nejvíc vás zformuje okolí a chování cizích lidí k vám... podle toho jste pak sebevědomí nebo ne, mám v okolí dost lidí se sociální fobií a nikterak úspěšní v životě nejsou... někdo je hypersensitivní, všechno si bere příliš k tělu a blbě se mu žije

Naprosto s vámi souhlasím.

Když kromě nevinných vět rodič dítě od dětství až do dospělosti ponižuje, uráží, nadává mu a oslovuje ho hanlivými přezdívkami, musí se to na povaze a vidění světa takového děcka v dospělosti zákonitě více či méně projevit. Takových jedinců, kteří se s tím dokáží vyrovnat a vyrostou z nich silné, sebevědomé osoby moc není.

Co konkrétně je tak strašného na výroku: "Nejdřív práce, pak legrace!" ?

"Podívej jak vypadáš" rozhodně není nevinná věta.

P. S. Můj otec mě bral za "flákače" i ve chvíli, kdy jsem makal šílené přesčasy (i když pak teda s náhradním volnem - po dokončení všech "hořících" záležitostí) i 10 - 12 h denně 6 dní v týdnu; stejně tak mi říkal, jak "v mé práci zjevně nic neznamenám" ve chvíli, kdy jsem tam byl služebně nejstarší - když jsem říkal, jak na tuto věc přišel, tak říkal, že to je proto, že na mě není na internetu dohledatelný jmenovitý pracovní kontakt.

Celkově mám dojem, že část rodičů si neumí zavčas uvědomit, že ten potomek je dávno dospělý, tzn. můžou mu max. vlídně poradit, ale ne takto befelem přikazovat "podívej se".

Zároveň by si ti potomci měli zavčas uvědomit, že už jsou dospělí a neflákat se a začít se o sebe starat sami a ne se nechat živit rodiči. Tím nemyslím Vás, ale obecně (reaguji na poslední odstavec Vašeho příspěvku).

U nás se říkalo: "Nedívej se blbě, dívej se chytře!" Jsem tím dost poznamenaný

No a jak se teda teď díváte?

Nejvíc mladého člověka ovlivní, když se narodí nějakým degešům, kteří se zájmem sledují nebo ještě hůře účinkuji v pořadu “Výměna manželek”. Tam je každá rada/podpora drahá🤕

"Podívej se jak vypadáš" jsem slýchal od maminky za mlada skoro po každý, když jsem se vracel z hospody domů, ale snad nikdy jsem se nepodival

No a podle té "expertky" byste z toho měl mít doživotní trauma a objednat si u ní několik sezení. Kde Vaši rodiče udělali chybu ?

Je třeba si uvědomit, že většina takových výčitek je pronesena v afektu, kdy se člověk příliš nekontroluje.

Popřípadě poukazují na nešvar, který se rodiče snaží odbourat.

"Nejdříve práce, pak legrace" zanechá výchovný návyk, že lepší je nejprve vyřídit povinnosti a pak má člověk čas na zábavu. Ale chápu, že to u sněhových vloček a budoucích rezidentů sociálky může vyvolat trauma.

A u "psychologu", kteri moudra produkuji ocekavani vice klientu, kdyz jim predem vysvetli, ze maji trauma.

Každý v dětství a mládí slýchá podobné hlášky. Když ne od rodičů, tak od spolužáků, učitelů nebo dětí okolo. Je vlastně jedno, kdo je pronáší, člověk se má postupně naučit kritickému myšlení a brát je jako motivaci ke změně nebo sebepřijetí. Je-li průpovídka pravdivá, budeme ji slýchat celý život a je dobré se na to připravit. Když mám řídké vlasy, tak se stříhám nakrátko. Když jsem tlustý, koukám zhubnout. Když mi něco nejde, zkouším to překonat nebo se snažím prosadit v něčem jiném. Když je to jen snaha zranit, je třeba si vybudovat nadhled a umět škodolibé lidi odpálit.

"Je vlastně jedno, kdo je pronáší" Není. Dítě přeci naprosto jinak chápe kritiku od vlastní matky než třeba od tělocvikáře, který opravdu nikoho nezajímá.

Tak problém je ještě dost složitější. Na jedné straně určitá upozornění vás vychovávají a je jich rozhodně třeba, na druhé straně, zejména když si jimi někdo léčí své mindráky, mohou být při nevhodném užívání devastující. Vše záleží na kontextu, okolnostech a míře, to není binární záležitost typu dobře/špatně.