Leccos se můžeme dozvědět v novém českém filmu Lesní vrah. A co nyní bývalý elitní kriminalista dělá? „Dnes pracuji na letecké službě, mám na starosti dispečink, tedy plánování a řízení letů.“
Viktor Kalivoda se prý přiznal hned, jak jste ho zatkli. Jak na to dneska vzpomínáte?
Hned po svém zadržení nám ještě v autě řekl: „Ano, jsem to já, kdo střílel.“ Myslím, že mu vůbec nešlo o to, aby se nějakým způsobem snažil utajit, co udělal. Spíš naopak. Potřeboval, aby vešel ve známost, je to ostatně i v souladu s tím, na co se později odkazoval, tedy na Olgu Hepnarovou, která také zabíjela veřejně (1951–1975, masová vražedkyně, která v roce 1973 usmrtila osm lidí, když úmyslně vjela nákladním autem na tramvajovou zastávku v Praze, pozn. red.). On postupoval stejně, akorát k tomu hlavnímu cíli, k němuž jeho jednání směřovalo, tedy k útoku v pražském metru, už vlastně nedošlo. Ale chtěl, aby se vědělo, že to je on, kdo se snaží nějakým způsobem potrestat nefunkční společnost.
Případy 1. oddělení se povedly, ale pak si vzpomenu na jeden seriál z jihu Čech, kde je sice hezká příroda, ale je to úplná science fiction. Vraždí se jako na běžícím páse a všechno to vyšetřuje obvodní oddělení, což je naprostý nesmysl.
