Když blízký odejde: potřeba zůstat s ním ve spojení je velká a normální

  0:41
Úmrtí blízkého člověka je otřes. Rána. Šok. A také znamení konce. Jak se v tom zorientovat a jít dál?
Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Ztráta člověka je vždy bolestná. Někdy přichází náhle, jindy je svým způsobem očekávaná, a pokaždé zasáhne. Smutek po odchodu blízkého člověka+ je normální, a stejně tak jsou přirozené rozdíly v jeho vnímání s ohledem na konkrétní okolnosti, životní zkušenosti i roli, kterou daný člověk zastával ve vašem životě.

Zneklidňující pocity

Období smutku přináší pocity, které pozůstalý dříve tak intenzivně neprožíval. Osamocenost, beznaděj, neklid a prázdnota se mísí s bolestí, ale třeba i se vztekem nebo výčitkami.

Člověk si mnohdy připadá jako na horské dráze, jak často se nálada mění. Přidávají se také tělesné projevy jako únava, poruchy spánku, svírání na prsou, problémy s jídlem (málo, nebo moc), někdy ztráta zájmu o cokoliv, jindy horečnatá aktivita. Všechny tyto a další pocity či prožitky jsou běžné. I když se jejich intenzita mění a nezřídka můžou být protichůdné.

ilustrační snímek

Například pečující o dlouhodobě a nevyléčitelně nemocné se zmítají v náladách, kdy si na jedné straně uvědomují, že smrt byla vysvobozením, na druhé straně se v duchu či nahlas ptají: „Jak jsi mi to jen mohl udělat?!“
Různorodé pocity a myšlenky nechte přicházet a odcházet. Nepopírejte ani se v nich neutápějte. To ale neznamená, že si jednu a tutéž otázku nebudete klást vícekrát. I to je normální.

Je to moje chyba?

„Naše maminka byla dlouho nemocná, měla rakovinu prsu. Nechtěla se přestěhovat ke mně ani k jinému sourozenci. Tak jsme za ní se sestrou a bratrem jezdili na střídačku, pomáhaly také pečovatelky, v posledních několika letech nebyla den sama. Původně si přála zemřít doma, jenže to už pak nešlo, měla neutišitelné bolesti, špatně dýchala. Odvezli jsme ji do hospicu. Střídali jsme se i tam, poslední čtyři dny jsem u mamky přespávala, hladila ji, držela za ruku. Vlastně jsem si přála, aby už odešla a skončilo trápení.

Přáli jsme Ondrovi a věděli, že je to naposledy, vzpomíná matka

Je to pomalu tři měsíce, co zemřela, a od té doby si pořád něco vyčítám. Jestli jsme se starali opravdu dostatečně, zda jsme s ní neměli jít k lékaři dřív, aby se to podchytilo včas... Nejsem věřící, přesto často koukám na nebe a říkám si, kde teď asi je,“ vypráví čtenářka Libuše (43 let).

Kde maminka naší čtenářky a další zemřelí jsou, nevíme. Spíše si přejeme a tiše doufáme, že po nich zůstaly duše nebo energie. Možná pomáhají jiným lidem, třeba také vám, aniž to tušíte. A k otázce viny? Pozůstalí se mnohdy obviňují, co všechno udělali špatně. Na to je jednoduchá odpověď: Dělali jste to, co jste v daných situacích mohli a připadalo vám to správné. S informacemi, pocity, časem i energií, které jste v tu chvíli měli.

Kdo a co ještě může pomoci

1. Netrpte se sami
Když nevíte kudy kam, můžete využít telefonické krizové linky důvěry, některé jsou v provozu permanentně. Další možnost nabízí poradci pro pozůstalé, vyhledejte je na webu Poradci-pro-pozustale.cz. Nebo oslovte třeba přímo Cestu domů (zde mimo jiné nabízejí i komplikované truchlení a poradnu při perinatální ztrátě), Poradnu Vigvam (původně se zaměřovala na rodiny s dětmi, dnes může přijít kdokoliv) nebo Dlouhou cestu (specializuje se na pomoc rodičům, kterým zemřelo dítě). Úlevu poskytnou i jiné organizace, třeba České sdružení obětí dopravních nehod. A v neposlední řadě se lze obrátit také na některého psychoterapeuta či psychologa.

