Frantovi bude za měsíc pět let, v září začal chodit do školky a v říjnu mu přibyl bráška. Jeho strach začínal velice nenápadně, pak si úplně přestal sám chodit hrát do svého pokojíčku v patře. Nechtěl chodit sám na záchod. Navrhla jsem, aby si přitom zpíval a že ho tak uslyším, což chvíli fungovalo.
Začalo to spaním u nás
Dříve už spával ve svém pokoji s občasnou návštěvou v našem pokoji. V létě jsem mu ale povolila spát se mnou v posteli, když byl manžel na noční službě, což přerostlo až v každodenní spaní se mnou v ložnici.
Protože má Franta rád společnost, mysleli jsme, že se mu bude ve školce líbit. Je hned s každým dítětem kamarád a nikdy se před cizími lidmi nestyděl. Moc se mu tam ale nechtělo, vyzvedávali jsme ho nejdřív po obědě a asi po třech týdnech jsme ho tam nechali až do odpoledne. Pak se mu ale stala při spaní nehoda - počural se při odpoledním spaní a pak strašně plakal, asi se styděl.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Dozvěděla jsem se to ale až druhý den, když mi učitelka ze školky volala, že syn nechce spát a strašně pláče a ať si ho vyzvednu. V noci pak měl horečku, ustydl na čurání a měl zánět močového měchýře. Byl nějakou dobu doma a pak jsem ho do školky dostala jen s obtížemi a vždy jen do oběda.
Na brášku se těšil
V říjnu jsem šla na plánovaný císařský řez, kdy byl Franta tři dny s babičkou a pak s tatínkem, než nás propustili z porodnice. Franta se na brášku těšil, povídal si s bříškem, chodil s námi na ultrazvuky a nakonec i vymyslel pro brášku jméno Filip. A stejné to bylo při návštěvách v porodnici, bratra miluje, neustále ho pusinkuje, zpívá mu a všelijak mi pomáhá. Nemyslím si, že na něj žárlí. Snažíme se mu s manželem věnovat dostatek pozornosti, i když mi malé miminko samozřejmě zabere dost času.
Jeho strach je už ale opravdu extrémní. Nechce jít sám na záchod, to se raději pomočí. Spí se mnou v posteli a přes den ho máme já nebo manžel neustále jako ocásek. Když mu přijel šestiletý bratranec s desetiletouu sestřenkou, nechtěl se s nimi dívat na televizi ve svém pokoji bez přítomnosti dospělého! Když se ozve nějaký nenadálý zvuk nebo zaštěká pes, Franta úplně ztuhne, kolikrát se i klepal strachy.
Franta tvrdí, že jsou všude nějaká strašidla nebo čerti. Samozřejmě jsem mu nesčetněkrát vysvětlovala, že nic takového neexistuje, že jsme doma v bezpečí, že nás hlídá pes, dokonce jsem si s ním malovala ochranné amulety. Nic ale nepomohlo.
Prosím poraďte mi, jak bychom mu mohli s manželem pomoci strach překonat.
Děkuji
Nela
Odpověď odbornice:
Dobrý den, Nelo. V tomto období jsou různé strachy a obavy dost běžným jevem, všude vidí strašáky, bojí se tmy. Tyto strachy mohou souviset s pojmem smrti, který v předškolním věku začínají děti chápat a musí se s ním nějakým způsobem vyrovnat. I to, že se začnou najednou bát cizích lidí, i když dříve byly spontánní a se všemi laškovaly, je zcela běžné.
Období, kdy do rodiny přichází nový sourozenec je pro prvorozeného vždy velmi náročné. Musí bojovat o vaši pozornost, dělí se o vás se svým malým milovaným sourozencem, který samozřejmě vyžaduje více péče. Často dochází k přirozenému regresu – například se děti začnou počůrávat, chtějí být krmeny, i když dříve zvládaly sebeobsluhu již samy. Tím vlastně získávají vaši pozornost a péči. Do toho začal Franta chodit do školky, kde musí najednou fungovat bez maminky, musí být samostatný, což je další změna, která nastala. U vás se asi sešly všechny tyto faktory dohromady.
PhDr. Helena Schejbalová
Věnujte proto Františkovi co nejvíce času, mazlete se s ním, hrajte si, najděte chvilku, která bude jen vás dvou (nebo i s tatínkem). Pozitivně hodnoťte situace, kdy se chová jako správný starší bratr. Za chování odpovídající mladšímu věku ho však nekárejte. V noci ho na toaletu doprovázejte, časem opět začne chodit sám. Klidně bych přes noc nechávala doma svítit nějaké malé světýlko, ať nemáte úplnou tmu, kdyby se syn probudil.
Zkuste si s Frantou jeho strach, bubáka, nakreslit (vy svého – každý se něčeho bojíme, on také svého). Pak obrázek zmuchlejte, roztrhejte. Můžete si s ním hrát s panáčky, jak se postavička něčeho bojí, ale svůj strach překoná a situaci zvládne. Děti se se svými problémy vyrovnávají skrze hru, kresbu atp.
Děti často reagují na pocity svých nejbližších, nejčastěji tedy rodičů. Zvažte, jak to nyní v rodině máte, jak se cítíte. Často stačí najít jistotu v sobě a zabezpečit pocit bezpečí ve svém prostředí a úzkost odezní i u dítěte.
Žít v neustálém napětí musí vyžadovat velmi mnoho energie. Myslete tedy na to, že je potřeba, aby si Váš syn i odpočinul, zahrňte do režimu dne chvíle, kdy budete relaxovat – nejen k čtení knihy, válení se, ale i aktivní relaxace při řádění, koulování, prostě „blbnutí.
Co se týká školky, tak Frantovi vysvětlete, že se počůral, protože byl nemocný, ale již je v pořádku a nic takového mu nehrozí a sdělujte mu opakovaně vaši důvěru k němu. Situaci můžete opět přehrát za pomoci plyšáků (plyšáček se počůral, má strach ve školce spát, aby se to neopakovalo, strach však překoná, situaci zvládne a naopak se na další spaní ve školce moc těší).
Dle popisu váš syn je v současné době opravdu v nadměrném napětí, a pokud by se brzy situace nezlepšila, doporučila bych odborné psychologické vyšetření.
Helena Schejbalová, klinická psycholožka centra Modré dveře
