Udělejte z každého jídla zážitek. Nečíst a vypnout telefon je základ

Schválně, zkuste popsat, co jste měli dnes k snídani. A snažte se nevynechat ani jeden detail. Uveďte druhy potravin, jejich barvy, vůně, chutě… Že už ani nevíte, protože vám od rána šrotují hlavou myšlenky na odpolední poradu? A vůbec, není to jedno? Není. A povíme si proč.

Schválně, zkuste popsat, co jste měli dnes k snídani. A snažte se nevynechat ani jeden detail. | foto: Shutterstock

Dnes se stále častěji mluví o bdělé pozornosti, kdy si člověk naplno uvědomuje, co a proč právě teď dělá. Koncept označovaný také jako mindfulness se vztahuje na všechny oblasti života bez výjimky, tedy i včetně jídla. Možná, že vám to zní trochu divně: Když zrovna utírám prach, tak přece vím, že utírám prach, a když koušu do rohlíku, je mi snad jasné, že právě držím v ruce rohlík. Jste si tím ale opravdu jistí?

Skutečnost je totiž taková, že po většinu dne jedeme na autopilota. Vydatně tomu napomáhá hektický životní styl a věčný spěch, který nám nedovoluje zastavit se, pořádně si protřít oči, porozhlédnout se kolem sebe a uvědomit si, kde to vlastně jsem a co přesně teď dělám.

VŠÍMAVOST V PRAXI

Kdy naposledy jste zažili situaci, že jste jedli a … nic víc? Žádná televize, žádný počítač, žádné hovory, žádné myšlenky na práci, žádný spěch. Jen vy a jídlo, které jste si vychutnali od začátku až do konce. Máte chuť něco takového zažít? E-book Všímavostí k sobě nabízí osm online lekcí, které vám s tím pomůžou (k objednání na www.stob.cz).

„Vůbec nejsme přítomní, myšlenkami se touláme buď v minulosti, nebo přemýšlíme o tom, co všechno ještě musíme stihnout do večera, do pátku, do konce měsíce. A stejně tak je to i s jídlem. Mnozí z nás bohužel stravování vůbec nepovažují za důležité, dokud je k tomu nepřimějí zdravotní problémy, se kterými se pak obrací na nás. Většina lidí vnímá jídlo jako obtěžující nutnost, která je zdržuje. Je to pro ně jen jakési plnidlo, aby neměli hlad. A tak se odbýváme a jídlu nevěnujeme dostatečnou pozornost, jíme zcela nevědomě – často s mobilem v ruce či u televize. Jídlo zhltneme a někdy i zapomeneme, že už jsme vlastně jedli,“ popisuje jeden z nejčastějších současných nešvarů lektorka zdravého životního stylu Eva Cikrytová.

Na obědě se šéfem

Opakem je všímavé jedení (mindful eating) – způsob konzumace jídla, které si vychutnáváte všemi smysly, nehltáte a nezapíjíte ho mohutnými doušky koly, aby vám rychleji klouzalo do žaludku a vy jste tak získali časovou rezervu před středeční uzávěrkou. A hlavně – kdy každé sousto neprokládáte myšlenkami, které s tím, co máte na talíři, vůbec nesouvisí.

Jenom si to představte: Zavětříte vůni svíčkové, která se line z kuchyně. Blaženě a zhluboka vdechnete a vaše chuťové pohárky se zatetelí radostí, že co nevidět vám ta úžasná dobrota přistane rovnou pod nosem.

Ještě než se talíř dotkne stolu, vytrhne vás ze slastného rozjímání úskočná myšlenka, že jste jistě zapomněli opravit chybu v objednávce, co jste poslali klientovi. To bude šéf zuřit!

Před vámi už ale leží talíř a na něm božská mana. O slovo se hlásí slinné žlázy a dotěrná představa je rázem fuč. Pomalu ukrojíte kousek nadýchaného knedlíčku, důkladně ho vymácháte v krémové omáčce a zlehka zavadíte o kopeček temně rudých brusinek.

Těsně před tím, než to dokonalé sousto dopravíte do úst, na vás ale opět vybafne bubák v podobě špatně vyplněného formuláře.

V hltavé konzumaci hraje často roli i takzvané emoční jedení, kdy člověk nezajídá hlad, ale různé problémy.

A tak pořád dokola. A vy nemáte klid, dokud se nevrátíte do kanceláře a nepřesvědčíte se na vlastní oči, že jste odeslali bezchybnou objednávku. A až se vás kolega zeptá, co jste si dnes dali dobrého k obědu, ledabyle mávnete rukou… Co na tom sejde? Hlavně že je lejstro v pořádku. A půjdete tu úlevu zapít kávou z automatu.

