Co chceš k Vánocům? A poradíš mi něco pro Pavla, Martinu, Petru? Nic mě nenapadá. Já už všechno mám. No něco ti přece koupit musím. Ale nemusíš. (Ale stejně ti něco koupím.)
Znáte tenhle rozhovor? Před každými svátky ho pilujeme pořád dokola. Moji bližní jsou minimalisté jako já. Co potřebujeme, to jsme si dávno koupili (když pominu nereálné sny, jako je vila v Toskánsku, kterou mi zatím nikdo k Vánocům nedal). A co nepotřebujeme, to nechceme.
Když někomu kupujete věci „na blind“, je dost pravděpodobné, že o ně moc nestojí. A když jdete na jistotu, stejně je to marné. Tetě koupíte její oblíbený parfém – jenže ona se právě teď těší, až ho konečně dodělá, protože by strašně ráda po dvanácti letech změnila vůni.
Máma je na kvalitní čokolády, takže jí koupíte špičkovou sadu pralinek – jenže nevíte, že se snaží přestat jíst sladké, protože její objem pasu už překročil hranici její tolerance.
Tátovi jeho oblíbenou single malt whisky – jenže nevíte, že mu před měsícem doktor zakázal tvrdý alkohol (nechtěl vám to říct, aby vás neznepokojoval, ale má jisté zdravotní problémy).
Bráchovi koupíte tři nové severské detektivky – ale on už jen chodí do knihovny, protože nové knížky doma nemají kam dávat. A tak dále.
Já osobně si nepřeji nic z výše jmenovaného (mám chuť toho mít co nejmíň, jíst co nejmíň a pít co nejmíň, protože v posledních letech je na mě všeho moc). Líbí se mi šperky, ale nechci je mít doma, protože se držím hesla: Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se, kde to schová.
Bublanina, striptér i sexy tangaNejhorší dárky VIP osobností |
Oblečení si vždycky musím vyzkoušet, dobře vím, že pětadevadesát procent toho, co vypadá dobře na ramínku, mě někde škrtí, škrábe nebo se vyhrnuje.
Takže ve výsledku máte šanci zavděčit se asi jen dětem. Pokud se tedy jejich přání nezmění za těch čtrnáct dní, co jste jejich vysněnou věcičku koupili. Trendy v dětských hrách běží nestíhatelnou rychlostí kupředu.
Poznala jsem i lidi, kteří byli dárkovými génii. Vždycky mě dostali něčím naprosto nečekaným a úžasným, jako by znali moje touhy dřív, než jsem si je já sama uvědomila. A víte, co je zajímavé? Byli to přesně ti, kteří mi nejvíc ubližovali, vymýšleli si o mně děsivé historky a snažili se získat něco, co mám já. Říká se jim manipulátoři.
Chápu, právě oni musejí mít geniální odhad lidí, bez toho by jejich mrzké úklady nemohly fungovat. Jenže já nestojím o takové přátele a tím pádem ani o takové dary. Smůla.
Karolína Ponocná KamberskáNovinářka, autorka čtyř kuchařek a televizní kuchařské show Karolína, domácí kuchařka. Od loňska píše blog Radost podle Karolíny. Napsala i sbírku básní a řadu písňových textů, které zpívala se svou sestrou ve dvojici Sestry Steinovy a později sólově. Žije v malém městě u Berounky s rodinou, psem a hejnem zlatých rybek v kašně.  |
Chci ty nejvzácnější dary! Ne, nechci, aby mi kdokoli kupoval jako důkaz lásky věci. Jsem mnohem, mnohem náročnější. Chci totiž lásku samu o sobě! Stojím o věci, které se nedají koupit přes e-shop a je potřeba je doručit osobně.
O smích. Přítomnost. Pokec. Zájem. Pochopení mých nejistot a nedokonalostí. Zpívání falešných dvojhlasů při společném skládání prádla. Snídani do postele, když mám chřipku. Stojím o respektování mého názoru, i když ten druhý to vidí jinak.
A moji milí mi přesně tyhle dárky dávají – jasně že se vždycky snažím nezůstat pozadu. A tak doufám, že letos na Vánoce už fakt ušetříme prachy na charitu a místo ohňostroje marnosti si darujeme pár dní poklidného sledování filmů s drobením cukroví do pohovky, procházek zabláceným městečkem a zastávek na svařák. Tyhle dárky bych si přála, než zase zapadneme do nesmlouvavých lednových povinností.
