Rozchody jsou součástí života. A i když se nám často zdá, že vrahem našeho původně fungujícího a báječného vztahu je rozhodně ten druhý, je na čase zamyslet se nad tím, jestli alespoň kousek viny neleží taky na nás samotných. Tím spíš, když soupis našich nepovedených soužití překračuje hodnotu spočitatelnou na prstech obou našich rukou...
Až tedy přestanete rituálně stříhat jeho fotky na kousky a pálit je v popelníku, až skončíte s nadáváním na chlapy, usedavým pláčem a likvidací domácí vinotéky, pak si stoupněte před zrcadlo, otřete řasenku rozmazanou po tvářích a nahlas třikrát za sebou zopakujte: V novém vztahu už nebudu dělat staré chyby, a proto to tentokrát vyjde. O jakých chybách je řeč? Tak třeba:
Nebudu říkat: To nevadí, když mi to vadí
Znáte ty trapné chvíle, kdy připomínáte papiňák těsně před výbuchem, ale na jeho otázku, co že se zase děje, odpovídáte lakonicky: Nic. A pak se divíte, že se váš partner sebere a jde si zase do dílny lepit model stíhačky z druhé světové války. Je načase uvědomit si prostý fakt, že muži obvykle vnímají naši odpověď tak, jak byla řečena, nikoli tak, jak jsme ji v skrytu duše myslely.
Takže až příště budete naštvaná, že s vámi nechce jít do kina a místo toho plánuje gaučink a listování motoristickými časopisy, neříkejte, že vám to vlastně vůbec nevadí, protože se vám do kina stejně ani nechce. Ale řekněte: Byla bych ráda, kdybychom si dnes večer zašli do kina. Už jsme spolu dlouho nikde nebyli a já bych si chtěla ten nový film užít s tebou.
Nebudu se ho snažit změnit
Kdykoli pocítíte nutkání předělat svého milého k obrazu svému, protože takhle nemožné manžestráky nenosí ani váš táta, Nedvědy byste neposlouchala ani za trest a vepřová je špatná na srdce, pak si vzpomeňte na chvíle, kdy jste se s ním seznámila. Nepřipadal vám v těch kalhotách s vytahanými koleny roztomile nenucený? Neposlouchala jste jeho neobratné brnkání folkových evergreenů se zjihlým okem? A neládovala jste se s ním grilovanou krkovicí na večírku u přátel, kteří vás seznámili?
Pokud byste tehdy bývala chtěla někoho s elegancí bankovního úředníka, hudebním vkusem dramaturga rádia Classic a jídelníčkem trenéra fitness, pak byste se asi nezamilovala právě do svého současného přítele. Je jasné, že po prvních měsících zamilovanosti se vám leckterá jeho vlastnost nebo záliba může zdát o poznání méně roztomilá, přesto je fajn vybavit si, proč ho vlastně máte ráda.
Nebudu mít práci na prvním místě
Jsou muži, kterým nevadí, když jejich partnerka chodí domů z práce v deset večer s dotazem, jesti je ještě něco v lednici. Jsou dokonce i takoví, kteří svou velmi pracovitou ženu vítají s vlastnoručně upečenou sekanou, vyžehleným prádlem a s nákupem v lednici. Jenže je jich málo a je otázka, jak dlouho jim to nadšení vydrží. Ti ostatní respektují vaši kariéru a domácích prací se neštítí, ale je jim maličko proti srsti, když svoji partnerku vidí jen v noci, když si jde dát sprchu a vyčistit si zuby po náročném dni.
I když se to tak někdy nezdá, partnerství není spolubydlení, aby to klapalo, je dobré spolu sdílet víc než jen lůžkoviny stejného vzoru a koupelnu. Společné zážitky, společné stolování nebo jen hodinka povídání u otevřené lahvinky modrého portugala vás sblíží víc než jedna rychlovka měsíčně těsně před spaním.
Nebudu si myslet, že u sousedů je tráva zelenější
Každé z nás se to někdy stane. Zvláště v dlouhodobějším vztahu. Najednou máte pocit, že zatímco ten váš chlap léty tak nějak zbačkorovatěl, zmorousovatěl a zešednul, někde blízko se nachází pan Dokonalý. Možná je to přítel vaší kamarádky, možná je to prodavač v masně za rohem nebo nový kolega v práci. Na rozdíl od vtipů vašeho partnera jsou ty jeho svěží a k popukání, jeho vědomosti o čemkoli jsou famózní a jeho postava tak nějak víc sexy než ta, co vedle vás večer co večer uléhá do peřin.
Dobrá, proč byste se čas od času nemohla ohlédnout za pěkným chlapem (koneckonců ten váš taky kouká po holkách), ale je dobré si v tu chvíli uvědomit, jestli jde o klasické pálení dobrého bydla, nebo opravdu o osudové vzplanutí. Spálené mosty se totiž strašně blbě staví znova...
Nebudu ustupovat v tom, co je pro mě důležité
Jedním z největších jedů každého vážného vztahu je snaha jednoho zalíbit se druhému za cenu toho, že ztratí sebe sama. Je důležité si uvědomit, že pokud si nebudete vážit sama sebe, nebude si vás vážit ani on. Jasně, dávejte mu najevo svou lásku a vycházejte mu všemožně vstříc, ale na druhou stranu taky vyžadujte respekt a úctu.
Jestliže je přesvědčen o tom, že je normální, když za vás rozhoduje o tom, v jakých šatech půjdete do práce, s kým se budete přátelit nebo jaký účes budete nosit, je načase vyjádřit svůj názor, nebo se sbalit a jít o dům dál. Láska nedává nikomu právo, aby převzal vládu nad tím druhým.
Nebudu se rozčilovat kvůli prkotinám
Naopak největším vyznáním lásky může být tolerance k činnostem, kterými vás ten druhý neskonale štve, ale ve své podstatě jsou to malichernosti. Nechává zásadně ponožky vedle postele? Drobí kolem talíře? Tvrdí, že do bramborového salátu nepatří cibule? Otáčí listy v knize rukama mastnýma od jídla? Myslí si, že Pamela Andersonová je kočka? Tak jo, není to nic, na co by měl být pyšný, ale upřímně - jsou tohle skutečné překážky fungujícího vztahu?
