Pro sexuální průmysl jsou sexuální roboti, především robotky, žhavým zbožím. Překračují hranice virtuálního porna, sahají do reality. A díky technologiím jsou stále lepšími imitacemi žen a mužů. Sexuální roboti však otevírají i spoustu etických otázek, běží například již i debata, mají-li způsoby, jakými s nimi zacházet, hranice, měli-li by mít svá práva. A je-li sex s roboty nevěrou.
Věda si již všimla, že někteří lidé dokonce dávají robotům, robotkám jako sexuálním partnerům a partnerkám přednost před skutečnými muži a ženami. Tak silně jsou schopni udržovat iluzi, že umělé bytosti dokážou naplňovat intimní propojení a sexuální uspokojení. Právě tento fenomén, robosexualitu, se rozhodla prozkoumat studie z magazínu Journal of Social and Personal Relationships.
Nejprve ve společnosti určila, podle postojů a hodnot, tři skupiny. První sdružila ty, kdo zastávají a praktikují otevřený postoj k sexu. Patřili do ní lidé, kteří například zastávají náhled, že na sexu bez lásky není nic špatného, autorský tým ji označil za sociosexuální orientaci. Druhá kategorie představovala nepřátelský sexismus, genderové vztahy nahlížela jako ostře konkurenční, plné konfliktů a protivenství. Ženy podle ní například usilují o to, aby muže kontrolovaly, a zároveň se „hned urážejí“, zatímco muži jsou bezvýhradnými predátory anebo nevěrníky. Třetí skupina mínila, že jisté skupiny lidí, definované genderem, rasou, společenskou třídou, sexuální orientací, jsou podřadné a jiné jsou určeny k nadvládě.
S pomocí výzkumu za účasti více než dvou stovek univerzitních studentů se Connor E. Leshner a Jessica R. Johnsonová pokusili zjistit, jaký vztah ony tři orientace k preferování sexuálních robotů mají. Která z nich lidi k robosexu posunuje? Autorská dvojice přitom nezastírala, prozrazuje server Psychoology Today, že svou studii zahajovala s několika hypotézami.
Začněme tou, která autorskému týmu rozhodně nevyšla.