Příběh Jarmily Sousedka nám ničí život
Nedávno jsme si konečně pořídili vlastní bydlení. Krásný byt v klidné čtvrti má však jeden problém, o kterém nás žádný realitní agent nemohl informovat. Ten problém se jmenuje sousedka.
Jak zvládnout mistra stížností?Pokud už jste narazili na chronického stěžovatele, který na vaši hlavu plive jednu hrůzu za druhou, nikdy mu neprojevujte účast. Vyslechněte jej, myslete si svoje, ale nelitujte ho ani se jinak nevymezujte. Ihned by vás zatáhl do své hry a dál by v ní pokračoval. |
Když jsme se stěhovali, hned vyběhla před dům, přidržovala nám dveře a s maskou dobrotivé stařenky se s námi chtěla seznámit. Informovala nás, že bydlí v bytě pod námi a že je vdova. Vypadala u toho tak sklesle, až mi jí bylo líto.
To ale brzy přestalo, ukázalo se, že tahle stará paní sice působí jako neškodná babička, která by mouše neublížila, ale jinak je to hotový šílenec. Hned po pár dnech u nás zvonila s dotazem, kdy už přestaneme dělat ten příšerný hluk. Hleděla jsem na ni udiveně, ale omluvila jsem se, i když podle mě nebylo za co, jen jsem vybalovala nějaké věci.
Pár dnů poté u nás paní klepala znovu, prý jsou mí synové nějací nevychovaní, dupou – a ona se taky blíží noc, což je na pováženou. Bylo šest večer a kluci seděli u stolu, kde dělali úkoly. To už jsem nebyla tak milá, ale snažila jsem se o smířlivost a slíbila, že naučím chlapce jezdit na kancelářských židlích tišeji.
Tohle všechno by snad ještě nějak šlo, když takové historky později líčím manželovi, spolu se jim zasmějeme, ale paní to hnala dál, na vyšší místa. Jala se nás udat, respektive si postěžovala na OSPOD. Prý se u nás doma jistě něco děje, když se od nás ozývá takový hluk.
Mám doma sobce, co myslí jen na sebe. Už mi to leze krkem, stěžuje si Aneta |
Cítila jsem se jako nějaká matka hyena, která se nestará o děti, naštěstí úřednice neshledala žádné pochybení. To naši sousedku asi popudilo, a tak se rozhodla zaměřit pozornost na jiné věci, které dělám. Třeba, že si občas nechávám odpadky za dveřmi bytu, když vím, že je za chvíli půjdu vynést. Hrůza!
Sice bydlím nad ní a ona kvůli tomu, aby zjistila, co mám před dveřmi, musela vyšplhat o patro výš, ale i tak jí to stálo za to. Stěžovala si na společenství vlastníků, že se snažím zamořit dům puchem, a pak rovnou přivolala policii. Takových příhod mám každý týden několik a musím říct, že ač to vypadá na první pohled jako zábavná hra opuštěné stařenky, je to nesmírně vyčerpávající.
Už vás někdy navštívila policie a řešila s vámi, jak zaléváte květiny? Paní sousedka měla totiž na balkoně pár kapek vody, tedy důvod, nač si stěžovat. S manželem nám pomalu dochází dech, je to pořád něco a vlastně nic. Zavděčit se nelze, hádkami se nic nevyřeší a paní si stěžuje dál. Nebere to konce a mně ubývá sil.
Jarmila
Co by měla Jarmila dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
