tom přece není nic špatného. Je zde ovšem jeden zádrhel... Jestliže se sexualita změní v samoúčelnou záležitost, která nemá žádný další přesah a nic nového nevytváří (kromě chvilkového tělesného potěšení), začne se ze vztahu pomalu a jistě vytrácet touha.
Touto „fází ochlazení“ si prochází nespočet párů, které tím bývají nepříjemně zaskočeny a zas a znovu si kladou otázky: Kde se stala chyba? Kam se ztratilo ono počáteční nadšení, někdejší jiskra, zápal, vášeň pro druhého, potřeba vzájemné blízkosti? Proč už mi můj partner nevoní a nepřitahuje mě jako dřív, proč nemám chuť se ho dotýkat?
