Renata byla od dětství často sama doma. Rodiče hodně pracovali a peněz nebylo nazbyt. Jejím nejlepším společníkem se stala plná lednička a časem si vypěstovala závislost na potravinách - a ta ji málem zničila život.
„Jak nás rodiče vedou, jak nás naučí jíst, tak se pak většinou stravujeme celý život. Když někdo vyrostl na omáčkách, tak se mu vařit na vodě nechce,“ říká Renata.
Sama o sobě tvrdí, že byla žravé dítě. „V ledničce vždycky nějaké jídlo bylo a rodiče, i když se asi snažili, tak neměli čas kontrolovat, kolik a kdy jsem čeho snědla. Když chodíte do práce, dítě jen těžko uhlídáte,“ vzpomíná.
Navíc její maminka nikdy nemohla kvůli své vážné nemoci sportovat. „Tudíž jsem byla o spoustu sportovních aktivit ošizena i já,“ konstatuje.
Později si našla manžela a porodila syna. „Měla jsem všechno včetně času jíst, tak jsem se věnovala debužírování a zvlášť večer, kdy už byl klid. Ani když už jsem vážila 160 kilogramů mi nikdo neřekl: Renato, už bys měla se sebou něco dělat!“
Jednou na horách to Renatě došlo. „Dívala jsem se na sáňkující děti a vyčítala si, že můj syn nemůže zažít to, co ty sáňkující děti prožívají se svými rodiči. Mě by v té době žádné sáňky neuvezly. A nešlo jen o sáně. Nemohla jsem s Kubou jezdit na kole, nemůžu s ním na vodu ani chodit na procházky. Tehdy mi došlo, že i on bude ošizen o to všechno, oč jsem byla s mojí mámou já. Jenže máma za to nemohla, ale já jsem si za to víceméně mohla sama,“ uvědomila si Renata, která už teď ví jediné: „Nikdy už nechci být tlustá.“
Také její syn Jakub rád jí. „Je ale velké štěstí, že mu je vlastně jedno, jestli má v ruce rohlík nebo okurku. A také ho nutím sportovat,“ připouští jeho máma, která zhubla napřed 30 kilo za pomoci trenéra a potom se rozhodla pro bandáž žaludku.
Časem shodila dalších 60 kilo. Podstoupila gastrický bypass, ale ve výsledku si přivodila řadu zdravotních komplikací, až přišla o 120 centimetrů tenkého střeva a již nikdy nebude zcela zdravotně v pořádku.
„Důležité je, aby si Renata udržela motivaci ke zdravé životosprávě,“ říká koučka Petra Lekešová-Krajčinovič. Podle ní je také zapotřebí, aby si do svého života zařadila kromě sportu také dostatek odpočinku a odreagování jiného druhu.
„Organismu dostal v jejím případě hodně zabrat a potřebuje péči a regeneraci. Dobře, že vede k pohybu i svého syna. Kuba má genetickou výbavu po matce, tudíž zvýšenou pravděpodobnost nadváhy či obezity. Oba potřebují pro udržení váhy vydávat hodně energie,“ zhodnotila situaci koučka, podle níž by rodiče měli zavést dětem v jídle a jeho skladbě důsledný režim.
Tvrdí, že většina dětí se neumí zabavit sama, a tak hledá útěchu v jídle. Děje se tak, když se bezcílně nudí a jen tak se bezcílně poflakují doma. Proto bychom je také měli vést ke sportu. Je na rodičích dohlédnout, aby si děti nedělaly jen to, co samy chtějí. „Pokud mají vaše děti jídlo na dosah, vymezte jim jednu poličku a naplňte zdravými potravinami, jako jsou oříšky, sušené ovoce a kvalitní čokoláda. V lednici mějte kvalitní pomazánky, ovoce a zeleninu.“
5+1 stravovacích zlozvyků
podle Petry Lekešové-Krajčinovič
1. Stereotyp
Rodina je nějak nastavená i ve stravování a dítě přebírá stereotyp. Knedlíkovi vychovají zase malé knedlíky. Primární vliv na to, jak se stravujeme, má okolí. Přesně první rodina, kde jsme získali stravovací návyky. Těchto návyků se můžeme zbavovat celý život, navíc s obtížemi.
2. Velikost porcí
Měli bychom sledovat množství jídla, které sníme. Moje známá lékařka internistka mi vyprávěla o svém pacientovi, který dokola opakoval, že neví, proč je tlustý. Přece jí hlavně kuře a krůtu. Ano, prý jedl, ovšem dopřával si celá zvířata. Nejen že nevíme, jak velké porce potřebují naše těla, mnohdy nemáme ani hrubý odhad, kolik čeho a kdy sníst. Základem je znát svůj zdravotní stav a optimální množství potravy, kterou naše těla potřebují. Obecně platí, že méně je více.
3. Citová kompenzace
Široké téma a zároveň pro mnoho lidí velká neznámá jsou emoce, zejména ty negativní. Jíme, když jsme v citové nouzi. Zajídáme nelásku, odmítnutí, citový chlad. Odborně řečeno trpíme emočním hladem. Po „něčem na zub“ saháme v momentech, kdy jsme, i nevědomě, nespokojení, smutní a frustrovaní. To je dnes nejčastější příčina nadváhy u žen, věřte mi, toto téma znám nejen od svých klientek, ale velmi dobře i osobně.
4. Stres
Žijeme v rychlé a výkonnostní době. Když se dostáváme pod tlak, na kvalitní maso, zeleninu a brambory nemáme ani pomyšlení. Zhltneme cokoliv, co je chuťově atraktivní, nemusíme příliš kousat a věnovat tak stravě přílišnou pozornost a čas. V historickém kontextu díky stresu lidstvo přežilo. Dnes stres akutní přerostl ve stres chronický, pomalu nás zabíjí a je jednou z příčin civilizačních onemocnění.
5. Nuda
Jídlo je nádherná výplň volného času. Zejména u dětí bývá zajídání nudy a nedostatek pohybu alarmující. O tom je ostatně i příběh Renaty, který můžete vidět ve videu.
+1
Poslední stravovací zlozvyk je nepravidelnost. Období hladovění střídá období přejídání. Takové to držím se a pak povolím uzdu. V krátkodobé časovém horizontu se dokážeme ovládat, v podstatě se přinutíme a kontrolujeme. Dlouhodobě je nucení se k čemukoliv nepřirozené a neudržitelné. Co funguje, je myslet na to, co doopravdy chceme. Položit si otázku: „Kde budeme bydlet, když si zničíme svoje tělo?“
