Sexuální obtěžování, na které kampaň upozorňuje, je v Česku docela nové téma. Proto, jak do redakce napsala genderová lingvistka Jana Valdrová, „část veřejnosti se v něm neorientuje“.
Není tedy divu, že Češi nechápou a bagatelizují celou kampaň a její význam a mají tendenci míchat pozitivní flirt, dvoření, galantní chování s negativně vnímaným sexuálním obtěžováním a dokonce i s trestnými činy. Odtud pramení liché obavy z toho, kam až „ta štvanice na muže“ zajde a zmatení čeští muži si říkají, že už raději žádné ženě nepomohou ani do kabátu, aby je nežalovala.
Sexuální obtěžováníJe jakákoliv forma nežádoucího ústního nebo jiného než ústního projevu sexuální povahy, jehož cílem nebo výsledkem je narušení důstojnosti osoby, zejména když se vytváří zastrašující, nepřátelské,ponižující, pokořující nebo urážející prostředí. |
„Když se někdo slušným, korektním a zajímavým způsobem dvoří ženě, tak se rozhodně bát nemusí,“ vysvětlila pro Respekt policejní psycholožka Ludmila Čírtková.
„Bát by se měl ten, kdo ono dvoření obejde a spolehne se na to, že má nějaký jiný prostředek, třeba moc určovat výši platu či ovlivnit kariéru.“
Podle ní je počet takzvaných falešných obvinění nepatrný. „Způsobů, jak dnes přitáhnout pozornost, je více a je to poměrně snadné. Proč by lidé, kteří mají nějaký důvod to udělat, šli právě touto cestou?“ Ptá se.
O čem je kampaň MeToo
Kampaň MeToo upozorňuje podle psycholožky Ireny Smetáčkové z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy na to, jak rozšířené jsou negativní zkušenosti žen - ale i části mužů - se sexuálním obtěžováním. „Sexuální obtěžování přitom obnáší sexuální násilí a nátlak, ale také další chování, kdy je sexualita zneužita v pracovních a jinak formálních situacích, v nichž by člověk neměl být vnímán primárně jako sexuální bytost, nýbrž jako profesionál/ka s určitými schopnostmi,“ podotýká Smetáčková.
Sexuoložka: MeToo je štvanice na muže, která se obrátí proti ženám Psycholožka Laura Janáčková |
Policejní psycholožka Ludmila Čírtková kamaň MeToo vítá jako způsob uzdravení. „Zločin vytvoří neblahé tajemství mezi pachatelem a obětí. Toto tajemství lze prolomit tím, že oběť přestane mlčet,“ uvedla a upozornila, že velmi záleží na tom, jak to sama obtěžovaná osoba cítí, každý má citlivost jinde.
I další oslovení odborníci vesměs kampaň vítají. Ukázala, jak velkým problémem je sexuální násilí a neadekvátně sexualizované chování mezi lidmi, a přitáhla k tomu pozornost, tvrdí Smetáčková.
Sdílení zkušeností s obtěžováním se sexuálním kontextem může u mlčících obětí vést ke zmírnění pocitů studu. „To je přesně to, co se ,myslím, v kampani stalo. Proto nejspíš řada tichých účastníků vystoupila ze stínu a sdílela své zkušenosti,“ uvažuje sexkoučka Julia Gaia Poupětová.
Češi: nás se to netýká
Ačkoliv nejrůznější průzkumy tvrdí - naposledy například kariérního portálu Vímvíc.cz, že v zaměstnání se se sexuálním obtěžováním setkala třetina lidí (37 % ženy a 26 % muži), Češi a Češky mlčí, jakoby vše bylo v naprostém pořádku.
Sexuoložka Laura Janáčková se domnívá, že muži se ze své biologické podstaty snaží více či méně sofistikovaně získat přízeň ženy, ale jsou to ony, které rozhodují, zda na nevhodné nabídky přistoupí či nikoliv. Zato Irena Smetáčková je přesvědčená, že reakce v českém prostředí vypovídá o stále malém povědomí o genderových stereotypech. A také o malé schopnosti kriticky o nich přemýšlet, protože se na první pohled zdají být „neproblematické“, opodstatněné svou biologickou ukotveností - například sexuální přitažlivostí a chováním, které z ní vyplývá, tak, jak ji popisuje právě Janáčková.
