Příběh Jany Mám si prý jet sama
Možná stejný problém zažíváte i vy doma, možná se mi budete smát, že se čertím pro maličkosti. Ano, všichni jsou zdraví, co víc si přát, jenže já už možná brzy zdravá nebudu, když nemám ani nárok si pořádně odpočinout.
Má práce mě totiž plně zaměstnává hlavně v létě. Celou sezonu jsem v jednom kole, sotva mám možnost si vydechnout, a když se v listopadu trochu vzpamatuju, zatoužím obvykle taky někam vyrazit. Moc prostoru na to nemám, maximálně do února, pak už se zase musím chystat na léto.
Ale abych se dobře naladila, potřebuju samozřejmě sluníčko a aspoň čtrnáct dnů, kdy se dá nerušeně poslouchat šumění vln a u toho popíjet nějaký ten koktejl s milovanou osobou. Jeden by si řekl, že na tom nic není, pokud na to mám, ať si zaplatím zájezd a jedu.
To já bych moc ráda, ten problematický článek je ovšem můj muž. Už v momentě, kdy jsme se brali, mi bylo jasné, že jde o praktického člověka, který chce veškeré výdělky investovat do jistot, v našem případě do baráku. Postupoval tak, jak byl vychovávaný – nejdřív dům, práce kolem něj a pak možná i zábava, ale ta není nutná.
Můj manžel mě vůbec neposlouchá, je to jako mluvit do dubu, trápí Jarmilu |
Zprvu mi ten jeho přístup docela imponoval, když byly děti malé, necoural po hospodách, ale opravdu makal na domě a staral se o nás jako ten správný živitel. Ale když děcka trochu vyrostla a já zatoužila někam vyrazit na dovolenou, nastal problém. Co já jsem si od něj vyslechla, třeba že je to škoda peněz, ztráta času, že si přece děti mohou hrát na zahradě.
Léta jsem tak jezdívala na dovolenou se svými rodiči, aby se děti aspoň někam podívaly. Manžel byl vždycky naštvaný, co jsme si to vůbec dovolili, ale protože nás zvali rodiče, nemohl mi vyčítat peníze. Když děti odrostly mnohé se změnilo.
Především jsme zůstali s mužem v domě sami a já cítila, jak se odcizujeme. Víra v to, že by nám dovolená pomohla, ve mně, nevím proč, pevně zakořenila. Ale dostat ho k moři, navíc v zimě, to se ukázalo jako cosi nemožného.
Prosila jsem, vyhrožovala, citově vydírala, nic. „Tak si jeď, když chceš,“ odsekl mi vždycky s tím, ať vyrazím sama. Já sama už na dovolené několikrát byla, ale není to ono. Chci parťáka, chci společné zážitky, chci být jako ostatní páry, které jezdí po světě a užívají si.
Prostě potřebuju život prožít a ne přežít, což manžel, jak se zdá, absolutně nechápe. A čím je starší, tím je to jen horší. Máme sice peníze, máme na to prostor, i když tedy bohužel jen v zimě, a za mě bychom prostě něco podnikat měli. Jenže starého psa asi jen tak novým kouskům nenaučím.
Jana
Co by měla Jana dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
