Jste bývalý závodník, renovujete veterány, na sítích máte statisíce sledujících, chlubíte se nablýskanými sporťáky. To není typický profil člověka, co chce do politiky. Co vás k tomu přimělo?
Já bych řekl, že se s nimi na rozdíl od ostatních (dalších sběratelů) moc nechlubím. Mám je schované v garáži a ani s nimi moc nejezdím, protože to jsou spíše sběratelské kousky, ale dejme tomu. Auta jsou můj život. A to je vlastně i ten důvod, proč chci do politiky. Protože se v tomto byznysu pohybuji a mám nějaké technické povědomí, tak moc dobře vím, že aktuální politika EU škodí automobilovému průmyslu. A mám pocit, že to je cílené. Není to boj s klimatem, ale je to pokus o likvidaci automobilového průmyslu v Evropě.
Po republice máte billboardy „Filip nás v Bruselu nezradí“ a obecně s tím, že nás nezradíte, operujete v kampani neustále. Co to znamená, jak konkrétně nás v Bruselu nezradíte?
My jsme už tehdy tušili, že to, co říkáme o Green Dealu a migraci, začnou říkat všichni. A taky to tak dopadlo, všichni včetně paní Nerudové a Pirátů najednou měsíc před volbami úplně otočili a začali říkat to, co lidé chtějí slyšet. To jsme mysleli tou zradou.
Stačí se podívat na kandidátky, třeba na SPOLU. Pan Vondra s panem Niedermayerem, to není nic jiného než podvod na voliče. Volíte totiž něco, co se na první pohled tváří pravicově, konzervativně, a přitom ten pán (Niedermayer) hlasuje ve všem úplně naopak. A u ANO je to podobné, tam teď zbrojí proti Green Dealu, a přitom ho k nám přivedli.
Studentské eurovolby vyhrálo Spolu. Druhé místo obsadila Přísaha s Motoristy |
Kandidátka Přísahy a Motoristů1. Filip Turek, bývalý závodník na formulích, politický komentátor a automobilový expert, prezident Jaguar klubu ČR 2. Nikola Bartůšek, socioložka, vysokoškolská a středoškolská pedagožka 3. Antonín Staněk, vysokoškolský pedagog, politik 4. Petr Macinka, šéf Motoristů, mluvčí V. Klause 5. Tomáš Pokstefel, student, moderátor TV Noe |
Po první předvolební debatě, která se uskutečnila přímo v Bruselu, jste prohlásil, že vám bylo zle z toho, jak se k sobě europoslanci chovají. Konkrétně jak se z nepřátel po zhasnutí kamer stávají parťáci. Nebudete se ale po pár měsících chovat stejně?
Já se chovám ke všem slušně. Ale přemýšlel jsem nad tím a je to možná jako ve škole, kde máte spolužáka, se kterým si nesednete, ale jste s ním každý den, tak se asi normálně bavíte. Mně spíš přijde děsivé, že jsou semletí tím systémem úplně všichni a že ať se tváří pravicově, či levicově, tak zrazují voliče v tom, že nakonec dělají to stejné a zvednou pro to ruku. Proto byl přijat migrační pakt, Green Deal a další věci.
Když zůstaneme u toho chování, znamená to, že byste se po pár letech v Bruselu třeba dokázal bavit s Danuší Nerudovou, kterou teď v kampani často kritizujete?
To si asi neumím představit. Samozřejmě, vždy jsem ji při debatách mile pozdravil a podal ruku, nebudu se k ní chovat nepříjemně jen proto, že z jejích názorů mi občas bývá trošku špatně. Ale v žádném případě bych se s nikým takovým nepřátelil, v žádném případě bych si s ní netykal a nepouštěl blíže k tělu, protože pak člověk v debatách musí předvádět herecký výkon a těžko se potom do někoho pouští ostře, pokud si s ním tyká a má ho blízko. To se dít nemá.
Na adresu europoslanců jste prohlásil, že někteří působí tak, že „na něčem jedou“. Následně jste řekl, že šlo o nadsázku. Nebojíte se, že po pár měsících tak budete působit i vy?
Je to možné (smích). Ta budova europarlamentu vás do určité míry semele. Nicméně, když jsem v debatách viděl ty levicové politiky, kteří nám hlásají, že bychom měli jezdit pouze na kolech, chodit pěšky, pít sójové latté a nejíst maso, a pak vidíte, že v kampani Piráti používají dieselové dodávky, tak je to prostě pokrytectví. A proto jsem v nadsázce řekl, že na něčem asi jedou.
Nečekaná jména v eurovolbách. Brusel láká přítele Jonáka i třetího Okamuru |
Mladé voliče chcete přilákat i na kult úspěšnosti. Neuškodí vám u ostatních nálepka, že do Bruselu míří muž s Rolls-Roycem?
Určitě to může uškodit, ale já jsem všem řekl, že nebudu měnit svůj životní styl. Nebudu měnit to, co mám rád, nebudu schovávat svá auta a jezdit oktávkou, když to nejsem já. Navíc moji voliči jsou inteligentní a pravicově smýšlející, takže většinou nemají tu typickou českou vlastnost jménem závist. To, že s tím má problém nějaký komouš, levičák nebo progresivista, to se mě vůbec netýká, to v životě nebude můj volič.
Když se bavíme o tom, čím se politici nechlubí, tak jsou to i přátelství s různými podnikateli. Musíme se vás proto zeptat na Ivana Jonáka, bývalého majitele Discolandu Sylvie, který byl za objednání vraždy manželky odsouzen k 18 letům vězení. Protože se nijak netajíte, že po jeho propuštění jste byli přátelé...