2. Smutek se dá sdílet
Během více než roku odešlo z našeho života několik desítek tisíc lidí a ne vždy byla možnost se s nimi dostatečně rozloučit, a někdy vůbec. Proměnit čísla na konkrétní jména dokážou on-line vzpomínky. Slouží všem, kdo o to stojí. Příbuzným, kamarádům, známým nebo třeba i kolegům zemřelých. Kde můžete uveřejnit několik milých vět nebo přidat fotku, případně symbolicky zapálit svíčku a položit květinu?
* Evzpominky.cz – pomníky
* Pamatnikpandemie.cz

3. Papír snese hodně
Truchlení je v naší společnosti pořád poněkud tabu a publikace na toto téma jsou výjimečné, ale existují. Doporučujeme knihu Poradenství pro pozůstalé od psycholožky a renomované odbornice v této oblasti Naděždy Špatenkové, kterou vydala Grada (druhé aktualizované vydání je v podobě e-knihy k dostání za 254 Kč). 

Jak ze smutku pomalu ven

Mnohdy se lidé potřebují ze zármutku vypovídat, mnohokrát, s různými lidmi. Jiní raději zůstávají se smutkem sami. Další pomoc nabízí skupiny pozůstalých, které se scházejí, například při hospicích, kde můžete zjistit, že vaše prožitky jsou normální i že nejste jediní na světě, komu se něco strašného přihodilo. Společenství lidí, kteří sdílejí obdobné, má velkou sílu.

Ani na smrt nemocné dítě není jen tělo, říká šéfka dětského hospice

„Tatínek zemřel v loni v létě, náhle, autonehoda. Vlastně až po jeho smrti jsme zjistili, jak moc nemocné měl srdce a že vlastně žil na dluh. Teď to možná bude znít nepatřičně, ale mně po několika měsících nejvíce pomohlo vědomí, že to tak asi mělo být. A že i on by se jistě více trápil, kdyby nejdřív odešlo některé jeho dítě nebo vnuk. Jak ale rychle umřel, nestihla jsem mu hodně věcí říct, probrat dávná nedorozumění, připomenout, co pro mě znamenal. Tak jsem mu začala psát esemesky, které jsem ale posílala sobě. Moje maminka si zase psala deník a brácha, který se o taťkovi nechtěl moc bavit, se pustil do kreslení. On, který s kresbou ,zamrzl‘ někdy v šesti letech, malování mu vážně nikdy nešlo,“ usmívá se Žaneta (38 let).

Každý si zkrátka hledá svou cestu. Mnozí také navštěvují místa, kam chodíval zemřelý nebo kde spolu trávili čas, ptají se ho, co by udělal v různých situacích, prohlíží si jeho fotky, schovávají věci na památku.
Potřeba být s ním v určitém spojení je velká a normální. V tomto období pomáhá, když pozůstalí na sebe nejsou přísní. Je lepší žít od jednoho dne ke druhému, nemít velké plány, úřední věci vyřizovat postupně, prostě nespěchat.

Pomoc zvenčí

Ne vždy se však nejbližší lidé dokážou vzájemně podpořit a pochopení najdou spíše mimo rodinu. Možná se vám osobně nic nestalo, ale chcete pomoci kamarádce nebo třeba kolegyni. Cítíte se bezradné, jak na to?

Hlavně nedělejte „mrtvého brouka“. Ostych hraje velkou roli, ale tomu druhému neprospěje. Pokud to nedokážete vyslovit, napište mu SMS nebo mail. Možná budete překvapené, že právě na totočeká. A nabídněte takovou pomoc, jakou zvládnete. Někdo zastoupí vrbu, jiný přidá povzbuzení, další pozůstalého doprovodí na úřady nebo vezme na výlet.

Pomoc může vypadat i tak, že dotyčnému uvaříte něco dobrého, přinesete květinu nebo jakoukoliv jinou drobnost, která ho potěší nebo mu uleví. Ale mnohdy mu prospěje už jen to, že se o něj zajímáte a nehodnotíte ho. Nekomentujete jeho pocity, spíše nastavíte rameno, na kterém se může vyplakat.

Rodičům, kteří přežili svoje děti, nikdy neříkejte: Bude líp

Co byste naopak říkat neměli? Zdánlivě motivační věty typu: „Musíš se vzchopit, nejsi sám, komu se to stalo.“ (Jenže jak se vzchopit, když se cítíte nejhůř v životě?) NEBO „To bude dobrý, uvidíš!“ (Ale kdy?), případně „Máš před sebou kus života. Přece ho nechceš probrečet.“ (Je snad špatně, že pláču?).

