Na lidském chování a vztazích je toho z hlediska psychologie k poradenství mnoho. Proč jste si vybral zrovna vztek?
Původně jsem speciální pedagog, zabýval jsem se tedy výchovou a vzděláváním dětí s problematickým chováním, takže násilné chování mě zajímalo. Později jsem vystudoval ještě psychologii a podílel se na projektu minimalizace šikany. A byl jsem kontaktován Ligou otevřených mužů, jestli bych neměl zájem stát u zrodu programu práce s násilnými osobami, kdy je násilí způsobováno nezvládáním vzteku. Díky tomu jsem se dostal do kontaktu s norskými lektory, kteří se této problematice věnovali už delší dobu. S dalšími českými kolegy jsme prošli jejich výcvikem a založili terapeutické skupiny i u nás.
Možná to bude znít naivně, ale základ je mluvit o tom, že mi něco vadí. Hodně lidí to neříká a rovnou jde do útoku. Nebo vztek polyká a polyká, až vybouchne.