Za znásilnění může nejčastěji někdo známý, roste počet mladých násilníků |
S tím podle ní souvisí i fakt, že Češi mají tendenci zlehčovat sexuální nátlak a dokonce i sexuální násilí. „Projevuje se to dokonce i v našem vyjadřování, kdy namísto obtěžování-harassment mnoho lidí používá zlehčující označení harašení,“ argumentuje psycholožka.
„Samozřejmě, že se Češek a Čechů sexuální obtěžování týká,“ je si jista Gaia Poupětová, která takové chování na vlastní kůži zažila. „Jako žena, která pracuje pravidelně s klienty, učí sexualitu na kurzech a především v médiích hovoří otevřeně o potřebě se učit praktické sexuální dovednosti pro štěstí nás všech, jsem pochopitelně zažila řadu různých reakcí na svou práci. Ne vždy to bylo příjemné.“
Že ke kampani většina mlčí, není podle ní až tak překvapivé. „Žijeme v zemi, kde si podle průzkumu Amnesty International z roku 2015 téměř 63 procent dospělých myslí, že si za znásilnění alespoň částečně může žena sama, že ho vyprovokovala. A to hovoříme o znásilnění. Nemluvíme o sexuálním obtěžování.“
Podle sexkoučky lze očekávat, že oběť, která v takovém prostředí vystoupí otevřeně v jakémkoli z těchto témat, na sebe bere mnohem větší společenská a osobní rizika v podobě odsouzení, ponížení, výsměchu, znevažování, nepřijetí atd., než ten, kdo jí způsobil újmu.
„Mlčení může být důsledkem jednoduchého racionálního kalkulu: příliš vysoké riziko, příliš velká stresová zátěž a vidina malé šance na nápravu,“ říká.
Dvojí standard sexuální svobody
Pro české odborníky je téma sexuální obtěžování velkou výzvou do budoucna. Lingvistka Valdrová si myslí, že je sexuální obtěžování jev systémový.
A vařila jste mu? Týrané ženy narážejí u soudů na necitlivý přístup |
„Musí být tudíž také potlačován systémovými prostředky. Odborně fundovaná osvěta v institucích napříč společností je nezbytná,“ uvádí a stejně jako psycholožka Irena Smetáčková si přeje, aby veřejná diskuze na toto téma ještě neskončila.
„Doufám, že v další fázi ještě kampaň otevře obecnější otázku: Nakolik mají být naše sociální realita a vztahy, které navozujeme ve veřejné a pracovní sféře, sexualizované, a proč tomu tak dnes je? Ptá se univerzitní psycholožka.
Taková debata by podle ní poukázala na důvody, proč někteří muži sexuálně obtěžují. „Respektive proč se nesetkávají s tolika kulturními překážkami a sankcemi, jak by bylo možné.“ Odhalila by i to, proč některé ženy samy používají sexualizované chování a snaží se být sexuálně žádoucí i v prostředí, kde by jejich sexualita neměla být důležitou kvalitou, doufá Smetáčková.
Zdá se, že sexuální obtěžování, které na světlo vynesla kampaň MeToo doutná i v Česku. A protože jsme „sametová“ země, možná se tu ani žádná erupce konat nebude. Možná se nepatrně posuneme v myšlení, anebo ještě není ten správný čas a kauza vyšumí.
„Cítím, že i v naší, celkem liberální společnosti, je otevřená komunikace o sexualitě ze strany ženy někdy vnímána jako provokace a že ještě stále existuje dvojí standard v tom, co je dovoleno v oblasti sexuální svobody mužům a co ženám,“ vnímá situaci sexkoučka Poupětová. „Uvidíme časem, zda kampaň MeToo nějak zapůsobí i na nás v české kotlině.“
