Ospalý otec, sestřička v slzách a rozpaky na sále. Takové byly Malé lásky

Pětatřicet kamer umístěných od recepce až po operační sály sleduje příběhy rodičů, kteří přicházejí přivést na svět dítě do plzeňské fakultní nemocnice. Televizní cyklus Malé lásky ve středu pokračoval dalšími příběhy, tentokrát přivedly na svět své děti Ivana, Lucie a Polya.

Těšila jsem se, že budu rodit normálně

Ivana (32) a Stanislav (27) společně se svou dvouletou dcerkou Adélkou dorazili do plzeňské porodnice až z Prostějova. „Je to jen něco přes čtyři sta kilometrů,“ mávli rukou nad vzdáleností.

První dítě Ivana porodila císařským řezem. „Protože dcerka byla větší a doktoři mi řekli, že na to nemám porodní cesty, vůbec jsem se neotvírala a ještě jsem deset dnů přenášela,“ vysvětlila nastávající maminka. Rodina je pro ni důležitá i proto, že ona sama je adoptovaná. Po poradě s kartářkou se ovšem rozhodla svou biologickou matku a pět sourozenců nevyhledat, ač to původně měla v plánu. 

„Teď to druhé těhotenství vypadalo, že bych měla porodit normálně,“ dodala. „Ale vyvedli mě z omylu: nemám zase připravený porodní cesty, malej je ještě větší než dcera a kvůli té jizvě nechtějí dávat vyvolávačku, aby mi nepopraskala děloha.“

Ivana se přitom podle svých slov těšila na to, že bude rodit přirozeně. „Přece jenom je to lepší pro tělo, líp se regeneruje, a i pro malýho,“ posteskla si mladá maminka, kterou po konzultaci s lékařem poslala porodní asistentka na oddělení rizikově těhotných, kde se měla vyspat a druhý den jít na zákrok.

V den D za ní opět do porodnice dorazil přítel Standa, se kterým jsou sice zasnoubení, ale do svatby se prý zatím nehrnou, i s dcerou Adélkou. Pro malou holčičku byla tatínkova nervozita i opakované odloučení od maminky poněkud stresující, a tak došlo i na slzičky. 

Vítek

4280 g, 52 cm

„Tak už bude náš prďola na světě,“ usmívala se ráno Ivana. „Mně se v noci zdálo, že je to černoušek,“ dodala. „Ale nebude, to bude celej táta.“ Stanislav si myslel, že bude moci být u porodu se svou partnerkou a držet ji za ruku, ta se však s anestezioložkou dohodla na celkové anestezii, takže byl nastávající tatínek odeslán do čekárny s tím, že mu miminko ukážou, až se narodí.

Čekání nebylo nic pro něj. Viditelně se topil v obavách, aby bylo vše v pořádku, a tak se mu stěží dařilo skrývat emoce a do toho ještě hlídat netrpělivou dcerku Adélku. Nakonec se oba dočkali a mohli se poprvé podívat na malého Vítka a pak i na maminku Ivanu, která se pomaličku probouzela z narkózy. „To je bráška, udělej mu malá,“ pobízel dojatý Standa dcerku.