„Každému, kdo kdy zažil sovětskou okupaci, připomínají zprávy z dnešní Ukrajiny scény, o kterých jsme si mysleli, že už je nikdy neuvidíme,“ napsala estonská premiérka Kaja Kallasová ve svém komentáři pro New York Times. K výčtu válečných zločinů, kterých se den co den Vladimir Putin na území svéprávného národa dopouští, nyní přibylo údajné deportování civilistů z obléhaného Mariupolu kamsi do Ruska, kde je čeká bůhvíco.
Čtyřiačtyřicetiletá Kallasová a její rodina vědí moc dobře, o čem je řeč. 25. března 2022 uplynulo přesně 73 let od chvíle, kdy Stalin poslal 20 000 obyvatel Estonska násilím na Sibiř. Kallasové dědeček, babička a její maminka, které tehdy bylo teprve půl roku, patřili mezi ně. Z pobaltských republik takto odvlekli víc než 90 000 mužů, žen i dětí, tzv. „antisovětských živlů“.
Matka Kaji Kallasové strávila na Sibiři deset let, vyhnanství přežila a nakonec se do Estonska vrátila. „Dnes se Kreml k těmto čistě barbarským praktikám vrací,“ pokračuje premiérka s tím, že podobný osud prožívají tisíce lidí z těžce zkoušeného ukrajinského Mariupolu.
Putin si musí nechat zajít chuť
Naděje mnohých optimistických pozorovatelů se upínají k mírové dohodě. Kallasová ale upozorňuje, že nesmíme zapomenout na fakt, že představa Kremlu o evropské a globální bezpečnosti je v absolutním rozporu se svobodným světem. A že Vladimir Putin je odhodlán pro ni masově vraždit.
„V NATO bychom se měli soustředit na jediné: Putin tuhle válku nesmí vyhrát. Nesmí v to ani doufat, nebo jeho bestiální choutky ještě porostou. Musíme demonstrovat vůli a dedikovat zdroje na obranu území NATO. Musíme přijmout dlouhodobou a inteligentní politiku,“ vysvětluje historicky první žena ve funkci estonské premiérky.
Kaja KallasováPrvní estonská premiérka se narodila 18. června 1977 v Tallinu. Její rodiče mají litevské a pobaltsko-germánské kořeny. Vystudovala na univerzitě v Tartu bakaláře z práv a poté žila ve Francii a Finsku. V letech 2007 až 2010 studovala na Estonian Business School a má titul MBA. V roce 2010 se přidala k Estonské reformní straně. Mezi lety 2011 a 2014 byla členkou Estonského parlamentu a šéfovala Komisi pro ekonomické záležitosti. 25. ledna 2021 se stala první ženskou premiérkou v historii Estonska. V roce 2002 si vzala estonského podnikatele a politika Taaviho Veskimagiho. V roce 2014 se rozvedli, mají jednoho syna. V roce 2018 se vdala za Arvo Hallika, bankéře a investora. Společně vychovávají dvě děti z předchozích manželství. Kromě rodné estonštiny, mluví Kallasová také plynně anglicky, rusky a francouzsky. |
A jak by podle ní měla vypadat? V první řadě je potřeba poskytnout Ukrajině veškerou možnou pomoc. „Její obyvatelé se odmítají vzdát a nesmíme ani my. Je pravda, že intenzita ruské invaze nás přiměla k akci. Spojenci a partneři se rozhodují s nebývalou jednotou a odhodláním. Jenže nyní je načase udělat víc. Defenzivní vojenská pomoc musí být naše priorita číslo jedna, a to v dlouhodobém horizontu,“ pokračuje Kallasová.
Mír nikdy není zadarmo
Připomíná, že 1,3milionové Estonsko poskytlo doposud Ukrajině pomoc v hodnotě 250 milionů dolarů ve formě zbraní, ale i sanitek, přikrývek a kojenecké výživy. A apeluje na svobodný svět, aby své dosavadní dodávky pomoci zdvojnásobil.
„Druhá věc, kterou musíme udělat, je ukázat agresorovi, že jsme připraveni se bránit a v případě potřeby bojovat. Někdy je nejlepší cestou k dosažení míru vůle ukázat vojenskou sílu,“ nešetří silnými slovy premiérka.
Posílit kolektivní obranu podle ní musí logicky především státy, které s Ruskem sdílejí hranice. Estonsko zvyšuje rozpočet na obranu na 2,3 % HDP a plánuje se dostat až na 2,5 %. „To samé by měly udělat všechny členské země NATO, bez ohledu na svou lokaci. 2 % HDP by se měly stát absolutně nutným minimem. Zvýšením nákladů se ujistíme, že se kolektivně budeme cítit bezpečněji,“ přestavuje Kallasová svou vizi.
