Příběh Leony Chodí se mnou jen pro zábavu?
Vdanou paní už dávno nejsem, manžel mi utekl za jinou, když bylo dětem pět a šest roků. Byly to docela krušné časy, na vše jsem zůstala sama, ale uznávám, že mi to i hodně dalo.
Naučila jsem se spoustu věcí, od drobných vylepšení domácnosti až po řízení auta. Jediné, co mi celou dobu chybělo, byl samozřejmě muž. Roky jsem hladově toužila po lásce, takové té opravdové, kdy jeden pro druhého dýchá, ale nějak se mi v tomhle směru nedařilo.
Miluji tě, ale spi u sebe. Oddělené ložnice nemusejí být zabijákem vztahu |
Změna přišla až vloni, poznala jsem ho na jedné školní akci a musím říct, že to předčilo má očekávání. Ano, ten začátek byl skvělý, i on měl za sebou rozvod a taky dvě děti, o které se spolu s bývalou ženou na střídačku staral.
Absolutně jsem nepochybovala, že je to ten pravý. Vídali jsme se vždycky, když jsme odevzdali děti ex partnerům, jezdili jsme na výlety, chodili do kina, milovali se, překrásné to bylo!
V tom zamilovaném opojení jsem snad hned po měsíci randění začala plánovat, jak to v bytě uděláme, aby tam mohl být on i jeho děti s námi. Napořád, samozřejmě. Přišlo mi přirozené, že budeme spolu a vytvoříme velkou rodinu.
Ale bum, v tom jsem jaksi narazila. „Nezlob se, miláčku, ale já tohle už nechci,“ zaznělo z jeho úst, když jsem mu naznačila svoje plány. „Jak, nechci?“ nechápala jsem. A on mi to vysvětlil.
Nehodlá dětem brát jistoty a někoho do toho motat. Nechce mít na krku kromě svých dětí ještě další, nemá na to prý už nervy ani prostředky. Potřebuje teď jednoduše bydlet sám a možná jednou, až jeho dítka odrostou, může přijít nějaká změna. Zatím určitě ne. Ale mohli bychom jet třeba někdy na společnou dovolenou, navrhl.
Před očima se mi dělaly téměř mžitky, myslela jsem, že jsem našla opravdový vztah, lásku, partnera, ale tohle bylo něco jako láska na půl úvazku. Vyzobe si z toho to hezké a ostatní už nechá jen na mých bedrech. Tohle přece není férový vztah! Nutně jsem položila onu otázku: „A proč se mnou tedy jsi, když se mnou vlastně být nechceš?“
Nevzdávejte vztahy, o které stojíte. Jak k sobě zase najít cestu |
Jenom pokrčil rameny. „Je to přece zábava a nic nám nechybí,“ pravil. Jenže mně toho chybí dost, minimálně perspektiva vztahu. Mám čekat dalších deset let, než nám děti odejdou z domu, na to, že se možná něco změní?
Osobně si to vykládám tak, že mu na mně absolutně nezáleží, že mu jde jen o sobecké potěšení, v rámci něhož není místo pro další děti a závazky. Je mi to líto a vůbec nevím, zda přistoupit na jeho požadavky, nebo to ukončit. Znamená to pro mě hořké zklamání, ani nevím, jestli mám ještě vůbec sílu s někým budovat další vztah.
Leona
Co by měla Leona dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
