„Vážení jsem se úmyslně vyhýbala, ale moc dobře jsem viděla, že se mi domácí oblečení ,scvrklo’ na jedno vytahané tričko a ze všech kalhot mi lezlo břicho. Jasně, mít při výšce sto šedesát osm centimetrů sedmdesát tři kilo nebylo zas tak strašné. Co by za to daly jiné dámy, které mají třeba přes metrák, jenže já mám nemocné ledviny a každé kilo navrch mě ohrožuje na zdraví. Navíc jsem se v tom baculatějším těle necítila dobře,“ vypráví dnes Andrea, kterou k hubnutí přiměla i její velmi štíhlá a vysoká kamarádka. Když si všimla, že Andrea ztloustla, dala jí to najevo.
Žena byla nešťastná kvůli obezitě, shodila čtyřiapadesát kilo |
Nechala jsem to zajít daleko
„Známe se spolu přes deset let a nebylo moc příjemné slyšet to nahlas. Když jsem šla na nefrologickou kontrolu, výsledky mě vyděsily. Hned jsem si vzpomněla, jak mi lékaři už v jedenácti letech předpovídali, že kvůli nemoci ledvin nebudu mít nikdy děti a že se nedožiju pětatřicítky. Tehdy jsem to moc neřešila, ale s přibývajícím věkem člověk vidí všechno jinak. Děti nakonec mám, a hned dvě, ale když mi nefrolog jako matce samoživitelce řekl: ,Pojďme se bavit o dialýze,’ v hlavě mi začaly lítat zběsilé myšlenky. ,Proč jsem to jen nechala zajít tak daleko,’ vyčítala jsem si a po probrečeném víkendu jsem se rozhodla, že se všemu postavím čelem. Že zhubnu a zvrátím to,“ vzpomíná mladá žena, která se začala bát jíst, aby neublížila svým ledvinám ještě víc.
Naštěstí poznala Aleše Havlíka, nutričního poradce, kterému sdělila svoji zdravotní historii, a už tím měla zčásti vyhráno.
„Pan Aleš byl neuvěřitelně empatický, chápavý a usměvavý. Dodal mi sílu a já uvěřila, že to nějak půjde. Hned první měsíc kila letěla dolů a tu a tam mě začalo navštěvovat i ztracené sebevědomí. Můj jídelníček se převrátil vzhůru nohama, začala jsem jíst častěji, vynechávala jsem kvůli ledvinám maso a nahradila ho luštěninami. A přestala jsem pít kávu, kterou jsem vlastně nikdy nezbožňovala, ale dřív jsem ji pila kvůli vyčerpání. Především jsem ale pochopila, že půlka zdraví je v mé hlavě,“ myslí si Andrea, která dokázala během roku snížit svou hmotnost na hodnotu, s níž šla k maturitě.
A mé ledviny? „Stal se zázrak a jejich činnost se opravdu zlepšila. K nefrologovi se už nebojím chodit a jsem na sebe pyšná. Nejde ani tak o pohled do zrcadla, kde je těch šestnáct kilo dole znát, ale hlavně jsem si uvědomila, co je v životě nejdůležitější. Že chci, aby byly moje děti šťastné a měly mámu,“ říká s dojetím dvojnásobná maminka, jíž byla v hubnutí parťákem dobrá nálada. Naučila se chodit na procházky a začala hrát squash.
Na činky mi padá prach
„Měla jsem zase víc energie a doma jsem se pustila do oprav a rekonstrukce. I jinak mám pohybu hodně. Pracuju doma, na klasické rodičovské ani mateřské jsem se svými dvěma dětmi nebyla. Společně chodíme do přírody, na hřiště, plavat do bazénu. Učarovala mi taky turistika, kterou se snažím představit i dětem. A chystáme se zase jezdit na kole. Mladoboleslavsko je kraj plný skal, hradů, zřícenin a nádherné přírody. Nepřestávám se divit, jak je ta příroda krásná. Zato do posilovny jsem už deset let nezašla a činky mám pod postelí, kde na ně padá prach. Prostě mám teď v oblibě jiný druh pohybu,“ usmívá se Andrea, která vyrůstala ve Vysokém Mýtě a prázdniny trávila v Orlických horách.
„Postavili jsme tam s rodiči chatku z prken. Jo, to byly jiný časy, ale moc ráda na ně vzpomínám. Táta mě naučil kanastu, mastili jsme karty a hráli šachy. Mobily tenkrát nebyly, ani televizi jsme tam neměli, zabavili jsme se vždycky sami,“ vzpomíná mladá žena, která do určitého věku byla štíhlá. Když ale ve třetí třídě nabrala, zjistili jí lékaři závažné onemocnění ledvin, se kterým bojuje dodnes.
„V jedenácti jsem díky léčbě kortikoidy vážila přes šedesát pět kilo a děsně jsem se styděla. Tenkrát jsem se zařekla a shodila jsem téměř dvacet kilo. No, a jak šel čas, zamilovala jsem se, narodily se mi dvě děti, Davídek a Adélka. Momentálně žiju bez partnera, ale všechno zvládám. Teď jsem hlavně šťastná, že se mi zlepšil zdravotní stav, takové výsledky vyšetření ledvin jsem měla naposledy na gymplu. A to už je pěkná řádka let. Chodím s hlavou vzhůru klidně i v plavkách. S dětmi jsem přivítala jaro a kromě toho pro nás hledáme vysněný domek se zahrádkou, kde se ti dva budou moct vyblbnout jako já kdysi v Orlických horách. Zase věřím, že všechno krásné je ještě před námi.“
Zajímavosti o AndreeOdkud: Mladá Boleslav Za necelý rok shodila 16 kilogramů. |
