Vrána k vráně sedá. Podle sebe soudím tebe. Za pořekadly stojí princip zrcadlení, který už v roce 1890 popsal Sigmund Freud jako obranný mechanismus ega. Vysvětlete nám, jak zrcadlení funguje.
Když to velmi zjednoduším, tak to, co vidíme kolem sebe, nám ukazuje skryté informace o nás. Neustále něco podvědomě i vědomě hodnotíme. O všem si děláme názor. Ráda o zrcadlení přemýšlím tak, že nám na oplátku odráží informace o nás, ke kterým se běžně nedostaneme. Hezky to vystihuje Buddhův citát: „Svět je dokonalé zrcadlo. Vrací každému člověku skutečný odraz jeho vlastních myšlenek.“ A to je velmi cenné, protože nám dokážou odhalit myšlenky skryté hluboko v podvědomí. Ty však ovládají náš život nejvíce.
Osobně se mi nelíbí omezené vysvětlení zrcadlení, že cokoli nám vadí na ostatních lidech, je ve skutečnosti naše slabá stránka. To je pouze část zrcadlení. Uvedu příklad. Kamarádka nás štve, že chodí pozdě. Situace může poukazovat na to, že to děláme taky. Nebo vypovídat o tom, že v jiné oblasti máme obdobný problém, například nedodržujeme sliby. Taky to může znamenat, že nás to svým způsobem přitahuje, závidíme jí její bezstarostnost. Skrze danou situaci si můžeme připomenout vlastní hodnoty, jak bychom rádi žili. Ale možná to odkrývá naše špatné zkušenosti, kdy nás třeba někdo nerespektoval a neseme si to s sebou. Zrcadlení a jeho projevy jsou opravdu komplexní.
Když dáváme světu najevo, že jsme příliš laskaví a rádi každému pomůžeme, velmi snadno toho lidé začnou využívat. Jsme první volbou, když někdo chce s něčím pomoct, a brzy můžeme být blízko vyhoření.
