Zdravé sebevědomí pomáhá nastolit odvahu a vytrvalost. Je to stav, kdy si člověk přiměřeně, ale dostatečně věří, že věci zvládne, že má dostatek schopností projít obtížemi, špatnými náladami, konflikty.
Psycholog Dalibor Špok
„I když by danou situaci zvládal třeba na čtyřku, něco v dané chvíli vymyslí, otřepe se, půjde dále. S takovým myšlením má člověk mnohem větší schopnost pouštět se do obtížných aktivit, do svých plánů a nápadů. Neznamená to, že se nebojí,“ vysvětluje psycholog a psychoterapeut Dalibor Špok a dodává, že odvaha neznamená nemít strach, ale jít i do toho, z čeho mám strach. A právě nedostatek odvahy je podle něj jedním ze zásadních aspektů nízkého sebevědomí.
„Tím, že nemáme odvahu pustit se do aktivit, plánů a úkolů, zůstáváme stát, protože to, co nás posouvá, otužuje a buduje, je především setkání s novým a obtížným. Díky zkoušení nového obtížného a vyrovnávání se s chybami se stáváme bohatšími a budujeme důležité charakterové vlastnosti: nezdolnost, trpělivost, optimismus,“ tvrdí odborník s tím, že nová zkušenost nám paradoxně přináší i vyšší sebevědomí. Platí totiž, že nízké sebevědomí čím dál více posiluje pocit bezvýznamnosti a naopak s vysokým míněním o sobě se i naše sebevědomí zvyšuje. Jde tak trochu o začarovaný kruh.
Jak ven ze začarovaného kruhu
„Mnozí, kteří chtějí na svém sebevědomí pracovat, mají tím pádem problém. Nacházejí se ve stejné situaci, jako člověk s depresí, kterému řekneme, že by se měl více hýbat, neboť pohyb zlepšuje náladu. On odpoví, že by se hýbal rád, ale že se k tomu nedonutí, nemá totiž motivaci, protože....má depresi! Zůstává sedět v začarovaném kruhu a čeká na zázrak,“ vysvětluje psycholog Dalibor Špok.
Budovat sebevědomí je tedy podle odborníků obtížné právě proto, že ho máme málo, což brzdí naši odvahu ke změně, která musí být komplexní, protože sebevědomí souvisí s celou řadou dalších psychologických vlastností. „Taková změna je dost obtížná a není na ni jednoduchý návod. Proto je někdy na místě spolupracovat s vhodným odborníkem, který nás v takové změně podpoří a vede.“
1. Komunikace
Na začátku je podle Dalibora Špoka důležité analyzovat a změnit komunikaci s druhými, protože vztahy s lidmi přímo ovlivňují naše sebevědomí. „Prozkoumejte své konkrétní vztahy se známými, kolegy, kamarády, rodiči, partnerem,“ radí psycholog a upřesňuje: „Nenechme se zmást tím, že druzí tvrdí, že to s vámi myslí dobře nebo že vám přece dávají dobré rady.“
Podle psychologa nejde o to někoho obviňovat. Lidé často komunikují nejlépe, jak umí, a mohou to s námi skutečně myslet dobře. I přesto však mohou naše sebevědomí velmi srážet.
„U většiny lidí asi zjistíme, že je jejich vliv víceméně neutrální. U některých možná uvidíme, že nám sebevědomí zvyšují, s těmi je dobré pobývat častěji. Ptejme se sami sebe, co že tito lidé dělají, že nám sebevědomí zvyšují a snažme se to samé přinést i do komunikace s ostatními lidmi. Zároveň hledejme další nové vztahy nebo měňme ty staré tak, abychom v nich zažívali podobný pocit,“ nabádá odborník.
Vztahy s těmi lidmi, kteří nám sebevědomí dlouhodobě snižují, je třeba minimalizovat. „V případě partnerského vztahu je dobré takový problém otevřeně řešit nebo navštívit partnerskou poradnu. Pokud se nedokážeme postavit na odpor nebo naše snahy nefungují, není žádná ostuda se takovému vztahu vyhnout, například změnit práci nebo změnit prostředí, kde trávíme volný čas,“ vysvětluje psycholog.
2. Vliv prostředí
Prostředí má na naše sebevědomí daleko větší vliv, než si myslíme. Je zřejmé, že i sebevědomý univerzitní profesor, který se nezajímá o sport, se bude uprostřed zapálené diskuze fotbalových fanoušků cítit poněkud nesebevědomě. Pokud by takovou zkušenost opakoval dlouhodobě, jeho sebevědomí samozřejmě utrpí. Bohužel mnozí z nás tráví v podobně nekompatibilním prostředí většinu času.
