Příběh Ivety: Po porodu se k nám tchyně nastěhovala, její péče mě ničí

Po návratu z porodnice mě doma čekala tchyně. Nadšená z prvního vnoučka a připravená mi pomáhat. První dva dny jsem byla ráda, ale po mnoha týdnech neustálé péče mi neskutečně leze na nervy.

(Ilustrační foto) | foto: Profimedia.cz

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na [e-mail]. Respektují vaši anonymitu.

Celé těhotenství jsem strávila střídavě ve vlastní posteli a v té nemocniční. Měla jsem problémy donosit dítě, proto když to konečně po sedmi letech manželství a dvou spontánních potratech vypadalo, že se mi dítě konečně narodí, byla celá rodina nadšením bez sebe. Hlavně manželovi rodiče. Mělo se jim narodit první vnouče.

Můj manžel sice má ještě bratra, ale je to zapřisáhlý starý mládenec, který si chce život užít, jak často prohlašuje. Takže pokud mu s některou z jeho krátkodobých známostí neujede noha, bude naše dítě jediným vnoučetem manželových rodičů. Mně už doktoři další těhotenství víceméně zakázali.

Starostlivá a energická tchyně

S manželem žijeme v malém domku, který jsme si postavili sami. Tedy na některé práce bylo potřeba přizvat odborníky, ale většinu zastali manžel s tchánem a bratrem. Naši nám pomohli finančně. Bydlíme tedy ve svém a po svém jsme si to celé i zařídili. Sice měla tchyně občas tendence nám do toho mluvit, ale naštěstí jsme ji oba včas zarazili.

Ona je hodná ženská, starostlivá, ale někdy všeho moc škodí. Už je v důchodu, sice občas chodí vypomáhat do školky, kde léta pracovala jako kuchařka, ale víc času tráví doma. Je to dost energická ženská, naštěstí ale práce v domě a na zahrádce jí zaberou dost času.

Než se naše rodina rozrostla, s tchánem a tchyní jsme se sice stýkali, ale ne nijak pravidelně. Bydlí tak 15 minut od nás, ale nebylo třeba se denně navštěvovat. Občas jsme si zavolali, zašli na nedělní oběd nebo je pozvali k nám. Nám s manželem a nejspíš i tchánovi to tak vyhovovalo a tchyně se podřídila.

Tchyně všechno připravila

Ovšem mým návratem z porodnice se vše změnilo. Syn se narodil císařem, pak nastaly ještě nějaké komplikace, domů jsme přišli až po zhruba 14 dnech. Těšila jsem se, jak si konečně začnu užívat vytouženého mateřství. Ovšem doma mě čekala tchyně, hned mi malého vzala z ruky a prý, ať si jdu lehnout a odpočinout, že se o všechno postará.

Nezmohla jsem se na slovo, byla jako generál, vůbec mi nedala možnost se ozvat. Koukám na ni a vidím, že je v domácím oblečení, jako kdyby byla u sebe doma. A ona hned spustila, že už je u nás několik dní a všechno připravuje na náš návrat. Manžel se pak přiznal, že když jsem byla tak dlouho pryč, že byl rád, když mu nabídla pomoc, že uklidí, navaří a pomůže všechno připravit. On měl v práci nějakou důležitou zakázku a mohl se jí aspoň v klidu věnovat, když věděl, že se máti o všechno postará.

Tak jsem to tedy vzala, říkala jsem si, že je nakonec dobře, že ta tchyně u nás byla, že můžu být za pomoc ráda. Myslela jsem ale, že když už budu doma, že se třeba nejpozději druhý den sebere a vrátí se domů. Jenže ona ne, řekla mi, že u nás teď bude nějakou dobu bydlet, že to s tátou doma domluvila, on s tím prý souhlasí. Jen mu občas domů skočí navařit, vyžehlit, ale jinak bude u nás. Prý jak budu ráda, že mám takovou pomoc.

Pomáhá nám moc ráda

Ráda jsem byla, ale tak dva dny, pak už jsem jí začala mít plné zuby. Ona je z domova zvyklá, že všechno bylo a je po jejím. Tchán je flegmatik, jedním uchem pouští její řeči dovnitř, druhým pak ven. Pochopil, že s ní nemá cenu se dohadovat. Ale já jsem z ní na nervy. Ona ví všechno nejlépe, prý vychovala dvě děti, navíc léta pracovala ve školce, s dětmi má zkušenost a je jedno, že nebyla vychovatelka, ale kuchařka.

Když jí řeknu, že to sama zvládnu, že jsem za její péči vděčná, ale že se opravdu dokážu postarat o dítě i domácnost, tak mi odpoví, že jí to přeci vůbec nevadí, že to dělá ráda pro nás a pro svého vnoučka. Ona nechápe, že chci být se synem sama a starat se o něj jen s manželem.

Taky mě děsně štve, že ani moje máma k nám nechce moc chodit, prý by s ní v jedné místnosti vydržela maximálně hodinu a nechápe, jak ji tam můžu trpět. No je to opravdu hrozné. A manžel, ten mi sice dává za pravdu, ale je to jeho máma, je na ni vlastně zvyklý, a pak je rád, že nejsem doma sama, když je on v práci.
Iveta

Názor odbornice: Mluvte s tchyní na rovinu

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

Vážená Iveto!
Vaše situace nabízí jednoduché řešení. Mluvte s tchyní na rovinu. Oceňte její nastavení pomoci vám, po porodu císařským řezem je určitá pomoc okolí fajn. Pokud se však od vás tchyně nedozví, že chcete péči o syna zkusit zvládat sama jen s pomocí manžela, nepředpokládala bych, že jí to dojde. Její konání je jistě vedeno dobrými úmysly (které, jak známo, někdy dláždí cestu do pekla).

Je na vás, abyste si ohraničila svůj prostor. Poděkujte za dosavadní péči, která jistě nebyla zanedbatelná. Navrhněte, že se s tchyní můžete i nadále navštěvovat, avšak bydlet byste jako rodina chtěli sami. Možná to bude znamenat, že na vás občas bude všeho moc. Péči o domácnost a dítě zároveň jste si vlastně ještě nevyzkoušela. Může se stát, že tchyni ještě ráda o pomoc požádáte. Avšak potom to bude vaše vědomé rozhodnutí.
PhDr. Magdalena Dostálová

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 2154

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 2. října 2017. Anketa je uzavřena.

3. Mám tchyni na rovinu říct, že jsem ráda, že mi pomáhala, ale že už mi to vadí a byla bych ráda, kdyby se vrátila domů? 1872

2. Mám dát manželovi nůž na krk, musí své matce říct, aby se vrátila domů, že už si umíme sami poradit? 204

4. Mám požádat o pomoc tchána, aby jí domluvil, že už nás spíš obtěžuje, než nám pomáhá? 49

1. Mám se všechno snažit vydržet, vždyť tchyně u nás přece nebude věčně? 29