Nejstarší Daniel začal loni chodit do školy, kde si po sobě uklízet musí a učitelky si nikdy nestěžovaly, že by byl bordelář. U čtyřletého Davida se snažíme začít s návyky, jako je uklízení hraček v pokojíčku před spaním, ale zatím se mi to tedy moc nedaří.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Většinu jejich snah o sebrání hraček, ale občas i oblečení nebo nejrůznějších papírků a obalů, totiž maří naše nejmladší Deniska. To mi tedy aspoň tvrdí kluci a já jim to většinou i věřím, protože jakmile začnou brát cokoliv do ruky, ona se po tom hned začne sápat sama, jak se snaží zapojovat do hry svých starších bratrů.
Mají společný pokojíček a kvůli rozdílnému věku chodí zatím spát nadvakrát - nejprve uspím Denisku a kluci si mezitím většinou ještě chvilku hrají v obýváku, po vaně pak jdou také na kutě. V tu chvíli je ale už nemůžu moc hlasitě napomínat ani po nich chtít uklízení v pokoji, když už tam spí Denisa. A obývák mi nakonec často zůstane jak po nějaké bitvě.
Vím, že štěstí dětí není v tom, jak naklizený mám byt, ale já prostě nehodlám žít zavalená v hračkách a bordelu a neustále šlapat na kostky od stavebnice nebo autíčka. Ani nechci být rodinnou služkou a uklízečkou, takže se snažím děti vést k úklidu a samostatnosti. Zároveň se někdy bojím, že si děti z celého dětství budou pamatovat hlavně to, jak jsem je naháněla po bytě a vyhrožovala jim, že neuklizené hračky odnesu na charitu. To je zatím moje jediná účinná metoda, ale nejsem si vlastně ani jistá, jestli je to tak správně.
Co byste mi poradili?
Děkuji
Vanda
Odpověď odbornice:
Milá Vando, soužití s malými dětmi přináší mnohá úskalí, často musíme ustupovat ze svého, upravovat svoje vlastní limity. Vaše děti jsou ve věku, kdy se teprve učí systematičnosti a pořádku.
PhDr. Andrea Hlubučková
Děti kolem 4 let se učí pořádku tak, že pracují spolu s dospělými. Teprve musí zjistit, co je to pořádek, co kam patří, co je to uklizeno atd. Můžete do práce zapojit trochu fantazie a hru. Například plyšáci se na zemi nevyspí, musí v noci být na polici. Větší bratr může malého „učit“ pořádku také tak, že mu třeba dává signály jako robotovi – udělej tři kroky, seber autíčko, zaparkuj ho... Záleží také na tom, jak je úklid náročný – zda stačí hračky naházet do krabice, zda mohou být v koutku, na dece apod. Uklízet v pokojíčku mohou jen do té doby, než tam uspáváte Denisku, to je zřejmé. Také mohou mít práci doopravdy těžší v tom, že jim ji přidělává mladší sestra. Dvouleté dítě chce všechno dělat taky, ale nepořádek za ním prostě zůstává.
Na druhou stranu chápu, že mohou mít ve svém pokojíku rozestavěnou autodráhu, stavebnici či něco jiného, s čím si chtějí další den hrát. Hra je pro ně práce.
Synové mohou také za pořádek dostat nějakou odměnu, například na večerníček se budou dívat až poté, co jsou hračky na svých místech. Časem přijdou na to, že je to „něco za něco“ – uklizeno = výlet, film, společná hra atd. Pak už bude možné vyjednávat, ale to platí až pro školáky.
Ve vašem dopise ale zaznívá také pocit, že vám v nepořádku doma není dobře, že si neodpočinete. Na příjemné prostředí máte samozřejmě právo, udělejte si svoji „zónu“, část obýváku či ložnice, kam nepořádek a hračky nesmí, kde bude uklizeno po vašem.
Osvědčilo se mít pár zcela konkrétních pravidel – například v obýváku večer nebudou žádné hračky, plyšáci spí na polici, za dveřmi pokojíčku žádné lego, večerníček až když je takto uklizeno... Na podobných pravidlech můžete klidně denně trvat, a nekonkrétní požadavek „ukliďte si“ a výhrůžky můžete vynechat.
Přeji vám hodně sil v hledání vhodného systému pro celou vaši rodinu.
Andrea Hlubučková, psycholožka centra Modré dveře
