V roce 2025 tak letní čas potrvá od 30. března do 26. října.
Změny času měly v Evropské unii skončit původně v roce 2019, členské státy se ale na jednotném čase nedohodly.
Středoevropský čas Letní čas |
Evropská komise v roce 2018 kvůli sílící kritice střídání času uspořádala takzvané veřejné konzultace. Podle ministerstva práce dorazilo 4,6 milionu odpovědí. Pro zrušení změn času se tehdy vyslovilo 84 procent respondentů.
Podle průzkumu agentury STEM/MARK z podzimu 2018 se zrušením střídání času v Česku souhlasilo 70 procent dotázaných. Celkem 44 procent respondentů si přálo trvale letní čas a 24 procent zimní.
Expertky z Akademie věd ČR v roce 2021 na semináři v Senátu uvedly, že kvůli zdraví by byl vhodnější zimní čas. Při letním čase by se v zimě rozednívalo až kolem deváté hodiny a řada lidí by podle vědkyň své biologické hodiny neměla s tímto nastavením seřízené, což by mohlo vést k civilizačním chorobám, nižší produktivitě i příjmům či ke zhoršení studijních výsledků. Zastánci letního času naopak poukazují na to, že se život změnil a velká část lidí už nemusí začít pracovat se svítáním, naopak mohou po práci využít delší denní světlo k relaxaci a sportu.
Letní čas se zaváděl původně kvůli snížení spotřeby energie, ukázalo se ale, že úspory jsou minimální. Podle zjištění Evropské komise z roku 2007 většina dotázaných unijních zemí uváděla, že letní čas nemá významnější vliv ani na zemědělství, dopravu či cestovní ruch.
Letní čas byl v českých zemích poprvé zaveden v letech 1915 a 1916. Vrátil se za druhé světové války v roce 1940 a trval do roku 1949. Potřetí si Češi začali posouvat hodinky v roce 1979, důvodem byla tuhá zima a ropná krize. Do poloviny 90. let trval v Česku letní čas půl roku. Od roku 1996 se Česká republika připojila ke zvyklostem Evropské unie a časový posun trvá sedm měsíců.
