V Evropě raketově přibývá lidí, kteří mají problémy se štítnou žlázou. Důvodem je právě nedostatek jódu. Tato látka je pro tělo naprosto nezbytná. Bez ní štítná žláza nemůže produkovat své hormony.
"V našem těle se tyto hormony podílejí například na regulaci růstu, odolnosti proti zátěži a únavě, pohlavním životě či přirozeném životním tempu. Člověk, kterému nefunguje dobře štítná žláza, je celkově zpomalený a vážně nemocný, protože jsou narušeny jeho životně důležité systémy," vysvětlil profesor Václav Zamrazil, vedoucí Subkatedry endokrinologie Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, který působí v pražském Endokrinologickém ústavu.
"Nedostatek jódu nás ovlivňuje od samotného početí a má vliv na naše základní funkce až do smrti. Bez jódu to prostě nejde," dodává Zamrazil, který už několik let zastupuje Českou republiku v evropské sekci Mezinárodního poradního sboru pro řešení jódového deficitu.
Pokud má štítná žláza dlouhodobě málo jódu, začíná se postupně zvětšovat. Ještě dnes ji můžeme vidět například v některých zemích bývalého Sovětského svazu, v horských oblastech Afriky, Asie, Jižní Ameriky nebo jiných, relativně izolovaných územích.
V našich podmínkách vzniká struma nejčastěji kvůli takzvanému autoimunitnímu zánětu, bývá tedy spojená s různými poruchami imunity, astmatem či alergiemi. Někdy ve štítné žláze vznikají nádory.
Výhoda přímořských národů
Jód se do těla dostává potravou, koluje v krvi, štítná žláza si ho průběžně vychytává a ukládá. Podle potřeby ho pak ze svých zásob zase uvolňuje, přeměňuje a zabudovává do molekul svých hormonů, které uvolňuje do krve.
"Zásoby jódu ve štítné žláze jsou značné. Pokud jsme od jeho přísunu odříznuti, například při hladovění, anebo ho při nevhodném stravování nemáme dostatek, štítná žláza vydrží fungovat normálně několik měsíců. Každá zásoba se ale jednou vyčerpá a dříve či později začne produkovat málo životně důležitých hormonů," upozorňuje Zamrazil.
On-line rozhovor s profesorem Václavem Zamrazilem |
Hlavním zdrojem jódu je moře. Vysoké množství jódu obsahují především mořské plody, ryby a řasy.
Konzumace těchto produktů má však svá úskalí. Mezi oblastmi, kde byly ryby chyceny, a množstvím jódu v nich existují ohromné rozdíly, a to až 200 procent. Vůbec nejvíc jódu má aljašská treska, hodně ho mají ryby ze Středozemí, nejméně z velkých oceánů, což je úměrné koncentraci solí v mořské vodě.
Množství jódu v rybách vykazuje dokonce i sezónní výkyvy. A pozor, v rybách může být i vysoká koncentrace těžkých kovů. Opakovaně byly popsány otravy kadmiem a rtutí spojené s nadměrnou konzumací ryb.
Obecní blázen v každé vsi
Vnitrozemské oblasti naopak mají nedostatek jódu, jediným systematickým řešením tak zůstává takzvané průmyslové jódování, tedy obohacování kuchyňské soli jódem.
Podle profesora Zamrazila ovšem automaticky neplatí, že lidé žijící u moře jsou proti problémům s nedostatkem jódu chráněni. Například Belgičané či Dánové byli nuceni přehodnotit svoji "jódovou politiku" a začali plánovaně zvyšovat obsah tohoto prvku ve své soli.
V českých zemích se začalo s jódováním kuchyňské soli koncem 40. let minulého století. Až do jeho začátků nebyl výskyt těžkých vývojových poruch intelektu, kreténismu, žádnou výjimkou. Většina vesnic měla svého obecního blázna, projevy poruchy štítné žlázy vídali lékaři v celých rodinách.
Jódování předcházel rozsáhlý výzkum asi na půlmilionovém vzorku obyvatelstva, který jednoznačně prokázal vážný nedostatek jódu v potravě. Do vyčištěné soli kamenné se od té doby na pásech v továrně na výrobu soli v Olomouci přidává jód. Dříve se používaly jodidy, ale ukázalo se, že z kuchyňské soli časem vyprchává. Od roku 1994 se proto jóduje pomocí stabilnějších jodičnanů.
Podle současných norem musí být v 1 kg soli 27 mg jódu (+- 7 mg).
Alpská sůl má jódu málo
Kolem konzumace soli panuje několik obecně rozšířených mýtů. Jedním z nich je ten, že mořská sůl obsahuje dostatečné množství jódu. Jenže opak je pravdou.
"V mořské soli je obecně jódu málo. Aby byla z pohledu endokrinologa vhodná, musí být dodatečně jódovaná, totéž platí pro oblíbenou alpskou sůl, v ní je jódu dokonce ještě méně. Pokud chcete tyto soli běžně používat v kuchyni, čtěte pozorně jejich etikety a vybírejte jen jódované," radí profesor Zamrazil.
