„Malé události z dětství jako nevhodně pronesené věty rodičů nebo šikana od spolužáků mohou zanechat trvalý otisk na našem duševním zdraví a na schopnosti dosahovat vnitřní klid a pocit životní spokojenosti,“ vysvětluje rozvojová psychoterapeutka Hana Salačová Svobodová (www.umenidelatzmeny.cz).
„I když mohou některé z těchto událostí působit jako hnací síla k dosahování úspěchů a překonávání překážek, většina takových situací, jestliže nejsou zpracované, vytvoří v člověku falešný negativní obraz o sobě samém,“ dodává.
Každá situace připomínající nezpracovanou událost pak podle terapeutky v člověku vyvolá vnitřní napětí, které může vést k jeho neadekvátní nebo neefektivní reakci vůči sobě nebo druhým.
Za traumaty z dětství stojí nejčastěji úzká rodina. Nemusí jít nutně o velká traumata jako spíš o skryté věci, které jsou v nás zapsány dodnes a i po letech v nás mohou vyvolávat mnoho otázek. Zároveň přitom platí, že čím je dítě mladší, tím je takový zápis hlubší.
Pozor na přehnané ambice. Mohou být zabijákem vztahu mezi rodiči a dítětem |
Je důležité si uvědomit, že děti do věku zhruba šesti let berou věci vyřčené autoritami jako nezpochybnitelný fakt. Podávané informace nepodléhají kritickému myšlení a vše řečené se nesmazatelně zapisuje do dětské duše.
Hana Salačová Svobodová se podle svých slov v praxi často setkává s důsledky škodlivých rodičovských vět typu: „Nejdřív práce, pak legrace“, „Podívej se na sebe, jak vypadáš“ případně „Jsi úplně blbý/á“. Stejně tak má podle Salačové Svobodové ohromný dopad, když otec nebo matka srovnávají vlastní dítě s ostatními.
„Rodiče si často nejsou vědomi negativního dopadu svých slov a činů na sebevědomí a emoční rovnováhu dětí. Proto se ani později nesnaží s ním o svých slovech otevřeně mluvit. Nedávají příležitost vzájemně si porozumět a omluvit se, čímž mohou u dítěte prohlubovat pocit méněcennosti,“ vysvětluje Salačová Svobodová.
