Nikola byla vždycky uzavřenější, ráda si sama malovala, prohlížela a později četla knížky i hrála s panenkami. S blížícími se dvanáctými narozeninami u dcery víc a víc pozoruji “příznaky” puberty jako náladovost a odsekávání, ale není to nic nezvladatelného.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat. |
Víc mi dělá starost to, jak je posedlá pupínky a vadami pleti. Začala se jí mastit pleť a pár pupínků se jí objevilo na čele a rukách. Samozřejmě začala plašit, že takhle nemůže do školy a jak se jí budou všichni smát. Probrala jsem s ní proto základy péče o pleť - mytí, čištění, hydratace a slíbila jí, že jí budu pravidelně vodit na kosmetiku a kupovat vhodné přípravky.
Pupínky sice úplně nezmizely, ale dcera se o pleť poctivě stará a chodíme i ke kosmetičce. Nikola si ale nemůže pomoct, a kdykoliv se jí objeví pupínek, tak si ho celý rozdrbe do krve. Já, kosmetička, kamarádka od vedle - všichni jí říkáme, ať se furt nezkoumá a nechá svou pleť na pokoji. Včera jsem si všimla, že má ruce plné strupů od toho, jak si je onipuje. Když jsem se jí na to opět ptala, tak mi řekla, že si nemůže pomoct, a když se nudí nebo je nervózní, tak si začne hledat vady na pleti.
Proč si myslíte, že to dělá? Není to nějaká forma volání o pomoc nebo sebepoškozování? Mám to nějak řešit, nebo ji to přejde? Nechtěla bych, aby si způsobila třeba nějaké záněty a třeba i jizvy.
Nataša
Odpověď : Odveďte pozornost od pleti
Zdravím vás, paní Natašo, na váš dotaz, proč to dcera dělá, nelze odpovědět zcela jednoznačně. Pro dvanáctiletou dívku se dostává vzhled do popředí zájmů, chce vypadat dobře a pupínky vnímá jako vadu na kráse a její sebehodnotu přirozeně snižují. Dokážu si představit, že se může dcera zlobit na pupínky, že se jí objevují na kůži, může jednat impulzivně, bez domýšlení důsledků si je rozškrábat, a přesto to ještě neznamená, že jde o sebepoškozování s úmyslem si ublížit v pravém slova smyslu.
Zároveň sdělujete, že se Nikola onipuje i ve chvílích, kdy je nervózní, nebo se třeba nudí. Obě emoční situace v sobě zahrnují napětí, nepohodu, případně nějakou frustraci a onipování je způsob, jak toto napětí dcera uvolňuje. Opět nejde o sebepoškozování, nýbrž projev vnitřního neklidu, který je potřeba nějak ventilovat.
Cestou nápravy by mohlo být zaměření se právě na tyto stavy. Kdy se cítí nervózní? Kdy se nudí? V jakých je to situacích? Jde to nějak změnit? Vylepšit? Pokud potřebuje napětí ventilovat, tak zkuste najít jiný způsob – může pomoci například mačkání gumového balónku či pravidelné relaxace.
Je dobré se také zaměřit na jiné zdroje sebepojetí a sebehodnoty, než je kvalita pleti, a vést dceru k uvědomování si vlastních předností. Víc si všímat jejích aktivit, které činí pro druhé, ocenit maličkosti, kterým vám a vašemu okolí dělá radost. Zkrátka odvést pozornost od problematického vzhledu.
V důvěrnějším rozhovoru je pak možné i mluvit o tom, co k jejímu věku patří, jak se tělo v tomto věku mění, jak probíhají různé hormonální změny, jak tělo získává postupně svoji individuální podobu, a že i její tělo se vyvíjí a mění z dívčího těla v ženské. A i když se jí teď objevují na těle pupínky, tak to neznamená, že je bude mít stále.
Petra Domkařová, psycholožka centra Modré dveře