Evropský parlament v úterý rozhodl o zrušení střídání zimního a letního času. Je to dobrá, nebo špatná zpráva?
Myslím si, že obecně střídání času dnes už nemá žádné opodstatnění. Je prokázáno, že to nepřináší žádný ekonomický přínos. Pravdou je, že střídání času dělá lidem potíže, speciálně tak jak je nastavené teď. Tedy brzy na jaře kdy se čas posune tak, že se lidé probouzení znovu do tmy, pro spoustu lidí to navíc znamená skok, kterému se nedokáží okamžitě přizpůsobit. Pro převážnou většinu populace střídání skutečně znamená jen drobnou nepohodu, na druhou stranu to však některým lidem způsobuje obrovské problémy. Citlivému člověku může trvat několik dnů, nebo dokonce týdnů, než si na posun zvykne, než se jeho vnitřní čas seřídí.
REFERENDUM: Letní, nebo zimní? Hlasujte o změně času |
Jak je to s vlivem na lidské zdraví?
S tvrzením, že by střídání času přímo vážně ohrožovalo lidské zdraví nesouhlasím. Nemáme důkazy, že by posun o hodinu u zdravých lidí nějak ohrožoval jejich zdravotní stav. Existují však sledování, která dokazují, že po změně času je třeba zvýšená nehodovost, nebo větší množství úrazů. Je to zřejmě tím, že se lidem zkrátí spánek o hodinu a když je někdo nevyspalý, může to mít podobné důsledky.
Vy se zabýváte výzkumem chronobiologie, zjednodušeně zkoumáte vnitřní hodiny organismů. Jaký mají v těle tyto hodiny úkol?
Organismus si díky nim udržuje vlastní rytmus v prostředí, které se mění. Hodiny nám nastavují procesy v těle tak, aby se nejen měnily s denním rytmem, ale aby byly připravené ve správné fázi dne. Připraví naše tělo třeba na dobu ranního vstávání. Pokud jsou hodiny dobře seřízené, vyšlou do těla signál už před naším probuzením a my se probouzíme například se zvýšenou hladinou některých hormonů a zvýšeným krevním tlakem. Jsme prostě na probuzení připraveni, cítíme se dobře. Pokud vstaneme na budík v době, kdy nás vnitřní hodiny na vstávání nepřipraví, tělo si jednoduše myslí, že je noc. Sice se probudíme, ale dobře se necítíme.
 Alena Sumová je vedoucí oddělení neurohumorální regulace Fyziologického ústavu AV ČR. Hlavním předmětem jejího zkoumání je neurofyziologie a chronobiologie. Přednáší na několika univerzitách a je vědeckým sekretářem Evropské společnosti biologických rytmů (EBRS). |
Je to tedy problém spánku?
Hodiny nás připravují nejen na vstávání a usínání, ale regulují také některé procesy ve vnitřních orgánech. Když máme dobře seřízené vnitřní hodiny, dávají našemu tělu dopředu informaci, že bude člověk například jíst a připraví na to potřebné funkce v těle. Když někdo ponocuje, přijde domů a nají se v noci, nastává v těle zmatek, jelikož hodiny už dávno vyslaly signál, že je noc a že není třeba být připraven na zpracování potravy. Potrava se samozřejmě zpracuje i v noci, ale proces není optimální. Podobně hodiny ovlivňují také funkce dalších částí těla. Dnes se ukazuje, že když člověk žije dlouhodobě v nesouladu s tímto vnitřním hodinovým systémem, tak se to nakonec podepíše na jeho zdraví.
V poslední době se u nás ale i v Evropě spustila živá debata o tom, jestli si nakonec ponecháme zimní nebo letní čas. Která varianta je lepší?
Z mého pohledu by bylo zavedení letního času horší varianta, než pravidelné střídání. Úplně nejlepší by bylo ponechat celoročně čas zimní, tedy přesněji standardní, druhou variantou je zachovat střídání času a úplně nejhorší je celoroční zavedení letního času.
Pro tělo je totiž důležité ranní světlo, podle kterého se vnitřní hodiny seřizují s denní dobou. A právě proto je mnohem zdravější zavedení zimního času. Pokud bychom zavedli trvalý letní čas, budeme mít sice více světla během letních večerů, ale zároveň to bude znamenat více tmy po ránu během podzimních a zimních dní. A to je problém. Bez ranního světla totiž přicházíme právě o signál, díky kterému se tělo seřizuje, a který je ideální mít už v době probuzení a pokud to není možné, alespoň co nejdříve po něm.
Jak si vysvětlujete, že veřejnost si přeje spíše celoroční zavedení letního času?
