Těšila jsem se, že budu rodit normálně
Ivana (32) a Stanislav (27) společně se svou dvouletou dcerkou Adélkou dorazili do plzeňské porodnice až z Prostějova. „Je to jen něco přes čtyři sta kilometrů,“ mávli rukou nad vzdáleností.
První dítě Ivana porodila císařským řezem. „Protože dcerka byla větší a doktoři mi řekli, že na to nemám porodní cesty, vůbec jsem se neotvírala a ještě jsem deset dnů přenášela,“ vysvětlila nastávající maminka. Rodina je pro ni důležitá i proto, že ona sama je adoptovaná. Po poradě s kartářkou se ovšem rozhodla svou biologickou matku a pět sourozenců nevyhledat, ač to původně měla v plánu.
„Teď to druhé těhotenství vypadalo, že bych měla porodit normálně,“ dodala. „Ale vyvedli mě z omylu: nemám zase připravený porodní cesty, malej je ještě větší než dcera a kvůli té jizvě nechtějí dávat vyvolávačku, aby mi nepopraskala děloha.“
Ivana se přitom podle svých slov těšila na to, že bude rodit přirozeně. „Přece jenom je to lepší pro tělo, líp se regeneruje, a i pro malýho,“ posteskla si mladá maminka, kterou po konzultaci s lékařem poslala porodní asistentka na oddělení rizikově těhotných, kde se měla vyspat a druhý den jít na zákrok.
V den D za ní opět do porodnice dorazil přítel Standa, se kterým jsou sice zasnoubení, ale do svatby se prý zatím nehrnou, i s dcerou Adélkou. Pro malou holčičku byla tatínkova nervozita i opakované odloučení od maminky poněkud stresující, a tak došlo i na slzičky.
Vítek4280 g, 52 cm |
„Tak už bude náš prďola na světě,“ usmívala se ráno Ivana. „Mně se v noci zdálo, že je to černoušek,“ dodala. „Ale nebude, to bude celej táta.“ Stanislav si myslel, že bude moci být u porodu se svou partnerkou a držet ji za ruku, ta se však s anestezioložkou dohodla na celkové anestezii, takže byl nastávající tatínek odeslán do čekárny s tím, že mu miminko ukážou, až se narodí.
Čekání nebylo nic pro něj. Viditelně se topil v obavách, aby bylo vše v pořádku, a tak se mu stěží dařilo skrývat emoce a do toho ještě hlídat netrpělivou dcerku Adélku. Nakonec se oba dočkali a mohli se poprvé podívat na malého Vítka a pak i na maminku Ivanu, která se pomaličku probouzela z narkózy. „To je bráška, udělej mu malá,“ pobízel dojatý Standa dcerku.
Na porod mě vzbuďte
Lucie (29) se s partnerem seznámila před rokem. „Byla jsem s kamarádkou na návštěvě u Martina (29), pak jsme si začali psát a po nějaké době jsme se do sebe zakoukali,“ popsala usměvavá mladá žena. „Navštěvovali jsme se, já jsem pak začala u něj bydlet a otěhotněla jsem.“
Do porodnice přijeli proto, že Lucii odtekla plodová voda. Šlo o její páté těhotenství, ale rodit měla poprvé. Všechna předchozí ukončila buď kvůli práci, nebo nevhodnému partnerovi. Proto neskrývala radost, že teď je vše v pořádku, a na miminko se s přítelem těšila. „Jsme oba zodpovědní, takže ať se stane cokoli, tak to naše malý nebude strádat,“ prohlásila.
O to, aby byl její partner u porodu, zpočátku moc nestála. „Někde jsem četla, že se ženská chlapovi trochu zhnusí, a to bych byla velice nerada,“ vysvětlila. „Já si myslím, že to není fyziologicky nic hezkýho, takže to Martinovi nezávidím.“ On sám se do porodnice také nehrnul. „Ale lidi mi říkali: běž, je to podpora pro ženu, tak mě ukecali,“ vysvětlil.