Pravidlo dvaceti minut

Možná vám to přijde jako zbytečná nadsázka, ale přesně tak to často probíhá, což je obrovská škoda a velké minus pro naše smysly i zdraví obecně.

„Mozek potřebuje okolo dvaceti minut na to, aby zpracoval informaci, že jsme po jídle, a tedy sytí. Pokud budeme jíst rychle, signál nasycení nestačí do mozku dorazit. My sami nejlépe víme, co naše tělo potřebuje. Jestli už je zasycené, zda mu něco chybí, něco mu chutná nebo naopak. Jen si těchto důležitých signálů často nevšímáme. Při hltavém jedení se člověk necítí nasycen ani psychicky ani fyzicky, což může v dnešní době, kdy jsme obklopeni nezdravým jídlem, vést k přejídání a následnému přibývání na váze,“ upozorňuje Iva Málková, zakladatelka společnosti Stop obezitě (STOB).

Jídlo versus psychika

Radí Eva Cikrytová

Eva Cikrytová je lektorka zdravého životního stylu a zakladatelka projektu jimejinak.cz.

V hltavé konzumaci hraje často roli i takzvané emoční jedení, kdy člověk nezajídá hlad, ale různé problémy.
„Ano, mnoho našich klientů za námi přichází právě s těmito potížemi a od změny jídelníčku očekávají, že vyřeší všechny jejich trable. Jenže ono to není o tom, že přidají denně jednu mrkev a bude po problému. Pokud jsou lidé nemocní, mají nadváhu nebo poruchu příjmu potravy způsobenou emočním jedením, je potřeba zapracovat nejen na zdravé skladbě talíře a nastavit si dobrý režim v jídle, jako třeba nejíst na noc, ale hlavní oblast k řešení je jejich psychika. Je mnohem snazší změnit jídelníček a nahradit nezdravé suroviny zdravějšími než vyřešit příčiny toho, proč jsem smutná, frustrovaná, nespokojená nebo ve stresu.“

Jak tedy prakticky začít?
„Dobrý jídelníček vám rozhodně dodá energii a chuť na sobě pracovat, ale je to skutečně práce s emocemi, traumaty, zraněními. Navíc si často vůbec nejsme vědomi toho, co v nás tyto pocity vyvolává, protože jsou to třeba velmi staré, vytěsněné prožitky. Našim klientům tedy doporučuji, aby začali poctivě pátrat po tom, kdy se u nich tento návyk spouští, co tomu předchází, jak se cítí ve chvíli, kdy se vrhají na ledničku. A když odhalí, co je v pozadí jejich nezdravého chování, aby si našli alternativu, jak emoce, které jsou v tu chvíli spouštěčem, řešit jinak – zdravě. A tady je tolik cest, kolik je lidí. Někomu pomáhá dechové cvičení, někdo si zatančí nebo třeba zakřičí... Je zkrátka důležité pracovat na vnímání svých emocí a potřeb a hledat strategie pro jejich zvládání.“

Všímavé jedení tak může (mimo jiné) sloužit jako psychologická bariéra právě vůči přejídání, protože se díky němu naučíme registrovat signály, jako je hlad, nasycenost a spokojenost.

„Po čase začnou mít lidé nad jídlem kontrolu, nikoli jídlo nad nimi. Následně zmizí stres spojený s tím, že opakovaně selhávají, zase se přejedli, opět je jim zle, protože se neovládli… teď už se ovládají a jídlo si užívají. Když se zbavíme pocitu viny z jídla, nastoupí radost, potěšení smyslů, vděčnost a schopnost vychutnat si každé sousto. Změní se náš vztah k jídlu, které přestane být zdrojem problémů, ale stane se radostnou chvílí, kdy se zastavíme a užijeme si ten okamžik všemi smysly. A v ten moment jsme už na cestě k tomu, abychom měli v pořádku jak hmotnost, tak i fyzické a psychické zdraví,“ podotýká Eva Cikrytová.

Pojídač versus labužník

Jinými slovy, praktikování mindful eating s sebou nese celou řadu pozitivních změn, které se následně odrazí i v životě jako takovém.

„Mnozí účastníci našich kurzů mluví o tom, že díky vědomé konzumaci jídla cítí větší spojení těla a mysli, což vede k celkovému pocitu zklidnění a pohody. A jako vedlejší efekt vědomého stravování padají dolů kila nadváhy, mizí migrény, bolesti, zažívací potíže, deprese a úzkosti. Zvyšuje se kvalita spánku a roztáčí se pozitivní kolečko dalších a dalších zdravotních zlepšení,“ potvrzuje Eva Cikrytová.

