Co se týká rostlin, patří mořské řasy (algae) k výživově nejhodnotnějším potravinám. Jejich kořeny se nalézají často až 7000 metrů pod mořskou hladinou, na dně oceánu, v půdě, která je považována za nejúrodnější na světě.
Jejich tělo tvoří jednobuněčná nebo mnohobuněčná stélka. Jejich výhonky jsou hnány k povrchu, kde za pomocí slunce vypučí a vytvoří lístečky. Vyskytují se v oblastech, kde může probíhat fotosyntéza.
Složení fotosyntetického barviva se u jednotlivých druhů liší. V oblastech s dostatkem světla jsou rozšířené zelené řasy (chlorophyta).
Červené řasy (rhodophyta) se nalézají na mělčinách, ale i ve 200 metrech pod hladinou, dokáží totiž k fotosyntéze využít i slabé namodralé světlo, které proniká i do velkých hloubek. Dále máme hnědé řasy (chromophyta), například chaluhy, které vytváří v moři rozsáhlé porosty. Mořské řasy vlastně můžeme považovat za zeleninu. Angličané je nazývají seaweed, což v překladu znamená plevel z moře.
Léčivé účinky mořských řas
Řasy čistí organismus od toxických látek, ale také od radioaktivity a zlepšují průchodnost cév. Dále jsou vynikajícím zdrojem organického jódu a dalších stopových prvků, jejichž potřebu nemůžeme pokrýt naší běžnou stravou.
Mořské řasy jsou plné kvalitních dobře využitelných a lehce stravitelných bílkovin, uhlovodanů a látek, které neutralizují v organismu kyseliny z moderní rafinované stravy. Mají rovněž schopnost rozpouštět tuky a hleny. Výrazně se podílejí na snižování hladiny škodlivého cholesterolu.
Díky vyvážené kombinaci minerálů a vitamínů mohou být při pravidelné konzumaci účinnou prevencí civilizačních onemocnění nebo mohou jejich stav výrazně zlepšit.
Mořské řasy působí na náš organismus zásadotvorně. Obsahují tolik lehce vstřebatelných minerálů, posilují náš organismus tím, že neutralizují kyseliny, které se v našem těle vytvářejí při nekvalitním způsobu stravování.
Základní rozdělení mořských řas:
Mořské řasy dokonale zásobují organismus cennými látkami. Každý druh však působí léčebnou silou v jiné oblasti.
Nori |
Nori patří mezi nejznámější druh mořské řasy. Roste v chráněných zálivech u pobřeží, kde je menší obsah soli ve vodě. Její pěstování vyžaduje značnou dovednost, kvalitní setbu, čisté prostředí, teplotu, správné načasování setby a sklizně. Tato řasa se sbírá ručně a suší se na slunci na tenkých listech papíru. Nori patří k největším zdrojům bílkovin, obsahuje rovněž hodně vitaminu B, A, C. Dále pomáhá snižovat hladinu cholesterolu, rozpouští tuk a zlepšuje trávení těžkých jídel. Nori působí velkou silou také proti množení choroboplodných zárodků v organismu.
Nori v kuchyni:
Úplně nejjednodušší a pro začátečníky ideální, jsou zelené nori vločky, které jsou vhodné k okamžité spotřebě. Nemusíme je předem namáčet ani vařit. Sypou se do všech možných jídel ihned po uvaření. Jestliže nepřeženeme množství řasy, nikdo nepozná, že například v polévce plave něco jiného než pažitka nebo petrželka.
V Asii bývá tato řasa servírovaná hlavně k jídlům připravovaným na oleji. Nori se před použitím praží nad plamenem tak, že se s řasou pohybuje a sleduje se, jak se její barva mění na krásně zelenou. Jednodušší verze je koupit si již opraženou "sushi-nori", ze které se dají rovnou točit sushi rolky. Prodává se v tenkých lisovaných plátech, které jsou už z výroby často opražené a připravené k použití. Můžeme do nich balit sushi, ale i tofu či zeleninové směsi a pak je podlité pečeme v troubě.
