„Letos jsem byla třetí, protože ta příprava už není to, co bývala, není tolik času. Udělala jsem pár chyb, ale beru to jako silnější motivaci,“ zklamaně lituje třetí příčky energická dlouhovláska, pro kterou je uspokojivá pouze nejvyšší meta.
Martina získala jako první Evropanka černý pásek v hand to hand combat a prvenství z mistrovství světa v bojových sportech si odnesla už osmkrát. Ovšem na to, že dokáže protivníkovi „dát pořádně na budku“, skutečně nevypadá. Dlouhovlasá jemně namalovaná blondýna v zářivě modrém overalu rozdává úsměvy a tipovali byste u ní možná cokoli, jen ne agresivitu a schopnost složit vás na lopatky.
PODCASTY iDNES.czŽenský svět do uší. Empaticky, něžně i vtipně. Podcasty NA KAFI najdete na iDNES.cz, ale i na platformách, jako je Spotify, Apple nebo Google. Ať se vám dobře poslouchá...  |
„Je to vlastně jedna z mých výhod, protože tím mohu protivníka překvapit. Druhou výhodou je rychlost, tím vyvažuji ne příliš perfektní techniku a malou ohebnost,“ hodnotí kriticky svůj styl boje s tím, že prát se ji hodně baví a naposledy se poprala den před natáčením na tréninku.
Jaká je atmosféra v ringu a jaké to pro ženu je, dostávat pravidelně silné rány a nechávat hojit četné modřiny?
„Nemám velký pud sebezáchovy a mám velmi posunutý práh bolesti, což není moc dobré, protože často se mi něco stane a já nedokážu vyhodnotit, zda je to vážné a zda mi skutečně něco je,“ přiznává, ale zároveň dodává, že zranění je teď méně, protože se hodně věnuje trenérství. „Vždycky říkám, že je hodně složité být dobrým trenérem a zároveň dobrým zápasníkem, časově to úplně nejde dohromady,“ přiznává.
S bratrem trénují i ozbrojené složky v NATO a Martina je první ženou na světě, která povede svaz ozbrojených a speciálních jednotek. A protože je jedna z mála žen, které sport provozují, je občas složité vybojovat si u profesionálů respekt.
„Česká republika není v těchto sportech moc slyšet a já bych to chtěla změnit a chci, aby se o nás vědělo. Jsem tam jediná holka, o to více o to stojím. Je to uzavřená pánská společnost a nebylo to snadné, byl to dlouhodobý proces, dostat se sem,“ přiznává.
Dobré sportovní výsledky a její popularita jí však otevřely vrátka. „Tu atmosféru moc neřeším, snažím se vždy zůstat sama se sebou a nenechat se rozhodit. Jsou lidé, kteří vás berou, a pak lidé, kteří vás nikdy brát nebudou. Ale upřímně si myslím, že chlapi to mají jednodušší. I v rámci výcviků pro speciální ozbrojené složky si ty chlapy musím získat, ukázat jim, že to umím. Což u táty a bráchy neprobíhá,“ vysvětluje.
Do ringu ji přivedla šikana
V podcastu NA KAFI přiznává, že do agresivního mužského světa bojových sportů vstoupila na popud rodičů na základní škole, když se chtěla naučit bránit se šikaně. „Nikdy by mě to nenapadlo, ale bojové sporty si vlastně našly mě, když mi bylo osm, devět let. Táta navíc pochází ze Žižkova a vždycky popisuje, jak to bylo drsné, jak se naučil prát, tak asi odtud to všechno pochází,“ směje se Martina Ptáčková.
Ve škole se vždy dobře učila, podle svých slov byla trochu oplácanější a spíše jako kluk, tak se jí všichni smáli. „Brali mi věci, strkali do mne… Dnes už můžu říct, že jsem za tu zkušenost ráda, protože díky tomu, že jsem si šikanu prožila, jsem tam, kde jsem,“ vysvětluje.
S bratrem proto před časem rozjela projekt Šikana do klece, který má dětem zažívajícím podobné zkušenosti pomoci odrazit se a naučit se aktivně bránit nepříjemnému chování svých spolužáků.
„Působíme na školách nebo v rámci různých workshopů a tréninků jednotlivců. Fungujeme většinou na doporučení. Snažím se děti motivovat svým příběhem, aby byly aktivní, nenechaly si to líbit, aby se uměly ohradit proti kopnutí a podobně,“ dodává s tím, že je na webovkách mohou oslovit jak školy, tak třeba rodiče dětí, které se s problémy potýkají.
Bojové sporty nejsou o násilí, vybudujete si tak respekt, říká kickboxerka |
Začal princ William, navázal Dalajlama
Jsou to dva roky, co Martině v poštovní schránce přistál dopis z Buckinghamského paláce. Sourozencům Ptáčkovým napsal do Počernic princ William s tím, že jim fandí, ví o jejich aktivitách a bude je sledovat. Oslovil je už i Dalajlama. „Měli jsme letět v září do Indie, kde máme trénovat tamní děti. A právě přišel mail kanceláře Jeho Svatosti s tím, že až přiletíme, velmi rád nás uvidí,“ vysvětluje Martina Ptáčková.
Paradoxně, přestože k nim plyne podpora z celého světa, v Čechách moc velká není. Martina v podcastu zmínila trable s pronájmy míst k tréninku, zdlouhavé shánění sponzorů, ale i závist a házení klacků pod nohy. Proč je tu atmosféra kolem bojových sportů tak dusná? Jak se správně ubránit napadení od agresora? A jak se učí bránit nevidomí lidé? Poslechněte si náš nový díl podcastu NA KAFI.
Martina Ptáčková (1997)
 |