Pokud se dokážete soustředit na jídlo a užívat si ho, můžete se po čase stát labužníkem, dokonce i při hubnutí, protože se naučíte nadřazovat kvalitu nad kvantitou – všímavý přístup vás přiměje vybírat si hodnotné potraviny. Věřte, že pokud budete tímto způsobem jíst nekvalitní uzeninu nebo nějakou levnou čokoládovou pochoutku, rychle jídla zanecháte. Nebude vám totiž chutnat. A jíst jenom ze setrvačnosti? To už přece máte za sebou.

Možná vás teď napadne: Všechno to zní moc hezky, ale vzhledem k tomu, kolik toho musím každý den zvládnout, nemám čas ještě se rozplývat nad jídlem a přemítat o jeho barvách, vůních a chutích. Mindful eating je zkrátka luxus, který si nemůžu dovolit. Vážně si to myslíte?

„Lidé u jídla dělají spoustu jiných aktivit. Koukají na televizi nebo do mobilu, vyřizují e-maily nebo si s někým píšou. Často jedí ve spěchu či ve stoje. Nezřídka slýcháme v kurzech větu: Přece nebudu ztrácet čas jídlem, a tak si lidé nad talířem aspoň čtou knížku nebo časopis, aby svůj drahocenný čas využili co nejlépe,“ poznamenává Iva Málková. Sečteno a podtrženo, času máte dostatek. Všechno je jen otázkou priorit.

Pokuste se aspoň první minutu věnovat jídlu pozornost. Už to stačí, že si mnoho lidí uvědomí, jak jinak jim chutnají potraviny, které dříve jedli automaticky, a jsou překvapeni tím, jaký zážitek v nich jídlo dokáže vyvolat.

Kouzlo foodstylingu

Na druhou stranu není tak snadné začít si jídlo ze dne na den naplno vychutnávat. Zvyk je holt železná košile, to je zkrátka fakt. Ale nevadí. Stačí, když budete postupovat krok za krokem.

„Pokuste se aspoň první minutu věnovat jídlu pozornost. Už tato minuta stačí k tomu, že si mnoho lidí uvědomí, jak jinak jim chutnají potraviny, které dříve jedli automaticky, a jsou překvapeni tím, jaký zážitek v nich jídlo dokáže vyvolat. A pokud snědí všímavě celý chod, zjistí, že jsou třeba dříve sytí,“ tvrdí Iva Málková a hned přidává další užitečnou radu: „Když už se do jídla pustíte, zhruba v polovině pokrmu se nadechněte, hluboce vydechněte a řekněte si na škále od jedné do desítky, jak moc jste hladoví. A třeba zjistíte, že není třeba zkonzumovat všechno, co je na talíři.“

ilustrační snímek

Pokud se rozhodnete praktikovat mindful eating, vžijte se občas do role foodstylisty. Jak se říká, jíme také očima. Připravte si proto jídlo, které bude lahodit všem vašim smyslům. Dejte si záležet a pěkně si ho naservírujte. A ukliďte si na stole. Když talíř položíte mezi klávesnici, haldy papírů a štosy šanonů, které každou chvíli hrozí zhroucením, věřte, že si nepochutnáte, ani kdyby vám uvařil ten nejlepší michelinský kuchař.

A zkuste pracovat i s barvami potravin. Žlutá probouzí radost ze života, dobrou náladu a podporuje apetit. Podobné účinky má i oranžová. O červené ani nemluvě, při pohledu na ni se naše chuťové buňky doslova roztančí blahem. Zelená zase symbolizuje regeneraci a příliv nových sil, například v podobě jarních bylinek. Prostě zkoušejte a hrajte si. Uvidíte, že tento zábavný přístup vám později prozáří i další sféry vašeho života.

Manuál pro nezkušené

Stále ještě nevíte, jak na to? Iva Málková má pro vás na závěr malý praktický manuál všímavého jedení:

„Vezměte si svoji oblíbenou potravinu a prohlížejte si ji, jako byste ji viděli poprvé v životě. Vnímejte, jakou má váhu, jak se dotýká vaší dlaně. Prozkoumejte její strukturu, tvar, povrch i barvu. Potom si ji pomalu dejte k nosu a všímejte si pocitů a vjemů, které provázejí nádech – vnímejte vůni a nechte ji, aby vyplnila vaše vědomí. Pak pomalu vložte dobrotu do úst. Zatím ji nekousejte ani nepolykejte. Vnímejte, jaké to je mít ji v puse a pomalu ji začněte jazykem ochutnávat. Pokud jste připraveni – s jasným záměrem do dobroty kousněte, vnímejte její strukturu, uvědomte si chutě, které se vám začnou v ústech rozlévat. Potravinu s vědomou pozorností kousejte, ale ještě nepolykejte, vychutnávejte si ji. Až se vám bude chtít, spolkněte ji, nebo jen její část. Pokuste se všimnout si pocitů a vjemů, které polykání doprovázejí. Nakonec věnujte několik okamžiků tomu, jak ve vás jedení dobroty doznívá.“