Už přes deset let doma držíme model jedné společné dovolené za rok (takový kompromis pro všechny) a každý si pak k tomu střihne další jednu/dvě dovolené po svém.

Ty představy o tom, že je třeba společně trávit všechen volný čas mi přijdou lehce ujeté. Realisticky, dokud člověk "toká", je to fajn. Jenže přijde rodina, a pak je to minimálně na dalších cca 7 (+ rozestup nejmladší-nejstarší dítě) let komplikované. A pak mi přijde, že začne být problém rozdíl žena-muž, protože chlap je rychlejší a silnější. A pak je problém, protože realisticky:

a) nejde dřžet tempo, které by zvolil muž sám

b) nejde udělat kompromis mezi tempem obou, protože žena prostě nemůže rychleji než svoje max

c) drží se tempo ženy, a chlap se nudí (a žena je stejně vyflusaná)

d) jede se "pohodovým" tempem ženy, což je pro chlapa ultra nuda

Tohle mě trochu štve. Přece nejde o to trávit společně všechen volný čas. Jde o to trávit společně nějaké rozumné množství volného času, aby měl pár nějaké krásné společné zážitky. Třeba zrovna na kole se dá hendikep vyrovnat tím, že žena pojede na elektrokole a chlap ne. Nebo je možné jet na dvoukole. Nebo si chlap může jet delší trasu, společně mohou jet kus, pak on se odpojí, užije si svoje tempo a někde se zas připojí. Prostě dá se to vyřešit, ovšem musí být zájem ten čas trávit společně na obou stranách. Mám pocit, že chlapi to často vůbec nepotřebují a nechápou, proč by se měli nudit a trápit trávením času s vlastní ženou.

No a ten druhý příběh, tam je to těžké. V zásadě platí stejně jako pro ten první - cestovací testy (testovací cesty ) je nutné dělat včas. A srovnat si včas priority. Stojí mi za to být s tím druhým i přesto, že se mnou nechce jezdit k moři? Prostě tohle řešit až roky po svatbě a po dvou dětech je už pozdě.

Není na tom nic těžkého. Paní nejezdí v zimě k moři na tři měsíce, ale na 2 týdny. Tak ať se sbalí a jede. Jestli nechce sama, snad má nějaké přátelé. Proč se chce pokoušet měnit starého chlapa, který o to nemá zájem?

Ještěže to máme s manželem stejně a ani jeden z nás nemá rád cestování. Cestujeme, protože děti. Ale těším se, až budu moct trávit dovolenou na vlastní zahradě, na lávce pod ořechem. Jsem ráda doma. A manžel to má stejně.

Jé,na to já se taky těším,máme to úplně stejně,i houpačku pod ořechem máme

Mermomocí tlačit partnerku do něčeho co nechce, nebaví ji to a nestojí o to je, neprozíravé, hloupé a zbytečné. A ještě ji za to urážet a nadávat, pokud se vzepře, je svinské. Proto je nutné takové cestovací testy dělat ještě před svatbou a dětmi, aby pak už nebylo pozdě a bylo dost času a prostoru na rychlé ukončení takového vztahu. Vážení, pokud toužíte něco mermomocí ovládat, kupte si dron. Partnerka k tomuhle opravdu neslouží.

(Samozřejmě dámy, vice versa, pro vás to platí taky)

Teď otázka jestli manžel z příběhu prostě jenom nežárlí a nesnese scénář, kdy by neměl manželku pěkně celou dobu pod dohledem..

Ta druhá anketa mě docela zklamala...

Chtěl jsem hlasovat pro rozvod, a ta možnost tam vůbec není!

Proto je dulezite cestovat spolecne jeste pred svatbou

Tahat partnera někam kam nechce, nutit ho dělat něco co ho nebaví, hlavně bych si takové dovolené neužila já.

To je těžký - já cíleně naučila dcery lyžovat s tím, že budem jezdit spolu. Muž nelyžuje a nechce. Není mu to příjemné. Jenže teď stejně ta starší jezdí sama, protože pro ni jsou moje sjezdovky moc mírné a já jezdím moc pomalu a ona si to neužije. Takže... nakonec stejně jedem sice všechny, ale na sjezdovce jsem jen s mladší, nebo sama a starší sama sjíždí šusem ty nejprudší svahy. Jo, mrzí mě to, fakt jsem se těšila na holčičí lyžařské výpravy. Aby si dva lidi v tomhle sedli, byli výkonnostně srovnatelní nebo dostatečně přizpůsobiví, aby pro ně mělo hodnotu něco zažívat společně, byť ne dokonale, to není zas tak běžné.

Tento pribeh se nestal, fikce.

Takových příběhu je. Mít partnera co nedokáže byt sám a potřebuje mít k sobě asistenta, těch znam

S cestováním bych navrhovala kompromis. A hlavně začít cestovat po lehoucku, napřed někam blízko a až pak dálky a nakonec nějakou exotiku pro zkušený. Nedávno mi kolega líčil, že láska k cestování je něco, co se dá naučit. Koukala jsem jak blázen, nicméně vykládal, že kdysi na cestování taky moc nebyl, ale jeho žena ho to naučila - když se seznámili, ona pořád chtela s ním někam cestovat a on, aby ji udělal radost, tak jezdil teda s ní, no a teď po letech, to je on, kdo furt vymejsli nový a nový destinace a někam ji tahá 😅

no to je ono - musíte začít v době seznamování, dokud je ochotný ke kompromisům

a musí tu být ten druhý, kdo vás táhne

a pořád je tu problém s tím, že to toho druhého nemusí chytnout, takže až přejde počáteční poblouznění a ochota obětovat své preference ve prospěch partnera, společné cestování skončí.