S Veronikou posledních pár let dost těžko vycházíme, i když jsme předtím měli moc hezký vztah. Pak se mi ale přestala svěřovat, začala poslouchat od rána do večera příšernou hudbu a kamarádit se s podivnými dětmi. Myslíme si s manželem, že ten nápad na tetování musel určitě přijít od někoho z jejích kamarádů, jsou to takové typy. Mají barevné nebo úplně černé vlasy, tetování a piercingy, chodí všichni v černém a dívky se strašně odhalují.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Naše Verunka taky postupně mění šatník do tmava, ale nic vyzývavého bych jí v jejím věku nekoupila. Ale je stále drzejší, neustále by chtěla chodit na koncerty a party, i když na to druhé ještě vůbec nemá věk. Tvrdí, že její kamarádi můžou, že je jejich rodiče pustí. My ale nikoho z nich neznáme a netušíme, co jsou vůbec zač a jestli se o ně jejich rodiče starají, nebo ne. Nabídli jsme ji, že ji na koncert vezmeme, nebo může jít s nějakou dospělou osobou, které věříme, v patnácti přece nemůže lítat sama po nocích po klubech. Ale to se jí taky nelíbilo, prý bychom ji úplně znemožnili.
Teď přišla domů s tím, že si nechá dát tetování skoro na celou paži, pěkně barevné, aby se to i z dálky vyjímalo. Snažili jsme se jí s manželem vysvětlit, že to co se jí líbí teď, ji může za pár let omrzet. Že kdyby se třeba chtěla věnovat modelingu nebo pracovat v bance, tak jí bude tetování na celé ruce překážet a bude ho těžko zakrývat. Dcera nám na to akorát sdělila, že to si přesně myslela, že jsme strašně konzervativní a že si tetování nechá udělat tak jako tak. Náš souhlas už prý dokonce nepotřebuje, i když jí není ještě osmnáct.
Nechtěla jsem celou situaci hned hrotit, ale poprosili jsme ji, ať si to ještě promyslí a počká. Manžel by jí nejraději řekl, ať s tetováním nechodí domů, ale naštěstí se mi povedlo ho zarazit. Bojím se, že by to pak mohla udělat na truc, jenom aby nám dokázala, že je to její věc a nemůžeme jí do toho mluvit.
Co máme dělat?
Pavla a Honza
Odpověď odbornice:
Dobrý den, z vašeho dopisu se mi jeví, že máte velkou starost, možná dokonce kupu starostí. A že obtíž není pouze ve vyřešení otázky kolem tetování Veroniky, ale že jde o propojené nádoby. Možná, kdyby se Veronika stýkala s kamarády, kteří by vám byli sympatičtí, chodila standardně oblékaná, neodmlouvala, že by pro vás tetování např. v podobě kytičky nemusel být problém. Ukazuji na fakt, že u Verunky se střetlo mnoho situací, které ve vás vzbuzují obavy.
PhDr. Kateřina Siveková Křižáková, psycholožka a rodinná terapeutka
Děti v období dospívání většinou vykazují takové chování, které je někdy i v rozporu s tím, jaké hodnoty uznávají rodiče. Čím větší rozdíly, tím může nastávat výživnější podhoubí ke konfliktům. A s faktem, že neexistuje žádný univerzální přístup, ani k sourozencům, se potýkají všichni rodiče. Jedna z cest je experiment... začněte s dcerkou sdílet její oblečení či hudbu, bavte se s ní o tom, co to je za symbol, co pod tím vidí ona sama. Pokuste se najít na jejím stylu něco pro vás zajímavého. Vzpomeňte si na časy, kdy bylo nepřípustné u hochů mít dlouhé vlasy, nebo v historii ještě dále, když ženy začaly nosit kalhoty. Za každým rozporem s „normalitou“ něco stojí a někdy je vizáž nebo hudba jen mechanismem, jak dát světu najevo, že s ním nebo s něčí v něm nesouhlasíte. Pokud pro vás experiment není, nevadí, je mnoho jiných cest.
Ale zpět k obecným pravidlům. Moc těsné hranice a stejně tak příliš rozvolněné hranice jsou polohy, které nejsou pro dítě či dospívající dobré. Možná by stálo za to sednout si s Veronikou a spolu přenastavit pravidla. Vy pojmenujete vaše hranice, dcera ty své, a někde mezi tím budete hledat cestu, která bude schůdná pro obě strany, i když jednoduché to asi nebude.
A tetování? Přichází opět souvislost s finančními zdroji. Jak to má s telefonem, tabletem, nadstandardním oblečením, skvělou dovolenou, príma kroužky atd.? Vše jí hradíte vy? Možná poukázání na to, že jako rodiče jste povinní ji poskytnout základní potřeby, ale nikoliv už tablet a skvělý telefon a už vůbec ne tetování. To také stojí peníze, možná kdyby si na všechny nadstandardní věci měla vydělávat sama, přehodnotila by situaci. Ale možná cesta přes finance nevede a spíše by to byla cesta pro větší zablokování se k vám.
Takže jsme opět u rozhovoru s dcerkou, u mnoha rozhovorů s ní. Držím pěsti, ať se vám daří společné domlouvání se. Pokud by docházelo opakovaně k patovým situacím, tehdy bych viděla jako vhodné zajít za rodinným poradcem pro radu a pomoc.
Kateřina Siveková Křižáková, psychoterapeutka centra Modré dveře
