Úspěšní lidé chtějí úspěšné děti
Je třeba si uvědomit, že mezi snem a přehnanými ambicemi je tenká hranice. Rodiče často nechápou, co už je pro jejich děti příliš, a nevědomky tak poškozují jejich duševní zdraví.
Vždy přejeme svým dětem to nejlepší a tvrdě pracujeme na tom, abychom jim zajistili život v hojnosti. I malé uklouznutí přitom může způsobit, že svou snahu překročíme a namísto pomoci nasadíme na jejich bedra více, než dokážou unést.
Není překvapením, že základ zvýšených a nerealistických očekávání tvoří nenaplněné ambice rodičů. Ti si pro sebe představovali „úspěšný“ život měřený podle všeobecných společenských parametrů. Tito rodiče pak začínají své děti vnímat jako rozšíření sebe sama a začnou s dětmi zacházet jako s „úspěšnými jednotlivci“. Začnou od svých dětí očekávat příliš a vysoko položenou laťku nastaví jako normu.
Narcis není jen kytka. Egoismus někdy vypěstují i rodiče |
Pak je tu druhá skupina, tedy skupina rodičů, kteří dosahují lepších životních výsledků než zbytek populace. Tito lidé od svých dětí očekávají, že je budou následovat. Své úspěchy považují za zásadní a nevidí důvod, proč by se jejich dítě mělo byť jen nepatrně odchylovat od jejich stop.
„Moje matka byla ve všem nejlepší. Nejen, že byla nádherná, ale vedla navíc vlastní úspěšnou firmu a do toho zvládala ještě denně cvičit a dělat si kurz bytového designu. Já rostla v jejím stínu a kdykoliv jsem ze školy přinesla těžce vydřenou jedničku, zpražila mě tím, že jestli chci být jednou jako ona, jedničky jsou přece automatické,“ odhaluje mladá žena, která nechce z osobních důvodů uvést své jméno, zkušenost s příliš ambiciózní matkou. A dodává, že své děti bude jednoho dne vychovávat v atmosféře přijetí a podporování za všech okolností.
Přiznejme si, že hluboko uvnitř všichni chceme, aby naše dítě vynikalo ve škole, sportu nebo mimoškolních aktivitách, stejně jako my sami uvnitř toužíme po úspěchu. Problémem je, pokud toto přání začneme přehnaně ventilovat.
V období dospívání navíc dítě samo na sebe klade zvýšený tlak, aby vyniklo nejen ve studiu a sportu, ale také ve vzhledu, což je ještě přiživováno boomem sociálních sítí. Žijeme v konkurenčním světě a dítě pociťuje stres, který velí vyrovnat se v lepším případě spolužákům a v horším nerealistickým fotkám teenagerů na Instagramu.
To, co dítě v tomto životním období očekává, je emoční podpora z domova, která je ukotví a nesvede na scestí. Děti hledají bezpodmínečné potvrzení od své rodiny. A pokud jsou i tam souzeni, je to poslední rána jejich zranitelnému sebevědomí.
Rodiče, kteří svým dětem kladou nereálné cíle nebo nemožně vysoká očekávání, je nevědomky odsouvají dál. Dítě se dříve nebo později začne posuzovat podle parametrů, které mu zvolili jeho rodiče. Jakákoliv odchylka je pak zdrojem zklamání a vede nejen k úzkosti, ale i k celoživotnímu boji s nízkým sebevědomím.