Pokud například těhotná žena dostává do těla nedostatečné množství jódu, může to negativně ovlivňovat vývoj plodu. Nejtěžší případy vedou až ke zmiňovanému kreténismu, kdy se narodí nedostatečně vyvinuté dítě, s velmi nízkou inteligencí, poruchami motoriky a vzrůstu.
Poslední choroba v roce 1924
Poslední takto postižené dítě se narodilo v tehdejším Československu v roce 1924.
"Je to tím, že zhruba do této doby se potrava, kterou jedli naši předkové, vůbec neměnila. Byla neuvěřitelně monotónní. Obvykle konzumovali různé obilné kaše, brambory či luštěniny, všechno výhradně z místních zdrojů," vysvětlil Zamrazil.
"Od dvacátých let minulého století se ale začal čile rozvíjet mezinárodní obchod a v českých kuchyních se od té doby používají potraviny odjinud, které mohou obsahovat slušné množství jódu," dodal.
Kreténismus sice vymizel, různě závažné poruchy štítné žlázy ovšem nikoliv. Například ještě v roce 1948 byly popisovány oblasti, kde bylo až 80 procent žen postiženo endemickou strumou.
Pokud se jen mírně sníží množství jódu v potravě, po určité době poklesne i průměrně IQ v nově narozené populaci, a to o 10 až 15 bodů, což bylo zjištěno například v Číně nebo v Jižní Americe.
Jódové tablety pro těhotné
Podle doporučení České endokrinologické společnosti potřebujeme asi 150 až 170 mikrogramů jódu na den. Toto množství, pokud používáme jódovanou sůl, zkonzumujeme v běžné potravě. V těhotenství a při kojení ale stoupá potřeba jódu ještě o dalších 100 mikrogramů, které už běžná potrava nezajistí. Proto je podle profesora Zamrazila potřeba doplňovat jej v tabletách na lékařský předpis, které jsou plně hrazeny pojišťovnou.
Jód ovlivňuje celý lidský život. Dítě, které nemá dostatek jódu, se například hůře učí a pomaleji roste. Při nedostatku jódu během dospívání a v dospělosti mimo jiné klesá i plodnost.
Podle Zamrazila je ale stejně klíčové těhotenství: "Pokud se kvůli špatné funkci štítné žlázy naruší vývoj mozku plodu, nedá se tato ztráta ničím nahradit. V těhotenství by si proto každá maminka měla systematicky jód doplňovat, protože to, co stačilo jen jí, nemusí stačit pro dva."
Jódové tablety by měla maminka brát i v době kojení. "Bylo prokázáno, že až polovina dětí v Evropě mohla být chytřejší a schopnější, kdyby jejich maminky v těhotenství konzumovaly dostatek jódu a zajistily, aby se ho jejich dětem dostávalo v potřebném množství i v období, kdy rostly. Například ve Spojených státech je toto číslo pětkrát nižší," řekl Václav Zamrazil.
Co vlastně jíme?
Stravovací návyky některých národů mohou mít na celkové množství přijatého jódu zásadní vliv. Například Američané už od dávných dob obohacovali jódem běžné kypřící prášky. Nezanedbatelná je také přítomnost tohoto prvku v průmyslových produktech, například v dezinfekcích či hnojivech.
A třeba české uzeniny obsahují prakticky jen jódovanou sůl, což je pohledem endokrinologa dobře. Ovšem kardiologové si určitě myslí něco jiného, protože uzeniny konzumujeme téměř všichni v nadbytku.
Důležitým zdrojem jódu je používání jódované soli v pekařských výrobcích. Mimořádně také kolísá množství jódu v mléce z různých chovů, jeho skutečný obsah však na etiketě mléčných výrobků nenajdete. Některá měření prokázala až 700 mikrogramů jódu na litr mléka, přičemž normálně by jeho množství nemělo překročit desetinu této hodnoty.
Pozor na doplňky stravy
Nadbytečné množství jódu přitom také není správné. Velké nebezpečí vidí profesor Zamrazil v nadměrné konzumaci různých vitaminových a minerálních směsí a potravních doplňků. Některé maminky jimi totiž své děti doslova přecpávají a díky tomu se podstatně zvyšuje riziko předávkování jódem.
Normální štítná žláza by se s jeho nadbytkem měla vypořádat, pokud je ale nemocná, a o tom postižený nemusí ani vědět, pak hrozí riziko vzniku zánětu nebo nastartování nebezpečné hyperfunkce (hypertyreóza). Pokud je jódu nadbytek, odrazí se to na jeho hladině v moči.
Matkám, které se rozhodnou svým dětem přidávat tyto potravinové doplňky, doporučuje Zamrazil, aby jim nechaly alespoň vyšetřit štítnou žlázu.
"V Japonsku jedí všichni mořské řasy, které obsahují opravdu hodně jódu. Současná móda sushi či sušených rozemletých řas přidávaných například do salátů přitom nedělá českým strávníkům dobrou službu. Japonci si totiž vypěstovali na zvýšený přísun jódu dlouhodobou toleranci. To, co jim nedělá obtíže, je pro nás vážný problém. I u jódu platí: všeho s mírou," dodal Václav Zamrazil z Endokrinologického ústavu.
