Tam už chybí snad jen přepočet na škodovky nebo fotbalová hřiště.

Jdu to oslavit, a dát si 5x 1km@3.25. S pauzou, pochopitelně.

Zatím co servisní sítě "zavedených" automobilek jsou jedna radost. Do kolegy najel zezadu před měsícem borec, předpokládaný termín opravy v autorizáku v červnu. Takže to opravuje garážník, protože čekat do června s nepojízdným autem nechce (respektive s pojízdným, ale jezdit s tím nechcete).

Tak tohle prostě bude taky opravovat garážník.

Ale my přece jsme schopni poslat posádku na Měsíc, pravděpodobně i na Mars, a nějak vyřešit i její navrácení.

Problém je jen poměr cena/výkon: co nám přinese to že bude někdo na Měsíci, vs co nám to přinese.

O tom to není. Dřív pro lidi byla priorita rodina. Takže když bylo málo peněz, nejelo se na dovolenou, nebo se jelo ke kamarádovi na chalupu, nebo pod stan.

Dnes si spousta lidí prostě nechce omezit luxus aby měli děti, zvykli si žít na nějaké úrovni, a z té už nesleví. Musí být mobil, musí být kabelky, musí být dovolená, musí být vše. A nejlépe hned. A v Praze, musíme mít kulturu, chápete.

No, my se odstěhovali na dědinu. Místo hraní na mobilu se synem peču nebo vařím, místo poskakování s konzolí chodíme do lesa, běháme, bruslíme, plaveme... jde to, stačí chtít. Ne "chtít" do videa, prostě si ten luxus omezit.

Ono to ostatně ani jinak nejde, odpálit něco z pevné pozice nevyhnutelně znamená o tu pozici brzy přijít (a pravděpodobně o spoustu přišli hned v prvních třech dnech, protože USA o nich věděly)

Když jsme šli zapít maturitu, na téma Ropáci došlo. S překvapením jsme zjistili, že tři naší spolužáci to za dokument měli, přestože sami žrali Cimrmany. A následovala diskuse, jestli nejsou Ropáci někde v ZOO.

Jenže on by úplně stejně poznal rozdíl mezi kabelem za 80 a 1k, ale pak už by nepoznal rozdíl mezi kabelem za 1k a 40k. Tzn. že těch 39k vyhazuje oknem. Prostě hledání toho optima co ještě má smysl investovat, a co už ne.

Muži stárnou jako víno, ženy jako mlíko.

No, viděl jsem v okolí dva kteří se z "jsem na koni" dostali poměrně rychle k bezdomovectví. V obou případech to začalo rozvodem. A nebylo to tak, že by začali chlastat, a tím se z nich stali bezdomovci, bylo to tak že se stali bezdomovci, a pak začali chlastat.

Po pravdě jsem se tomu ani nedivil. Když se člověk jednou zlomí psychicky, ta zkratka k nejlevnějšímu chlastu může být docela rychlá.

My jsme se nedávno podívali na výměnu manželek, a na rovinu nás to docela překvapilo. Na jedné straně pán a paní s dětmi kteří to měli zřejmě finančně poměrně náročné, na straně druhé dva gayové kteří z pochopitelných důvodů děti neměli, a byli fanatici do sportu.

Ten vyměněný měl zkušenosti se staráním se o děti, vařil s nimi, bral je na výlety atd. Na straně druhé paní si "odpočinula" (tedy až na to že běžela nějakou pětku nebo desítku s čímž asi nepočítala), a vypadalo to, že kluci jim nabídli i něco že děti k nim můžou přijet nebo že přijedou pro děti, aby si ta dvojice měla možnost udělat si i čas na sebe. Za mě naprosto super díl. I když nepochybuji, že to jsme zrovna viděli poněkud nestandardní díl.

Stačí rok počkat, a 45 let bude mít legendární gumák (ZX Spectrum)

Jenže to co píšete dává smysl tam, kde největší podmínkou k práci je papír. Pokud chcete jít dělat zedníka nebo truhláře, papír nikoho moc zajímat nebude, podstatné je zda jste spolehlivá a děláte. A můžete mít klidně VŠ, to nehraje roli. Stejně tak u programátorů, podstatné je jak programujete, ne jestli máte lejstro.

Jasně, jsou profese kde je podstatný papír. Třeba elektrikář, tam prostě musíte mít zkoušky, přes to nejede vlak. Ale ve většině profesí mimo kanceláře to vzdělání zas takovou roli nehraje.

Jojo, když podnikají sportovci, miliony jen létají, a člověk nestačí žasnout.

To záleží na tom jaký jste tip. Někdo ve stresu nejí, někdo jí jednoduché sacharidy, protože to vyplavuje endorfin, a tím "zajídá" nervy.