Křivdy i lži ve Ztracené rodině. Tomáš se usmířil s otcem, Marie našla sestru

Minulost může být plná záhad, a i když si dětská fantazie tajemná místa zaplní po svém, přesto často toužíme znát pravdu. Tomáš se chtěl znovu setkal se svým otcem, Marie zase zjistila, že má někde starší sestru Jitku, kterou se rozhodla najít s pomocí televizní Ztracené rodiny.

Tomáš zásadně změnil svůj život, odstěhoval se od maminky a rozhodl se najít svého otce.

Tomáš Chyběl mu respekt k autoritám

„Tátu jsem viděl poprvé, když jsem se dostal do diagnostického ústavu a on mě tam přišel navštívit,“ svěřil se Tomáš (24), který do té doby vůbec nevěděl ani to, jak jeho otec vypadá. „Od mámy jen vím, že táta mě nechtěl, a dokonce jí údajně přinesl peníze na potrat. Ale když se na to takhle zpětně dívám, tak si myslím, že to nebude úplně celá pravda,“ pochybuje dnes.

Tomáš vyrůstal s mámou v Boskovicích, ale s přicházející pubertou měl čím dál větší problémy s chováním doma i ve škole. Do dětského domova se dostal proto, že mu chyběl respekt k autoritám.

„Byla to nejlepší léta mého života. Když měl někdo problém, mohl s čímkoliv přijít za vychovatelem a ten mu pomohl, poradil, fakt to tu bylo úžasné,“ vzpomíná na dětský domov, kde se o něj poprvé začal aktivně zajímat jeho otec, dokonce si ho párkrát vzal na víkend domů.

„Dali jste mi do života hodně,“ poděkoval před televizním národem řediteli dětského domova a dodal, že by tenkrát bylo lepší, kdyby tam býval zůstal a nespěchal domů. Jenže soud tehdy naznal, že už by se mohl vrátit k mámě.

„Táta byl proti, chtěl, abych tam zůstal, protože tam jsem měl řád a dodržoval přece jen nějaký režim. Jenže já jsem možnosti využil. Když to zpětně vidím, měl táta v mnoha věcech stoprocentní pravdu,“ komentoval Tomáš své tehdejší rozhodnutí.

Proč mi máma lhala? Darja ve Ztracené rodině hledala otce, Jarda své bratry

Vrátil se tedy domů, ale také ke svému dřívějšímu životnímu stylu a tehdy s ním otec přerušil veškerý kontakt. Po půl roce se musel Tomáš do dětského domova znovu vrátit a zůstal tam až do 16 let. Pak přerušil střední školu a našel si práci u cirkusu. „Kdybych tehdy býval v domově zůstal, dnes bych byl s tátou v kontaktu a nebylo by o čem točit,“ pokyvoval smutně hlavou.

Fakírem u cirkusu

K cirkusu ho přivedlo spontánní rozhodnutí. Jeli z domova na vystoupení a Tomáš se při té příležitosti zeptal principála, jestli by u nich mohl pracovat. „Řekl ano, vyřeš to s mým synem, a protože i ten byl pro, hned druhý den jsem si sbalil věci a jel jsem,“ vzpomínal na začátky, kdy napřed pomáhal stavět a bourat cirkus a teprve časem se dostal do manéže a dělal fakíra, pálil se, plival oheň, lehal si na hřebíky...

Avšak po pěti letech jeho kariéra skončila. Kvůli matčiným finančním problémům se musel vrátit domů, a opustit tak práci, kterou miloval. Aby jí pomohl, našel si dvě zaměstnání. „Máma mě uvěznila v tomhle životě, z něhož se snažím vymanit, ale nejde to, nevím proč. Jestli to nedokážu, nebo to nějaká moje část nechce…neumím si to vysvětlit. Proto hledám tátu, abych měl nějakou oporu. Chybí mi, chyběl mi celý život,“ přiznal Tomáš.

Ublížil mé rodině

Tomáš nevěděl, kde táta Petr bydlí, ale pamatoval si, kde tehdy pracoval. Proto začalo pátrání ve firmě na kraji Brna. Jenže vyšlo najevo, že tam už dlouho nepracuje. Ale protože ve stejné firmě dělala i Petrova sestra, spojil se moderátor Mirek Vaňura s ní. Ta předala bratrovi vzkaz a ten se po nějaké době televizi sám ozval, překvapený, že ho syn po 12 letech hledá.

