Jmenuji se Karolína, je mi 32 let a jsem opět sama a nezadaná. Když jsem poznala svého posledního přítele, myslela jsem si, že to bude konečně ten pravý. O dva roky starší, hezký a milý chlap a k tomu svobodný a bez závazků. Zamilovala jsem se na první pohled.
Zpočátku jsme se jen scházeli, ale protože oba pracujeme na směny, bylo často dost problematické sladit dny, kdy bychom mohli být spolu. Tak mi přítel navrhl, jestli bych nechtěla bydlet s ním. Tvrdil mi, že má vlastní byt. Souhlasila jsem, chtěla jsem být pořád s ním a také by to vyšlo levněji, nemusela bych platit pronájem a jen přispívat příteli na bydlení.
Z přítelkyně uklízečkou
Jenže až když jsem se nastěhovala, zjistila jsem, že s ním bydlí i jeho matka. Navíc byt byl její a ne jeho. Dost mě to šokovalo, ale jednak jsem byla zamilovaná a taky jsem už měla puštěný pronájem. Maminka se naštěstí jevila docela fajn. Už je roky v invalidním důchodu, špatně chodí a říkala mi, že je moc ráda, že si její Vládík našel slečnu. Aspoň bude ona mít po starostech.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Její slova mi došla celkem brzo. Přenechala mi starost o celou domácnost, vaření, nákupy, uklízení. A bohužel jsem spoustu věcí i financovala. S přítelem jsme se domluvili na částce, kterou jim budu přispívat na bydlení. Předpokládala jsem, že podobné to bude i s výdaji za jídlo, drogerii a podobně, že si je prostě rozdělíme. Jenže já nakupovala pro tři a v naprosté většině případů to i platila. Když jsem Vláďovi řekla o příspěvek, dal mi občas jen pár stovek, ale to zdaleka nepokrylo celou mou útratu. Ale vždycky řekl, že příště to třeba zaplatí celé, teď prostě nemá. Příště to bylo pochopitelně opět stejné. A mně to bylo trapné říkat si pořád o peníze.
Já jsem navíc hodně na pořádek, mám ráda kolem sebe čisto a uklizeno. Bohužel v domácnosti přítele a jeho matky se uklízelo jen sporadicky. Oni neřešili, že nemají ustláno, že dřez přetéká nádobím, že by se mělo vytřít. A hodně brzy si zvykli, že to dělám já. Pokaždé, když jsem uklidila celý byt, řekla jsem si, že to bylo naposledy, že už mě ty hory nádobí, poházené oblečení, prach a další nečistoty nechají chladnou, ale samozřejmě jsem nikdy nevydržela.
Byla jsem pod dohledem
Což o to, možná bych časem dokázala všechno tohle u Vládi změnit, ale co mě ničilo čím dál víc, byla jeho posedlost mít mě neustále pod kontrolou. Nevím, jestli se to dá nazvat žárlivostí, protože žádné scény mi doma nedělal, ale kontroloval mě mnohokrát za den. Volal mi do práce co půlhodinu, posílal esemesky, a když jsem během chvilky neodpověděla, už posílal další nebo volal. Když jsem si šla občas někam sednout s kamarádkami nebo kolegyněmi z práce, několikrát si ověřoval, co dělám a když jsem mu řekla, kde jsem, několikrát si to přišel i ověřit.
Jak poznat psychopataStačí tři z dvaceti signálů, radí psycholog  (ilustrační snímek) |
Když jsem odjela na víkend za rodiči, kteří bydlí od nás zhruba dvě stě kilometrů, kontroloval mě za ty dva dny snad třicetkrát. Jednou se mi mobil vybil, nevšimla jsem si toho a najednou se Vláďa objevil u našich doma, protože nevěděl, co se mnou je.
Pochopitelně mi to vadilo, ale on v tom neviděl problém. Prý se o mě bojí a je tedy naprosto přirozené, že chce vědět, kde jsem i co dělám. Když jsem mu řekla, že mě to ale obtěžuje, řekl mi, že mám být ráda, že má o mě zájem. Snažila jsem se to vydržet, říkala jsem si, že ho to třeba časem přejde. Vždyť mě má rád, je pozorný, žádné scény mi nedělá. Jen mě prostě pořád sleduje a kontroluje.
Pohár přetekl, musela jsem pryč
Ovšem jednoho dne se to prostě ve mně zlomilo a já věděla, že je konec, že musím pryč. Vláďa to nemohl pochopit, vždyť se máme tak rádi, klape nám to, nemáme žádné problémy. Nechápal, že mi vadí dělat jim doma služku a uklízečku, prý se žena má starat o domácnost. Nechápal, že mi vadí mu neustále připomínat, aby se on i jeho matka podíleli na financování nákupů. Nechápal, že jsem na nervy, jak mě musí mít 24 hodin pod kontrolou.
Před 14 dny jsem náš vztah ukončila, našla si pronájem a odstěhovala se. Vláďa mě prosil, ať si to rozmyslím, ale já už nechtěla, byla jsem rozhodnutá. Vypadalo to, že se s tím smířil, v odchodu mi nebránil, žádné scény nedělal. Jenže mám pocit, že si stále myslí, že se zase vrátím. On nechápe, že je to z mé strany definitivní.
Rozhodně nepolevil ve frekvenci svých telefonátů. Volá mi i víc jak desetkrát za den, posílá zprávy. Mám dokonce pocit, že mě i sleduje, když jdu z práce. Neřekla jsem mu, kde teď bydlím a bojím se, že to vypátrá. Zatím mu telefon vždycky zvednu a snažím se mu říct, že je to zbytečné, že už se k němu nevrátím. On to ale pořád nechápe.
Karolína
Názor odbornice: Ohraďte se důrazněji
Vážená Karolíno! Zavčasu jste zjistila, že se s Vláďou neshodujete v několika zásadních oblastech partnerského soužití. Správně jste vnímala, že i jeho kontrola Vaší osoby je daleko za hranicí normy, což Vás vedlo k rozhodnutí vztah ukončit. Spolupráci ex přítele posedlého nadměrnou kontrolou skutečně nelze očekávat, navíc rozchod nebyla jeho iniciativa, o to důležitější je, abyste sama držela hranice, kam až necháte jeho dotírání zajít.
Obávám se, že etapu slušného vysvětlování jste již vyčerpala. Pakliže frekvence Vláďova sledování neustává, je dobré se ohradit důrazněji.
Mnohé telefony dokáží zablokovat určité telefonní číslo, případně se nabízí i možnost obrátit se na policii. Je však dobré, abyste ex příteli stručně dopředu sdělila, k jakému kroku se chystáte: „Když mě budeš i nadále obtěžovat, zablokuji si Tvé číslo, obrátím se o pomoc na policii…“
Je rovněž důležité, abyste o přítelově sledování řekla někomu za Vašeho blízkého okolí, kamarádce, příbuzným. Ač je Vaše situace poměrně nezáviděníhodná, rozhodně není neřešitelná.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 23. října 2017. Anketa je uzavřena.