Estonská premiérka Kaja Kallasová s německým kancléřem Olafem Scholzem.
NATO má podle ní pevnou základnu pro další kroky. Jeho členové jsou odhodláni bránit celé jeho území a posledních letech přijala aliance významné a podle Kallasové nutné kroky. „V roce 2016 jsme posílili přítomností multinárodních a k boji připravených jednotek Polsko, Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Ve středu aliance oznámila, že počty jednotek na východní hranici NATO zdvojnásobí,“ shrnuje Kallasová.
Rusku je třeba utáhnout kohoutky
Přesto podle ní potřebujeme jít ještě dál. Posílená přítomnost se musí proměnit v posílenou obranu, pozemní i vzdušnou. „To by znamenalo ještě víc k boji připravených jednotek v pobaltských státech, posílených artilérií, vzdušnou obranou a dalšími kapacitami. Znamenalo by to víc NATO bojovníků na obloze, připravených přepnout z mírových časů na válečnou obranu. A znamenalo by to víc lodí NATO kontrolujících Baltské moře.“
Prezidentka Gruzie: Nečinnost Evropy umožnila Putinovi stát se tím, čím je |
Třetím krokem, který musí NATO podniknout, je paralyzovat válečnou mašinérii Kremlu. A to nejen tím, že ukončíme krveprolití a okupaci Ukrajiny, ale také že odzbrojíme Rusko ekonomicky a znemožníme tak Putinovi další válečné výboje.
„Srdcem téhle mašinérie je ropa a plyn. Minulý rok představoval jejich export zhruba 40 % ruského státního rozpočtu, letos to bude jeho největší zdroj. Musíme se soustředit na to, aby tyto zdroje vyschly,“ pokračuje Kallasová.
„Evropská unie už oznámila plán snížit do konce tohoto roku import ruského plynu o dvě třetiny. Ale můžeme a měli bychom jít ještě dál. Měli bychom některé z plateb za moskevský plyn a ropu posílat na zvláštní účet třetí strany, aby nemohly být použity na financování války. A určitý podíl z něj dedikovat na plán budoucí rekonstrukce Ukrajiny.“
„Brzo určitě uslyšíme hlasy na uvolnění sankcí. Ale my – NATO, Evropská unie a jednotlivé země – musíme být trpěliví a pevní,“ upozorňuje Kaja Kallasová.
V rámci lidství jsme povinni zůstat silní
A dodává, že to nebude zadarmo. „Brzo určitě uslyšíme hlasy na uvolnění sankcí. Ale my – NATO, Evropská unie a jednotlivé země – musíme být trpěliví a pevní. Nebudeme se vracet k obvyklému obchodování s Putinovým Ruskem. Nebudeme s ním obchodovat vůbec,“ upozorňuje šéfka estonské vlády.
A posledním, nejméně podstatným krokem, který podle ní musí členské státy NATO podniknout, je pomoci Ukrajincům, kteří před válkou utíkají. Moskva podle Kallasové spoléhá na to, že miliony lidí hledající azyl po Evropě destabilizují naše společnosti. „To je také součástí Putinova plánu a jeden z jeho nástrojů hybridní války. Musíme mu ukázat, že jsme silní,“ apeluje na evropské státy.
Všechny státy by měly udělat maximum pro to, aby u nich ukrajinští uprchlíci našli bezpečný přístav na tak dlouho, než se budou moci bezpečně vrátit domů.
Kaja Kallasováestonská premiérka
Země sousedící s Ukrajinou i Česká republika ukázaly v krátkodobém horizontu extrémní a nebývalou solidaritu a pohostinnost a Evropská unie okamžitě umožnila Ukrajincům ve svých státech pobývat i pracovat.
„V Estonsku jsme přijali tolik uprchlíků, že nyní představují 1,6 % naší populace. Všechny státy by měly udělat maximum pro to, aby u nich ukrajinští uprchlíci našli bezpečný přístav na tak dlouho, než se budou moci bezpečně vrátit domů,“ vyzývá předsedkyně estonské vlády.
Všechno dohromady to nebude lehký úkol. Zastavit agresi Kremlu bude stát spoustu času i úsilí. „Ale jako členové NATO, Evropané a lidské bytosti nemůžeme před tímto úkolem uhnout,“ uzavírá svůj vzkaz Kaja Kallasová.