... já bych se sám před sebou styděl, kdybych tvrdil, že Ivan Jonák nebyl po propuštění můj přítel. Vždy mě zajímala historie kriminalistiky a vazby mafie na stát, policii, na Berdychův gang a podobně. A Ivan, přestože působil v médiích jakkoliv, byl velmi inteligentní člověk, který mi o tom devadesátkovém světě, jejž jsem znal jen ze školy, hodně vyprávěl.
Dozvěděl jsem se, jak právě ti velmi slušně působící politici měli často prsty v těch nejhorších věcech. Kdybych sepsal všechno, co jsem si od Ivana o určitých lidech, kteří dodnes působí ve veřejném prostoru, vyslechl, tak by to byla docela slušná apokalypsa.
Přísaha s Motoristy před eurovolbami zavítá do měst. Slibují si zisk dvou křesel |
Máte bohatý vozový park. Jak byste se do Bruselu dopravoval?
Miluju dlouhý cesty v autech. Na německých dálnicích jsem strávil půlku života, mám tam opravdu hodně najeto, takže do europarlamentu určitě vyrazím nějakým velmi výkonným a rychlým autem s ohromnou uhlíkovou stopou. A ještě bych rád, aby mi to proplatili.
To vám proplatí. Europarlament hradí poslancům 23 korun za kilometr jízdy autem...
... to je docela slušný, to bych mohl jezdit i taxíkem (smích). Ne, vážně. Já to budu zveřejňovat, aby všichni viděli, jak neefektivně Brusel funguje. Jak se všichni stěhují z Bruselu do Štrasburku, aby Francouzi měli radost, že mají sídlo i u sebe. Evropský aparát se v tomto chová hůř než politbyro za dob Sovětského svazu. A pokud v tom bude pokračovat, tak to nedopadne nejlíp.
Jako svou hlavní výzvu v případě zvolení jste si stanovil zrušení zákazu výroby aut se spalovacími motory. Jak byste to ale chtěl udělat, když v europarlamentu je přes 700 poslanců?
Nesouhlasím. Třeba Nigel Farage jako jediný europoslanec dokázal udělat brexit. Nehodnotím, jestli byl výhodný, nebo ne, ale dokázal to v podstatě sám. Takže když se najde člověk, který dokáže nahlas poukazovat na to, co všechno se děje v EU špatně, a dokáže být prostředníkem mezi občany a průmyslem, tak může věci změnit.
A já věřím, že iniciativa, kterou bych dokázal vytvořit napříč frakcemi s podporou různých průmyslníků, že by ji Evropská komise měla vyslyšet a že v roce 2026 by v rámci revize Green Dealu mohlo dojít k tomu, že ten zákaz bude přehodnocen. Už dnes je mnoho poslanců, kteří nahlas hovoří o tom, že to bylo přepálené a může to být tragédie.
Strany dostaly do eurovoleb svoje čísla. Podívejte se, pod kterým je ta vaše |
Když odhlédneme od ideologie, jak se díváte na elektroauta?
Technologie je to skvělá, je starší než auto se spalovacím motorem. Nikdy ale tyto vozy nebyly konkurenceschopné, za první světové války se zjistilo, že jsou nepraktické. Díky moderním bateriím po roce 2010 mohou konkurovat běžným autům ve městech. Pokud bychom je nedotovali a neničili kvůli nim automobilový průmysl, tak bych proti nim nic neměl.
Když tedy odhlédneme od environmentální zátěže, protože ekologičnost těchto vozů je opravdu jen v místě, kde jezdí. Vše, co je skryto za výrobou baterie až po její recyklaci, je tristní.
Takže sám byste si elektromobil do města koupil?
Pokud bych nežil v EU a pokud by přestaly existovat dotace, které pomáhají čínskému průmyslu, tak bych s tím čistě technicky problém neměl. Pořídil bych si třeba malou Hondu e. To je malý japonský elektromobil, který se do města hodí.
Nejdřív spor o Green Deal. Sliby politiků pak převrátila umělá inteligence |
Green Deal podle vás povede k likvidaci evropského průmyslu. Máte nějakou alternativu, aby se EU stala „klimaticky neutrální“, nebo to není potřeba?
Být klimaticky neutrální je komické slovní spojení. Pokud bychom měli být klimaticky neutrální, tak bychom se mohli všichni rovnou svlíknout, odejít do lesa a spáchat tam sebevraždu. Průměrný člověk vydechne asi 0,9 kg CO2 denně. Takže já bych tahle slovní spojení zelených komoušů a progresivistů vůbec nepoužíval a nebral vážně, je to směšný. Technicky je to neproveditelné, je to totální chiméra.
Za tragédii označujete také schválený migrační pakt. V čem vidíte jeho největší problém?
V tom, že jsme se vzdali možnosti sami za sebe rozhodovat o tom, kdo u nás bude žít a koho tady budeme živit. Migrační pakt je mechanismus, rovnice, která nám bude určovat, kdo u nás bude nebo nebude žít, a budeme to buď muset akceptovat, nebo se z toho budeme muset vyplácet. Odevzdali jsme tím naši národní suverenitu do rukou lidí, pro které je multikulturalismus budoucnost a příležitost.
Byl byste v budoucnu pro přijetí Ukrajiny do Evropské unie?
Myslíte asi tak v roce 2050 nebo 60, až začne splňovat podmínky? Buďme realisté. Ukrajina je v dohledné době splňovat nebude. Neopakujme stejnou chybu, jako se kdysi Řecku ohýbaly parametry, aby mohlo vstoupit do EU. Řecko na to později doplatilo a eurozóna i my taky. Je to celé naivní představa, Ukrajina nemá v EU co dělat. Na druhou stranu, když se podíváte na východní Slovensko nebo na některá místa v Bulharsku nebo Rumunsku, tak si taky říkáte, že to tak úplně není Evropa.
