„Nikdy jsem nebyla štíhlá modelka, ale na druhou stranu jsem ani netrpěla obezitou. Při své výšce 160 centimetrů jsem měla 80 kilogramů a potřebovala jsem sundat dolů jen 10 nebo 15 kilo. Jenomže právě tahle kila se hubnou nejobtížněji. Když jsem se viděla před zrcadlem, říkala jsem si, že to není zase tak hrozné, že jsou na tom lidi hůř. Horší bylo vidět se na fotce, když mě někdo vyfotil z jiného úhlu a nečekaně,“ říká Tereza, která se snažila hubnout několikrát.
„Mé váhové výkyvy byly hrozné, jednou jsem zhubla a měla jsem obrovskou radost, jenže za pár měsíců jsem měla kila zase zpátky. Vždycky jsem si říkala, hlavně ať nemám v běžném stavu váhu, se kterou jsem šla rodit. Jenže přišla doba, kdy jsem tu váhu překročila a najednou jsem měla 75 kilo a paní doktorka mě varovala, že to už je příliš. Nakonec jsem s těmi kily žila docela dlouho, až jsem se dostala na těch 80. A zatímco někdo je s takovou váhou v pohodě, já se nemohla pořádně hýbat, zadýchávala jsem se, nebyla jsem schopná vyjít na jeden zátah schody. Navíc ta kila vadila i mým nemocným zádům,“ přiznává sympatická dáma, která sama zkoušela dodržovat zásady správného stravování. Jedla každé tři hodiny, omezila sacharidy, vypustila alkohol.
Místo vína jsem pila sodovku
„Docela to šlo dolů, ale pak se mi váha ustálila a nehnulo s ní nic. Motivace byla fuč, nejspíš jsem holt čekala, že se jednoho dne ráno vzbudím a budu mít 20 kilo dole. No, nebylo by to fajn? Jenže bohužel, to se asi ještě nikomu nepodařilo. Pak jsem úplně náhodou vyhrála soutěž s keto dietou a zařadili mě do programu hubnutí.“
„Konečně se to rozjelo. Bylo nás pět, měli jsme skupinu, kde jsme se vzájemně podporovali, posílali jsme si fotografie jídel, radili jsme si navzájem a celé to hubnutí šlo díky tomu snáz. Keto jídla zvládne udělat každý, jsou velmi jednoduchá, rychlá na přípravu a pestrá... Jídlo jsem měla dva měsíce na celý den a jen jsem si přidávala víc zeleniny. Všechno jsem si ze začátku vážila a nakonec jsem zjistila, že mě to opravdu baví. Jídla jsem si připravovala vždy dopředu a brala je s sebou. A do skleničky na víno, které mám jinak ráda, jsem si lila sodovku. Mají taky sušenky, čokolády, tyčinky, dokonce i brambůrky. Zajímavé bylo, že jsem poprvé v životě neměla hlad, spíš naopak. I lidé v okolí si začali všímat, že jsem veselejší, že hubnu, a to mě nakoplo ještě víc,“ pochvaluje si Tereza.
Konečně díky této dietě pochopila, že je důležité myslet na to, co jí. Že není dobré plácat jedno přes druhé a cpát se navečer různými pochutinami.
„Jasně, občas potřebuju trošku ujet a něčím se ‚zprasit‘, ale pak se zase dokážu vrátit zpět do zajetých kolejí. Taky jsem se těšila na to, že konečně začnu více cvičit, jenže to kvůli mým nemocným zádům neklaplo. V polovině výzvy hubnutí jsem zvedla těžký předmět a přivodila si výhřez ploténky. Bolest to byla tak krutá, že jsem nemohla ani pořádně chodit. Skončila jsem na kapačkách. I přestože byla prognóza špatná, po pár měsících naštěstí bolest povolila a já konečně mohla začít cvičit a zpevňovat postavu,“ vypráví nám žena, která v mládí hodně sportovala. Hrála tenis, lyžovala, plavala, krasobruslila.
Naučila jsem se mít se ráda
Pár trikůCvičte chytře Pozor na cukry |
„I tak jsem ovšem nikdy nebyla úplně štíhlé dítě. Dokonce si pamatuju, že mě lékaři na základce evidovali jako obézní. Já si tak nepřipadala, babička mi vždycky říkala, že jsem její krásná holčička, a já jí to věřila. Často jsem slýchávala z okolí posměšky a už v pubertě jsem bývala silnější než moje kamarádky. A právě kvůli tomu jsem nikdy neměla vysoké sebevědomí, které ještě kleslo, když mě bývalý manžel a otec našich dcer opustil. Člověka asi vždycky napadne, že odešel proto, že jsem nebyla už tolik přitažlivá. Trvalo dlouho, než jsem se z toho vzpamatovala, a je fakt, že i další partneři měli poznámky k mé silnější postavě. Jenže všechno zlé je pro něco dobré, díky tomu jsem se naučila mít sebe samu ráda takovou, jaká jsem,“ vyznává se Tereza, která má kolem sebe spoustu dobrých lidí, pár nejlepších přátel a dvě dcery, na něž je pyšná.
„Života si dnes užívám jako štíhlá ještě víc. Nedávno jsem byla na dovolené na Djerbě. Ani nedokážu popsat, jak bylo fajn, když jsem si na sebe mohla vzít dvoudílné plavky. Já se vlastně netěšila na čokoládu, zákusek nebo víno, ale na to, až si budu moct obléknout tričko a džíny bez přemýšlení, jak schovám to, co nechci ukazovat. I když je pravda, že úplně nejvíc záleží na tom, jaký má člověk přístup k životu. A to je pak jedno, jestli vážíte 50 nebo 100 kilo. Komu hubnutí nejde, netrapte se, třeba se to jednou podaří. Hlavně se na svět usmívejte a mějte rádi sebe a život,“ dodává Tereza.
Zajímavosti o TerezeOdkud: Hradec Králové Za půl roku shodila 17 kg. |