Mého syna Tondu po několika přechodných známostech opustila v roce 2012 jedna spolužačka z vysoké školy údajně proto, že se nechtěla stěhovat od svých rodičů a syn byl vázán prací v našem městě. Paradoxem je, že se nakonec vdala za fotbalistu a odjíždí s ním pravidelně do zahraničí. Syna to tehdy zasáhlo a asi rok neměl o vztahy vůbec zájem.
Pak to překonal díky kolegyni, která i přestože byla o šest let starší, vypadala naprosto skvěle a věkový rozdíl nebyl vůbec znát. Rozešli se ale proto, že ona neměla zájem sama vydělávat peníze, přitom její nároky rozhodně nebyly nízké.
Nakonec potkal svou nynější přítelkyni Kláru, která má blíže k jeho věku a o kterou měl veliký zájem hned od seznámení. Nyní je s Klárou tři a půl měsíce a mně se zdá, že to nemá žádnou budoucnost. Navštěvují se pouze dvakrát týdně, ona žije s rodiči a vyhýbá se jeho kamarádům a rodině. Dřív syn své dívky bral na různé společenské akce, oslavy, dovolené s kamarády. Ale Klára nikam nechodí, přemohla se jenom na Tondovy narozeniny. Tam vykládala o tom, že ale neustále organizuje nějaké charitativní akce, že ještě dokončuje vysokou školu, a je veganka.
Rodinná poradna |
Myslím si, že v těchto letech by měla myslet na potomstvo a více času trávit s Tondou. Proto se obávám, že Klára možná ani nemá zájem o rodinu. Myslím, že syn tím trpí, má dobrou náladu pouze tehdy, když ji vidí. Jinak poznám, že je nešťastný a různě zabíjí a vyplňuje čas. Ale cítím, že jenom utíká od chvilek samoty, protože není s Klárou.
Překvapil mě minulý týden zčistajasna výrokem, že jsme se s bývalým manželem stále hádali. Rozvedla jsem se, když Tondovi bylo šest let, a tím více mě překvapilo, že si toto pamatoval.
Mám obavy, že je i toto důvod, že do svých sedmatřiceti let se neodvážil s nějakou dívkou vázat. Nyní čas klepe na dveře, příležitostí je stále méně. Vidím, jak se syn trápí a myslím, že i on vidí situaci tak, jak skutečně je, se vším všudy.
Jak bych se já nejlépe měla chovat v této celé situaci, abych mu to ulehčila a aby mu to vyhovovalo? Denně si telefonujeme, poznám však z tónu jeho hlasu, že je nešťastný z její nepřítomnosti, nechce se mnou ani moc mluvit. Pouze když Klára dvakrát do týdne má k Tondovi přijít, tak je šťastný a tehdy se chová i ke mně hezky a vše „klape“.
Prosím o vaši radu, jak mu nenápadně pomoci. A zda mám vůbec dávat svoje mínění najevo. Jsem vám velice vděčná za radu.
Helena
Odpověď odbornice:
Heleno, dobrý den, po přečetní vašeho dopisu se mi jeví, že jste přemýšlivý člověk hledající různé souvislosti. Současně vám evidentně na vašem synovi záleží.
V této souvislosti mne napadá, jestli i syn hodnotí svůj život tak, jak ho popisujete vy, je možné, že stav vašeho syna posuzujte jenom z vašeho úhlu pohledu a že je možné, že váš syn spokojený je, a tudíž by vaše představa mohla být mylná. Někdy prostě druhé vidíme pouze tak, jak to umožňují naše vlastní hranice, a tehdy se můžeme dostat na velmi nejistou půdu.
S ohledem na jeho věk mne opakovaně napadají kompetence vás jako matky,
jak je ještě možné zasahovat do života dávno dospělých potomků. Všeobecně platí, že je důležité již nechat dospělým dětem absolutní svobodu a prostor, jak se svým životem zacházejí. Jistě, pokud bude syn souhlasit, tak s ním o svém pohledu můžete i hovořit, přece jenom jste v životě zkušenějším hráčem. Mám za to, že to ostatní je už vhodné nechat na vašem synovi. A to včetně toho, jestli mu v životě dobře je, nebo není.
Když pozorně pročítám váš dopis, napadá mne ještě doporučení na individuální terapii pro vás, kde můžete bezpečně sdílet vaše úzkosti kolem syna, vaše pohledy na jeho partnerky a způsob života, který vede. Je možné, že vyrovnání se s jeho životní cestou by vám mohlo umožnit vidět i věci, které se synovi jistě daří a je mu v nich fajn, případně jeho svět začít nahlížet v jiných barvách a souvislostech.
Kateřina Siveková Křižáková, rodinná a párová terapeutka centra Modré dveře