„Jsou práce, koníčky, známí, rodina, domácnost opravdu ta prostředí, která vám dodávají sebevědomí? Nacházíte tam radost z uplatnění své jedinečnosti, zájmů, hodnot a preferencí?“ nabádá Dalibor Špok k zamyšlení a dodává, že pokud ne, chyba není jen ve vás, ale často v tom, že jste v prostředí, které vám nevyhovuje. „Opusťte jej, nebo jej zkuste trochu proměnit k vaší větší spokojenosti. Vzhledem k reálným možnostem je někdy lepší bojovat, jindy spíše hledat vhodnější bojiště. Univerzitní profesor asi nebude mít šanci přesvědčit v diskuzi fotbalové fanoušky, že příště by se pro změnu měli bavit o umění,“ objasňuje psycholog.
Platí osvědčené pravidlo: pokud rozeznáte, že vám některé prostředí (činnosti, situace či lidé) sebevědomí zvyšují a jiná snižují, pak bedlivě vyhledávejte to, které vám prospívá. Choďme zkrátka tam, kde nám rozumí. „Pokud se ale cítíte špatně v jakémkoli prostředí, pak prostředí takovou roli samozřejmě nemá, a problém leží daleko spíše ve vás,“ dodává Špok.
3. Pozornost, myšlení a komentáře
Naše sebevědomí je podle odborníků nejen výsledkem toho, co nám říkají druzí, ale také a především výsledkem toho, co si říkáme my sami. „V první fázi je třeba analyzovat obsahy našeho uvědomění, ve druhé fázi změnit naše komentáře, upravit naše příběhy, které si vyprávíme,“ vysvětluje psycholog Špok a dodává, že to patří obvykle k nejobtížnější části celé proměny, a proto je často potřeba podpora a dohled odborníka.
Jakmile si své mínění o sobě zanalyzujeme, je třeba se s ním učit pracovat. Kontrolovat své sebehodnocení, zastavit tok zbytečných komentářů a přiklonit pozornost k něčemu užitečnějšímu - k vhodnějším komentářům nebo odlišným pocitům. „Tenhle postup opakovat třeba stokrát denně, až se z takové drobné změny stane postupně zvyk a ze zvyku se stane nová vlastnost nazývaná vyšší sebevědomí,“ vysvětluje psycholog.
4. Akceptace
Proměnu ve zdravě sebevědomou osobnost je nutno podpořit vnitřní akceptací a díky ní se postupně učit měnit také postoj ke svým vnitřním komentářům spojeným s nízkým sebevědomím. „Postup je přesně opačný, než mnoho lidí volí,“ varuje psycholog. „Nejde o to si podceňující myšlenky a pocity zakazovat. Čím více bychom je vytěsňovali, tím razantněji se budou vracet. Musíme se naopak naučit je přijmout.“
Nejprve je podle odborníků potřeba rozpoznat a pochopit, že přijetí negativního sebehodnocení neznamená, že souhlasím s tím, co tyto pocity a myšlenky říkají. Tím sladíme svou vnitřní realitu se skutečností. Teprve ve druhém kroku, když už tyto obtěžující pocity a myšlenky umíme beze strachu a frustrace prožívat, můžeme s nimi začít dále pracovat. „Musíme umět přijmout a zůstat s tím, co nám nejvíc vadí, abychom postupně přišli na to, jak se toho zbavit,“ říká psycholog a tvrdí, že dokážeme-li přijmout i své negativní pocity, strachy, obavy, špatnou náladu, vnitřní konflikt, brzy zjistíme, že vydržet s nimi je daleko snazší, než jsme si mysleli, a přestaneme se jich obávat.
Hlavní zdroj sebevědomí je v nás
„V konečném důsledku totiž vysoké sebevědomí neznamená až tak fakt, že jsem charismatický a že se nebojím pustit do vnějších úkolů, ale především to, že se nebojím svého vnitřního světa, svých obav a negativních prožitků. Vím, že je dokážu vydržet, měnit nebo počkat, až pominou a tím pádem mě přestávají ohrožovat,“ vysvětluje odborník.
Ve chvíli, kdy nemáme strach z vlastních prožitků ani svého strachu a naše sebevědomí přestává být závislé na vnějším prostředí, našli jsme ten největší zdroj sebevědomí a sebejistoty, který si lze představit. Podle psychologů už ho příliš nesníží ani ztráta práce, manželský konflikt, smůla, ani třeba odchod blízkých lidí či jiné tragédie.
„Takové sebevědomí už mi nikdo a nic nevezme, protože jeho zdroj je uvnitř. Spočívá ve způsobu, kterým se vztahuji sám k sobě. Cesta ke zdravému sebevědomí je dlouhá, a právě proto je nejlepší s ní začít právě teď,“ apeluje Dalibor Špok.