Plátky řasy nori nám mohou posloužit i jako náplast. Místo abychom používali dezinfekci, převážeme si krvácející ránu proužkem řasy a necháme ji asi půl hodiny působit.
Dulse |
Dulse roste na skalnatých pobřežích v turbulentních vodách kolem spodní hranice přílivu Atlantiku. Řasy jsou malé 15-30 cm dlouhé a mají tenké, měkké vějířovité listy. Sklizeň probíhá v květnu až říjnu. Rostliny se trhají ručně, pak jsou sušeny na slunci a větru.
Řasa dulse je bohatá na železo, vápník, hořčík, fosfor a jód. Má také vysoký obsah proteinů. Dulse výrazně posiluje krev a cévy.
Dulse v kuchyni:
Řasu dulse na 10 minut namočíme a pak ji přidáváme do polévek a omáček, směsí a ještě 10 minut povaříme. Dulse vločky se zase přisypávající do jídel těsně před ukončení jejich přípravy. Můžeme je s úspěchem používat do polévek, masových a zeleninových směsí, salátů. Pomazánek nebo jen tak na chleba s máslem.
Wakame |
Wakame je dlouhá řasa rostoucí u ostrova Hokkaidó. Sklízí se tam od února do června pomocí dlouhých háků. Potom se namáčí do vařící vody a pak do studené a nakonec se na suší.
Wakame má vysoký obsah vlákniny, bílkovin, hořčíku, jódu, vápníku, železa a sodíku. Dále čistí krev a pozitivně upravuje krevní tlak a pomáhá při zvýšené viskozitě krve. Je vhodnou prevencí a následnou podpůrnou léčbou při rakovině.
Wakame v kuchyni:
Wakame je vhodná pro začátečníky, jelikož nemá výrazné rybí aroma a má docela příjemnou chuť. Pěknou zelenou barvou a strukturou připomíná klasickou suchozemskou zeleninu. Příprava této řasy je jednoduchá - kousek řasy se opláchne a namočí do studené vody. Po 10 minutách změkne a může se krájet a dát povařit na posledních pět minut do polévky, omáčky, luštěnin či obilovin. Do vařeného jídla je dobré dát i vodu, ve které se řasa namáčela. Wakame lze také namočit na půl hodiny a pak ji jíst syrovou, například v pomazánkách či nakrájenou do salátů.
Hijiki |
Hijiki patří mezi nejoblíbenější řasy. Čerstvá řasa má hnědou barvu, ale usušením přechází do černé. Hijiki je japonská tradiční přísada používaná v polévkách a omáčkách. Tato řasa se divoce vyskytuje při pobřeží Japonska, Číny a Korei.
Je obzvlášť bohatá na vápník a železo, dále pak obsahuje hořčík, jód, zinek, sodík, vitaminy, bílkoviny a vlákninu. Japonci věří, že pravidelná konzumace této řasy zvyšuje obranyschopnost organismu a pomáhá na krásu.
Hijiki v kuchyni:
Řasu namočíme a vaříme 25 minut. Můžeme ji použít do polévek, zeleninových směsí, k masu nebo do pomazánek.
Arame |
Arame roste v Pacifiku. Má hnědé lístky, které sušením zčernají. Lístky mají tvar vějíře, který je asi 30 centimetrů dlouhý a 4 centimetry široký. Tato řasa se sbírá ručně od května do srpna. Potom se sedm hodin vaří a suší na slunci.
Arame obsahuje především jód, vápník a železo. Při pravidelné konzumaci pomáhá snižovat krevní tlak, cholesterol a prospívá tak při všech cévních a srdečních chorobách.
Arame v kuchyni:
Arame je vhodná při začátcích s řasami v kuchyni, poněvadž nemá výraznou chuť ani aroma rybího zápachu. Může být i vhodným doplňkem obilninových a luštěninových jídel, díky ní se stanou mnohem stravitelnějšími. Je také vhodná do salátů. Pokud jí vaříme v polévce, neměla by v ní zůstat déle než 10 minut, protože jinak by přehlušila ostatní chutě. Jako koření se používá usušená v troubě a rozdrcená na prášek.