Martin3050 g, 48 cm |
Na základě vyšetření ovšem porodní asistentka poslala Martina domů, aby se vyspal po noční a vrátil se druhý den, že je ještě času dost. Mezitím se kontrakce rozjely a Lucie prožívala první bolesti. „Je to tak častý! To mi neříkej, že jsem otevřená jen na dva prsty.“ postěžovala si. „Jestli každej prst bude trvat hodinu, tak jsem normálně mrtvola.“
Martin se ovšem doma zřejmě moc dobře nevyspal, protože na porodním sále stěží skrýval zívání, zatímco Lucka bojovala s bolestí i únavou. „Já jsem ráda, že tady jsi. Nevím, co bych tady dělala sama. Myslela jsem si, že to nebude žádná pomoc, ale je,“ prozradila udivenému partnerovi.
Toho ovšem podpora partnerky tak zmohla, že usínal na židli s hlavou na stole. „Pojďte si lehnout, paní stejně tu postel nebude využívat, ta bude jen chodit, tak ať ležíte aspoň vy,“ vyzvala Martina porodní asistentka a nemusela ho dlouho přemlouvat. „A vyspěte se i za paní,“ kladla mu na srdce.
Vyčerpaná Lucie statečně bojovala s bolestivými kontrakcemi, ale na porod to stále nevypadalo. Když doktor odsouhlasil, že je možné začít tlačit, ještě nebylo vyhráno. Po hodině zoufalé snahy rozhodli zdravotníci, že miminku pomohou extraktorem. To už bylo i na Martina moc, tak se odebral čekat na chodbu.
„Už to bude,“ chlácholila porodní asistentka vyčerpanou Lucii. „Posledních pár kontrakcí a už to bude za námi,“ slibovala. A opravdu. Za vydatné pomoci lékařů byl malý Martínek konečně na světě a poprvé si zakřičel.
V Bulharsku bych na sál nesměl
Zkušenou porodní asistentku Michaelu nevyvede z rovnováhy ani „perlička“ v podobě nastávajících rodičů, kteří nemluví česky. Polya (26) a Slavi (33) si s sebou přivedli i překladatele do bulharštiny, ale po počátečních rozpacích se rozhodli, že se s personálem porodnice raději nějak domluví sami.
„Nebojím se, že bych lékařům nerozuměla, plus minus jim rozumím, ale nemohu jim odpovídat,“ přiznala Polya, která nechala v péči prarodičů tři dcery a přišla porodit svého prvního syna.
Najden2970 g, 48 cm |
„Jak se cítíš, Slavčo?“ ptala se svého muže, který se předtím marně sháněl po fungující wi-fi, aby mohl být v kontaktu s rodinou. „Já dobře,“ usmíval se tatínek. „Jsi rád, že jsi tu se mnou?“ dotírala rodička. „Jsem,“ souhlasil partner, který přiznal, že v Bulharsku otcové u porodu být nemohou.
„Nebojím se. Musím jí pomáhat, dodávat jí kuráž,“ vysvětloval Slavi své pocity před vlastní porodní premiérou. „Jsem tady, abych tě držel za ručičky,“ sliboval své ženě, na které bylo vidět, že není v porodnici žádným nováčkem.
„Jsem ráda, že muž uvidí, jak vypadá porod, a že ucítí bolest na začátku i radost, až se miminko narodí,“ podotkla. První dcera se jí narodila, když jí bylo 17 let, nyní očekávala prvního syna, pro kterého vybrali jméno Najden.
Tatínek se své role pomocníka zhostil na výbornou. Dokonce pomáhal překládat instrukce lékaře, kdy tlačit a kdy naopak jen dýchat. „A už je tu,“ radovala se porodní asistentka. „Je to pořádnej chlapák.“ Když ovšem nabídla tatínkovi, aby přestřihl pupeční šňůru, ten se tohoto úkolu raději vzdal a nechal ho na odbornících.