Chápu, že jsou pro lidi velice příjemné dlouhé letní večery. Většina z nás dnes pracuje dlouho do odpoledne, ale nechceme si nechat ujít volnočasové aktivity a k tomu potřebujeme světlo. To je samozřejmě příjemné pro všechny, potíže však přijdou na podzim a v zimě, kdy je světla málo. Díky tomu mohou být naše vnitřní hodiny špatně seřízeny a nastavovat procesy v těle na nesprávnou denní dobu. Je to problém, který necítíme, není to nic, co by bolelo, přesto není dobré ho podcenit. Z dlouhodobého hlediska má zdravotní dopady.
Je na zavedení standardního, tedy zimního času shoda mezi odbornou veřejností?
Rozhodně je shoda mezi odbornými společnostmi, které se problémem biologických hodin a spánkem u člověka zabývají. Já pracuji jako vědecký sekretář jedné z těchto společností, Evropské společnosti pro výzkum biologických rytmů. Hned když se o tématu začalo mluvit v Evropské komisi, vydali jsme stanovisko, ke kterému se na naši výzvu přidaly všechny ostatní společnosti, které se problémem zabývají. Stanovisko jsme poslali Evropské komisi i českým politikům.
Ano, a česká vláda se zavázala k tomu, že bude prosazovat právě zavedení standardního času, v Evropské unii je však v menšině.
To, že to další evropské země vidí jinak přisuzuji trochu na vrub reakcím právě na průzkumy veřejného mínění. Jsem však skeptická k tomu, jestli výsledky průzkumů skutečně odpovídají většinovému mínění. Výsledek hlasování také zcela jistě ovlivnilo i to, že český průzkum byl prováděn v létě. Myslím si, že si člověk nedokáže úplně představit, jak se bude cítit v zimě při zachování letního času.
Hlavním argumentem je, že lidé mají rádi dlouhé večery, na to bych také odpověděla, že je mám ráda. Situace v zimě je ale úplně jiná. Nejsem si jistá, jestli lidé přesně vědí, jaké následky by ponechání letního času mělo. Myslím si, že podobně to proběhlo i v jiných zemích. Máme dokonce případy ze zahraničí, kdy bylo nejprve rozhodnuto o ponechání celoročního letního času, ale po stížnostech obyvatel bylo rozhodnutí nakonec změněno na zimní čas. Domnívám se, že veřejnost celkově není o problematice dobře informovaná a při tom je zavedení času docela vážné rozhodnutí.
Zrušení střídání časů od roku 2021 dostalo v Evropském parlamentu zelenou |
Co říkáte na postoj Evropského parlamentu, že si mají státy individuálně vybrat, který čas si nakonec ponechají?
Divím se, že se toho Evropská unie nechopila sebevědoměji. Evropský parlament argumentuje, že má mandát jenom pro zrušení střídání, ale ne na to jaký čas má být nakonec zaveden. Připadá mi to trochu alibistické. Myslím si, že jde o rozhodnutí, které by mělo být koordinované. Jestliže jsme jednotná Evropská unie, tak by v tom mělo být nějaké jasné pravidlo. Přece nedává smysl, aby mělo Rakousko, Německo a Polsko zavedený jiný čas, když máme blízkou geografickou polohu a pozici v časovém pásmu. Je přece paradoxní, že díky Schengenu dnes fyzické hranice mezi státy neexistují a přitom budeme zavádět hranice časové? Rozumím státům, které jsou na okraji časové zóny, jako například Španělsko, nebo skandinávské země, tam by asi nebyl problém, kdyby státy zavedly jiný čas. Ale mozaika napříč Evropou, to je podle mě hrozná vize. Myslím si, že by z toho vznikl nakonec jenom chaos.
Říkáte, že se samotným střídání letního a zimního času se tělo většinou snadno vyrovná, co se ale děje pokud se čas mění často a nepravidelně třeba vlivem životního stylu?
Z výzkumů dnes víme, že když se podobné změny dějí často, opakovaně a dlouhodobě, člověk se dostane do stavu, kdy se hodiny nemají možnost přenastavit, ale jsou neustále v jakémsi přechodovém neseřízeném stavu. Pak mohou přijít komplikace. Největší problém jsou směnné provozy. Než se tělo třeba šestihodinové časové změně přizpůsobí, může to trvat i pět dní. Pokud člověk směny často střídá, hodiny se plně neseřídí a v podstatě svou funkci v těle plnit nemohou. Tím vlastně přicházíme o výhodu, že takové hodiny díky evoluci v těle máme.
Předpokládá se, a existují pro to i experimentální důkazy, že existuje souvislost mezi dlouhodobým narušením časového režimu a vznikem rakoviny. V některých zemích je už dokonce směnný provoz vyhlášený jako potencionální karcinogen. Lidé, kteří dlouhodobě pracují tímto způsobem jsou v těchto zemích odškodňováni jako lidé s pracovním úrazem.
Co všechno vnitřní hodiny řídí?
