Můj manžel mě vůbec neposlouchá, je to jako mluvit do dubu, trápí Jarmilu

Vypadá to jednoduše, něco někomu říkáte a on zase vám, jenže aby to do sebe zapadlo, to už tak samozřejmé není. Například Jarmila se trápí tím, že jí muž nikdy neposlouchá, a Alice šílí ze své nové šéfové. Její komunikační schopnosti jsou prý naprosto šílené.

Příběh Jarmily Povídat umí, poslouchat ne

Můj muž je brilantní vypravěč, ozdoba každé společnosti. Kamkoliv přijde, všude je ho plno, všichni se smějí a výborně baví. Mě samotnou na to v podstatě uhnal, protože to žádný prvoplánový krasavec není. Ale co mu příroda ubrala na kráse, to mu přidala na ostrovtipu a šarmu.

Co možná nevíte o komunikaci

• Většina lidí dovede mnohem lépe vnímat a naslouchat v momentě, kdy uspokojí své základní potřeby. To znamená po jídle, když jim není zima, nechce se jim spát.
• Muži obvykle hovoří méně než ženy, jde jim hlavně o fakta, kdežto dámy mluví, aby udržovaly vztahy či navázaly přátelství.
• Podle některých výzkumů se dívky se učí cizím jazykům rychleji a snáze než chlapci, a i proto je v oboru obecně víc tlumočnic než tlumočníků.
• Vypovídat se z problémů je něco, čemu víc věří ženy než muži. Ti preferují spíš o nesnázích v osamění přemýšlet, dámy častěji uvažují nahlas.
• Ženy prý použijí během dne průměrně šest až osm tisíc slov, několik tisíc různých zvuků a gest, dohromady tedy až dvacet tisíc „výrazů“, to vše za účelem komunikace. Muži si vystačí s pouhou třetinou výraziva.

Rozhodně si tedy nemůžu stěžovat, manžela mi kdekdo závidí. „S tím musíš mít veselý život, to je prima,“ slýchám od druhých často. Ano, veselo doma máme, ale bohužel ne proto, že bych se smála mužovým vtípkům.

Manžel je totiž povídálek první kategorie, ale co neumí, to je naslouchat. Když mluví on, všichni mlčí a hltají každičké slovo, co mu jde z úst, včetně mě. Ale jakmile dojde na to, že ho já musím o něčem informovat, je jako postižený selektivní hluchotou.

Zásadně se mi v momentě, kdy na něj mluvím, nedívá do očí. Dělá něco na mobilu, přepíná programy v televizi či listuje novinami a k tomu průběžně přikyvuje. Ale nevnímá mě, protože kýve automaticky, úplně jedno na co.

Když mu takhle sdělím, co všechno má udělat a s čím potřebuju pomoct, odkývá mi to taky, ale samozřejmě to pak neudělá – a ještě se diví, že jsem po něm něco chtěla. „Jenže jak jsem to měl vědět, vždyť jsi mi nic neřekla!“ Tak se obvykle hájí a já přímo rostu.

Několikrát jsem si tyhle jeho „show“ tajně natočila na telefon, abych měla důkaz, že mě prostě neposlouchá, ale místo aby se chytil za nos, rozčílil se, (ne)překvapivě na mě. „Copak jsem u výslechu, že se chováš takhle? Stojí ti za to se takhle shazovat? To nemám nárok na chvilku klidu?“

Přítel vidí náš vztah jinak. Pro mě je to láska, pro něj zábava, trápí Leonu

Jedná se vlastně o jediné „argumenty“, které má v rukávu, protože logicky to zdůvodnit nejde. Vlastně to nemá žádné normální vysvětlení, jedině snad, že mě chce vytáčet a provokovat. Dělá to schválně? Nebo si prostě nemůže pomoct?

Co by měla Jarmila dělat? Hlasujte v anketě na další straně.