Nicméně se může stát, že ani dobře míněné snahy nepřináší výsledky a pozůstalý se stále trápí. Pak je namístě oslovit odbornou pomoc a upřímně, není ani důvod moc otálet. V rámci hospiců, ale i jinde existují poradny pro pozůstalé. Další pomoc nabízí psychoterapeuti či psychologové, někteří se na zármutek po úmrtí specializují. Navíc odborníci dokážou rozpoznat, kdy se dotyčný normálně trápí, nebo trpí posttraumatickou stresovou poruchou či je zármutkem skutečně paralyzovaný. To je stav, který se označuje jako komplikované truchlení (třeba od úmrtí uběhl rok, přitom bolest ze ztráty nemizí a člověk nedokáže normálně fungovat).

Ilustrační snímek

Cesta ze zármutku je různě dlouhá a náročná, nicméně i přesto stále svítí slunce a kvetou kytky. Nakonec přijde den, kdy to znovu objevíte. A ještě z toho budete mít radost.

Autor:
  • Nejčtenější

Zavřela jsem vagínu a už neotevřu. Když ženy žijí bez sexu a nechybí jim

23. května 2024

Premium Stále častěji se můžeme dočíst, že lidstvo se nevěnuje své základní, přirozené potřebě – sexu....

Na nebinaritu nevěřím, říká sexuoložka, která se 30 let věnuje trans lidem

28. května 2024

Rozstřel Jako sexuoložka se už 30 let věnuje trans lidem. Sama se považuje za starou školu a tvrdí, že...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Tetování pořídil ženě bývalý partner bez souhlasu, nyní se ho zbavuje

23. května 2024  8:18

Taylor White bylo pouhých jednadvacet let, když jí partner bez dovolení potetoval obličej...

Silonky jsou passé. Lidé se zasekávají v době, kdy je móda bavila, míní stylistka

27. května 2024

Premium Ze setkání se stylistkou jsem byla hodně nervózní. Julia Silajdžić, která má na Instagramu přes...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Uklízí, vaří, o malého se stará. Jako by byla cikánka, chválil ve Výměně manžel

22. května 2024  21:45

Nejnovější Výměna manželek byla překvapivě klidná, přestože každá rodina vyznává úplně jiný životní...

Gynekologická tabu. Sex není povinnost a menstruace trest, vysvětluje lékařka

29. května 2024

Paní doktorko, pomozte mi, ať to není tak nepříjemné – to je věta, kterou gynekoložka Ester...

Šaty od Beckhamové či Lagerfelda? Řetězce lákají na módu slavných návrhářů

29. května 2024

Většina žen občas zatouží po designérském oblečení. Ne všechny jsou však schopné nebo ochotné do...

Nutriční terapeutka: Vegetariánů kvůli hubnutí je minimum, pozor na náhražky

28. května 2024

Premium Omezování masa ve stravě je současný trend. Především mladí lidé do 35 let se stále častěji stávají...

Nové a neznámé spustí v mozku poplach. V odmítání změn Češi vedou

28. května 2024

Premium Raději dvakrát vyhořet než se jednou stěhovat. Měnit práci není dobré, člověk pak působí jako...

Herec Lukáš Vaculík se oženil, dívčí idol 80. let si vzal ředitelku z Primy

Lukáš Vaculík (61) se tajně oženil. Vzal si výrobní ředitelku a producentku FTV Prima Luciu Kršákovou (46). Herec a...

Milan Hein odhalil neshody mezi Simonou Postlerovou a její matkou

Smrt herečky Simony Postlerové (†59) byla ranou pro celou její rodinu. Na parte ale chybělo jméno hereččiny matky Jany...

Hoši, nádhera, děkují celebrity za hokejové zlato. Pokáč baví vítěze písničkou

Česká hokejová reprezentace získala po čtrnácti letech zlato na mistrovství světa. Obrovský úspěch nadchl nejen...

Zavřela jsem vagínu a už neotevřu. Když ženy žijí bez sexu a nechybí jim

Premium Stále častěji se můžeme dočíst, že lidstvo se nevěnuje své základní, přirozené potřebě – sexu. Nastupující generace...

Zemřel herec a režisér Jan Kačer, legenda nové vlny i Činoherního klubu

V pátek dopoledne zemřel herec a režisér Jan Kačer, bylo mu 87 let. Patřil k hvězdám nové vlny českého filmu a byl i...