Kombu |
Řasa kombu je hlubokomořská zelenina rostoucí v čistých, chladných, severních vodách. Obsahuje nejvíce jódu, proto ji Číňané po staletí používají jaké lék na problém se štítnou žlázou. U nás je známá také pod názvem kelp. Kombu tvoří tvrdé lístky, jsou široké 3 centimetry a dorůstají délky 5-10 metrů. Po usušení mají tmavě zelenou barvu.
Kombu je velmi bohatá na kyselinu algináovou, která je nestravitelná a působí jako výborný čistič střev. Odvádí z těla toxické zplodiny a usazeniny a ochraňuje tak před vstřebáváním těžkých kovů. Také pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi a chrání před vysokým krevním tlakem. Tato řasa má rovněž velký význam při zvyšování vitality, dlouhověkosti, inteligence a jasného myšlení.
Kombu v kuchyni:
Kombu potřebuje vařit déle než ostatní řasy, přibližně jednu hodinu. Je vhodné ji konzumovat, až když je úplně měkká, poněvadž jen tak z ní bude mít náš organismus užitek. Výborné je řasu rozlámat na kousky o velikosti poštovní známky a vařit společně s luštěninami nebo rýží natural, protože změkčuje vlákna ostatních potravin a usnadňuje tak jejich stravitelnost. Vaří-li se v polévce, nesmí v ní zůstat příliš dlouho, maximálně 10 minut, jinak by přehlušila ostatní chutě.
Jako koření se používá usušená v troubě a rozdrcená na prášek k ochucení polévek, masa, omáček a salátů. Kombu můžete v prodejní síti koupit jako "tororo instant kombu", což je řasa usušená na slunci, naložená v rýžovém octě a rozdrásaná na vlákna. Tu pak již stačí rozpustit v uvařeném jídle či polévce a je hotovo. To už zvládne i úplný začátečník.
Agar |
Vodní řasa agar (také agar-agar) roste v hloubce kolem 80 metrů ve tvaru nádherných barevných kapraďových vějířů nebo opeřených stébel. Agar (neboli kanten) pochází z mořské řasy tengusa. Vzniká z rostlinných slizů, agarofytů. Japonci a Číňané ji používali k léčebným účelům již před dvěma tisíci lety. Agar působí v organismu protizánětlivě, neutralizuje jedy ve střevech, účinkuje jako mírné projímadlo. Vysoký obsah vlákniny v agaru snižuje cholesterol v krvi.
Agar v kuchyni:
Agar je čistě rostlinného původu, má neutrální chuť, je bez zápachu a barvy. Již při nepatrné koncentraci je řasa schopna vázat vodu nebo jiné tekutiny. Pouhý 1% roztok agaru vytváří pevný gel. Používá se jako velmi výživný želírovací prostředek pro zahušťování pudinků, dezertů, zmrzlin, omáček, marmelád či polev. Je čistě rostlinného původu a neobsahuje přebytečné kalorie. Agar se prodává ve formě prášků, tyčinek, vloček a pruhů.
Velkou předností agaru před tradiční potravinářskou želatinou ze zvířecích šlach a kostí je, že má 8krát větší želírovací schopnost, nerozpouští se tak rychle a vyznačuje se i mnohem jemnější strukturou. Agar je výborný do letních ovocných dezertů, v zimě se zase hodí na výrobu kořeněných zeleninových aspiků. Základní poměr na vaření agaru je 10 gramů vloček či prášku na 1 litr tekutiny. Použijeme-li nejkvalitnější agar v pruzích, dáváme jeden celý pruh na ¾ litru tekutiny. Agar povaříme zhruba 5 minut, vzniklá tekutina sice bude řídká, ale během chladnutí spolehlivě zatuhne.
