Čtvrtkařka Lurdes Gloria Manuel skončila čtvrtá, dálkař Petr Meindlschmid sedmý, Jakub Dudycha na osmistovce postoupil do semifinále. A to je všem přitom právě osmnáct.
Nejde jen o umístění, ale i o předvedené výkony. Všichni si zlepšili osobní maxima, zároveň se postarali o nové české rekordy kategorie do dvaceti let.
„Teď je potřeba vynaložit úsilí. Musíme s nimi dobře pracovat, abychom je rozvíjeli dál,“ uvědomuje si šéftrenér.
Proč se prosadili zrovna tito tři?
Jsou výrazné typy, to je jasné. Když s nimi mluvím, tak se jak myšlením, tak mentalitou přesně hodí do vrcholového sportu. A co je možná nejdůležitější: jsou vítězné typy. Doufám, že u nich vývoj touto pozitivní cestou půjde dál a jednou nahradí naše stálice, které nám dlouho dělaly radost.
Lurdes Gloria Manuel se vydýchává po finálovém běhu na mistrovství Evropy.
Musí se člověk s těmito vlastnostmi narodit, nebo se dají vypěstovat?
Vypěstovat se moc nedají. Musí mít správnou hlavu, chuť. Samozřejmě něco se po psychické stránce dá dělat, ale to, že to musí mít v sobě od začátku, je podstatné.
Právě tím se odlišují od vrstevníků?
Je toho víc. Je spousta dalších mladých, kteří také mají chuť vítězit. Je ale potřeba i iks dalších faktorů talentu. Tihle tři je evidentně mají. Ještě ale nepředbíhejme, čas ukáže, jestli se dotáhnou až na úplnou špičku.
Vidíte v Česku takových talentů víc?
Ano. Vždycky přicházejí ve vlnách. Objeví se buď celá generace dobrých atletů, nebo je útlum, jako jsme měli v minulosti. Teď je zrovna vlna, že jich máme víc, nejen tyto tři.
Úspěch? Není Češka! Po obřím vzestupu poznává mladá atletka Manuel také zlo |
Řádově v jakých číslech se tak pohybujeme? V jednotkách, desítkách?
To zase ne. Jsme malá země, abychom měli desítky opravdu velkých talentů. Jestli se bavíme o juniorském a dorosteneckém věku, kde se teď třeba mimochodem objevil všestranný Michal Rada, u něhož potenciál vidíme hodně vysoko, tak je to třeba do pěti až osmi atletů. Na ně cílíme a upínáme větší pozornost. Ale je to samozřejmě i o nich, musí si uvědomit, že vrcholový sport je o ničem jiném než výkonnostní.
Je to tedy tak, že těm nejnadanějším se snažíte nabídnout nadstandardní servis?
Určitě. Považuju za důležité, aby vybraní atleti, kteří mají potenciál, dostali servis, jako má jejich konkurence ve světě. Jedině tak s nimi mohou být srovnatelní.
Co všechno takový servis obnáší?
Začíná u kvalitního trenéra. Pak všechny služby okolo jako fyzioterapeut, výživa, psycholog... Zkrátka všechny vědní obory, které se kolem vrcholového sportu motají. Nebo jde třeba i o prevenci úrazů. Potřebujeme, aby nebyli zranění, protože i to v jejich věku rozhoduje, jestli budou jednou dobří, nebo ne.
Petr Meindlschmid překonává prvním finálovým skokem osobní rekord.
Na toto se dřív tolik nedbalo?
Neřekl bych, že to dřív vůbec nebylo. Bylo. Ale zřejmě jsme důraz nedávali dostatečný. Poslední roky jsme se rozhodli, že ho dáme v daleko větší míře. Doufám, že to je i důvod, proč tady někteří mladí atleti jsou a ukázali se v dobrém světle.
Jdeme na to jako Norové. Čeští běžci našli recept, spojili se s vědou |
Dalším z bodů asi i je, abyste je udrželi v Česku a nešli do Spojených států na univerzity, že? I Manuel říkala, že se o ni zámořské školy zajímají.
Ano. Silně s tím bojujeme. Chceme jim ukázat, že pokud atlet nejde na dobrou univerzitu s atletickým zázemím, tak o výhodný krok nejde. Že to tam je hezké a všude jsou krásné stadiony víme. Ale jde spíš o trenéry. Ti a servis okolo dost kolísá. Využívají atlety pro potřeby vlastní univerzity, což ale zase není dobré pro naši reprezentaci. Taky vidíme, že moc atletů, kteří do Ameriky odejdou, se výrazně nezlepšuje. Takže se s nimi snažíme i v tomto ohledu pracovat. Na druhou stranu jsou samozřejmě svobodní lidé a pokud chtějí do Ameriky, tak jim nemůžeme bránit.
Jak je přesvědčujete, aby zůstali doma?
Snažíme se jim vymyslet nějakou alternativu. Jak trenérskou, tak finanční, aby byli zajištění. I se jim snažíme nabídnout vysoké školy v České republice. Máme jich tu spoustu a nemyslím si, že by byly nekvalitní.
