Příběh Věry Nemám na batole nervy
Trochu nečekaně jsem se stala babičkou. Nejspíš jsem na to nebyla připravená, má dcera studovala na vysoké a takhle skončil nějaký její románek se zahraničním studentem. Ten se samozřejmě k dítěti neměl a ve vší tichosti zmizel.
Lekce trpělivosti✓ V první řadě se pokuste vysledovat, co u vás netrpělivost spouští. Odborníci doporučují vést si o tom deníček, tak záhy zjistíte, kde je problém. ✓ Když už víte, co je kamenem úrazu, a daná situace se blíží, dřív než vás netrpělivost strhne na scestí, hezky si to všechno představte. Vizualizujte si, jak by to mělo být, sebe jako ztělesnění trpělivosti. ✓ Uvědomění si, kde je problém, je první krok na cestě k úspěchu. Díky tomu pak můžete přejít na další metu. ✓ Pokud vás přece jen přepadne nečekaný záchvat netrpělivosti, zkuste si to všechno promítnout jako divadelní hru. Sledujete ji i sebe jako herce – a trénujete to, že si dovedete udržet odstup. ✓ Trénink dělá mistra, i když to nezvládnete hned na jedničku a zas něco uspěcháte, nezoufejte. Každá snaha se cení! |
Ve finále jsem z toho byla asi víc otřesená než ona, která zachovala klid a hned nějak automaticky plánovala, že se vrátí domů a společně to zvládneme. Přiznám se, že já na mimina až tak nejsem, dceru jsem vychovala hlavně za přispění manžela a na její dětství nevzpomínám nijak nostalgicky.
Běhat za děckem a věčně se vztekat, že neposlouchá, to prostě nebylo pro mě. I proto jsem byla ze všeho trochu zaskočená. Říct dceři ne, řeš si to sama, jsem ale nedokázala. A tak se ze mě stala babička.
Manžel je pracovně vytížený, ten se toho nemá čas moc účastnit, i když by rád, a já jsem první na ráně. Pracuju na směny a dcera příliš neakceptuje, že když mám zrovna volno, chci třeba i spát nebo odpočívat.
Dokud mi jen vrazila kočár a já se šla projít, nějak to šlo, ale teď už vnučka začíná chodit a je to docela síla. Nemám na to nervy, jsem kvůli tomu podrážděná a nervózní, nebaví mě ji pořád držet, usměrňovat a okřikovat.
Dcera si dodělává školu, takže prostor potřebuje, což zcela chápu, ale přiznám se, že pobyt s vnučkou pro mě není. Jednou dcera přišla dřív a našla mě, jak šílím, protože vnučka pořád lezla na gauč a hrozilo, že spadne. Marně jsem ji prosila, ať to nedělá, a asi jsem se už nechovala úplně příčetně.
Dceru to naštvalo, osočila mě, že jsem neurotická a netrpělivá, a začala vyhrožovat, že už mi malou nebude dávat. Ano, možná by se všem ulevilo, ale ona by tím pádem byla v koncích, musela by nechat školy, protože jiné hlídání nemá, a to jí nechci udělat.
Příběh Mileny: Pro vnuka jsem babičkou i tátou zároveň, už mě to unavuje |
I když nemám nervy na to ji hlídat, mám vnučku moc ráda. Kéž bych se to nějak naučila! Nechci dceři zničit možnost studovat ani přijít o malou, ale je to nějaké těžké...
Věra (53)
Co by měla Věra dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