Hodiny máme téměř ve všech buňkách našeho těla. Jejich mechanismy neřídí jenom spánek, ale řídí se podle nich fungování celých orgánů. Ovlivňují důležité geny uvnitř buňky, které jsou třeba zodpovědné za její dělení, nebo metabolismus. Časová regulace genů vlastně zajišťuje, aby tyto důležité procesy probíhaly optimálně vzhledem k denní době. Když tento systém dlouhodobě chybí snadněji se mohou vyskytnout chyby, které mohou skončit až nemocí.
O jaké nemoci jde?
Dnes víme, že to může vést ke vzniku srdečních chorob, k obezitě, zvyšuje se tím riziko cukrovky. Má to ale vliv třeba i na paměť a celkově na rozvoj psychiatrických chorob. To je dnes velké téma, protože téměř všechny psychiatrické poruchy jsou doprovázeny také poruchou cirkadiánního systému, tedy poruchou vnitřních hodin. Zkoumá se také právě souvislost s nádorovými onemocněními.
V čem se v tomto směru lišíme od předešlých generací?
Dříve žil člověk v takovém souladu se venkovním prostředím, že v podstatě ani neměl moc možností, jak fungování vnitřních hodin rozladit. Dlouho se nevědělo, že něco podobného vůbec v těle máme. Moderní společnost, ale používá umělé světlo a další technologie, které umožňují práci v noci ale i noční zábavu. Část společnosti vlastně funguje na čtyřiadvacetihodinové bázi a ztrácí tak přirozený časový rytmus. Ten je ale dědictvím našeho vývoje, hodiny máme od těch nejprimitivnějších organismů, pravděpodobně se vyvinuly hned na začátku evoluce proto, aby dokázal organismus přežít v prostředí, které je nestabilní a stále se během dne mění.
Takže je to problém moderního způsob života?
Rytmus v tělesných funkcích je založený na nejzákladnějším principu, že přes den je světlo a v noci je tma. Moderní člověk tento pravidelný rytmus svým životním stylem stírá. Přes den jsme v budovách, kde je málo světla, v noci se naopak osvětlujeme. Hodiny ztrácejí svůj přirozený zdroj informace o tom, jak mají být seřízeny. Není překvapením, že u některých lidí časový systém přestává být funkční a to s sebou nese zdravotní rizika. Podstata hodin je genetická, zároveň ale nevytvářejí denní rytmický signál se stoprocentní přesností, mohou se trochu zpožďovat, nebo naopak předbíhat.
Fungují tedy nedokonale?
Není to nedokonalost, má to svůj význam. Jedna z teorií předpokládá, že když jsou hodiny malinko nepřesné, snadněji se přizpůsobují změnám. Díky genetickému nastavení běží hodiny u každého člověka trochu jinak. Řadě lidí se hodiny trochu předbíhají, ale většině se spíš opožďují. A to právě způsobuje problémy. Zpožďování nám totiž umožňuje posouvat si aktivity do večera. Když hodiny nejsou seřízené, cítíme se svěží ještě pozdě večer a zbytečně ponocujeme. Pokud jsme vystaveni přirozenému střídání dne a noci, tak se hodiny samy neustále seřizují a fungují přesně. Seřizování za nás dělá především ranní světlo a velký rozdíl mezi dnem a nocí.
Jaký je tedy vlastně nejpřirozenější denní rytmus pro člověka? Je to vstávání za rozbřesku a usínání za soumraku?
Dnes se z těchto důvodů sledují populace lidí, kteří dosud žijí bez elektřiny. Skutečně se zdá, že tito lidé mají aktivní část dne daleko více navázanou na sluneční záření, to znamená, že se spontánně probouzejí s úsvitem, večer jsou nějakou dobu společensky aktivní u ohně, ale chodí dříve spát. Na rozdíl od umělého světla má světlo ohně jiné spektrum a nepůsobí na hodiny jako signál k seřízení. Navíc se tito lidé pohybují celý den venku, tím pádem jsou vystaveni výrazně vyšší intenzitě světla během dne a úplné tmě v noci. Jejich hodiny jsou tak výborně seřízené se slunečním cyklem.
Engliš žádal zavedení letního času. Shromáždění to odmítlo |
Člověk si stejně nakonec řekne, že si prostě zvykne. Je to tak? Je zvyk silnější, než genetická výbava?
Myslím si, že všichni dnes fungujeme podle potřeb, které jsou na nás z venku kladeny. Musíme vstávat v určitou dobu, v určitou dobu pracovat a všichni jsme vlastně tímto způsobem života neustále nuceni si na něco si zvykat. Záleží na tom, do jaké míry se zvyk střetává s naší přirozenou podstatou, do jaké míry se dostává do konfliktu s našimi vnitřními hodinami.
Určitě je možné fungovat i bez seřízených vnitřních hodin, ale není to optimální a navíc dodnes přesně nevíme, co všechno to pro nás vlastně znamená. Určitě však víme, že je výhoda mít hodiny dobře seřízené.
Změna času v březnu je chyba, řekla bioložka Helena Illnerová v Rozstřelu:
23. října 2018 |