Tátu viděl Tomáš naposledy ve 12 letech.

„Já už jsem ho pak neměl zájem vidět, protože trošku ublížil mé rodině a tím pro mě skončil,“ naznačil Petr důvod odcizení a začal vyprávět od začátku: „S jeho matkou jsme žili tři roky, ale já od ní odešel dřív, než se Tomáš narodil. Už jsem dvě děti měl a třetí už jsem nechtěl. Ujišťovala mě tenkrát, že bere antikoncepci, a nakonec mi řekla, že je těhotná. Tím pro mě vztah skončil,“ uvedl a potvrdil, že Tomáše viděl poprvé až v dětském domově.

„Zlobil. Nechodil do školy, měl špatné známky, a tak ho matce odebrali. Navštěvoval jsem ho a brával si ho domů. Tehdy jsem bojoval za to, aby v dětském domově zůstal, aby mu dali výchovu. Bylo mu tam líp než u maminky, která vám vysaje energii a psychicky ničí. Ten kluk byl chudák,“ dodal.

Podle Petra si se synem tehdy nerozuměli. „Vzala si ho k sobě domů sestra, ale když mu švagr nechtěl dát cigaretu, protože on už v té době kouřil, řekl mu, že jim nechá vykrást barák,“ vylíčil definitivní konec jejich vztahu a dodal, že tím to pro něj zhaslo a od té doby syna neviděl.

Udání, zavržení i vězení. Ivo a Iveta konečně vědí, proč ztratili rodinu

„Ale asi se změnil, jinak by mě nehledal,“ dodal s nadějí a když viděl fotografii a přečetl si synův dopis, uznal, že chlapec dospěl a že je třeba, aby se oprostil od své matky, jinak ho zahubí. „V životě mě nenapadlo, že ho ještě uvidím,“ dodal.

Matka to snad zvládne

Tomáš přiznal, že se doma necítí dobře, že maminka dost ovlivňuje jeho život. Nicméně není to podle ní její vůle, ale to on cítí pomyslnou povinnost, že když se ona o něj starala, měl by jí teď péči oplácet.

Ještě před setkáním s otcem se však stačil od matky odstěhovat a najít si vlastní podnájem. „Na naše poměry to maminka vzala docela v klidu. Osamostatní se, dojde jí, že kolem ní nebude nikdo celý život běhat. Že je potřeba, aby se postavila na vlastní nohy. Když jsem to dokázal já, zvládne to i ona,“ konstatoval.

Na setkání přicházeli otec i syn s nějakou křivdou. Tomáš tátovi vyčítá, že se o něj nezajímal a jemu vždycky chyběl, Petr nad synem zlomil hůl kvůli problémovému chování. „Určitě bych dnes dělal něco jinak, víc bych se o něj zajímal, snad na to zlý zapomeneme,“ doufal Petr, zatímco Tomáš se na tátu moc těšil.

Nazdar, synku!

„Chtěl bych otevřít – ale obávám se, že nasypu sůl do ran – proč jsem ho musel hledat já, proč jeho nenapadlo mě kontaktovat? Určitě se mám za co omlouvat, nechoval jsem se v mládí vždycky dobře, ale myslím, že on má daleko větší důvody se omlouvat než já,“ podotkl po cestě za otcem a dodal, že ze všeho nejvíc by ho potěšilo, kdyby mu řekl: čau, synu. „Pak už by nemusel mluvit vůbec,“ zasnil se, aniž tušil, že první, co uslyší, bude: „Nazdar, synku!“

„Jak mě objal a řekl synu, v tu chvíli jsem zamrzl a nevěděl jsem, co mám dělat. Ještě jsem se nevzpamatoval,“ přiznal posléze do kamery a jeho táta zase litoval toho, že syna neviděl vyrůstat.

„Udělali jsme mezi sebou spoustu chyb, tys nějaké měl, já taky, tak doufám, že na to zapomeneme a začneme s čistým štítem. Máme co dohánět,“ ujistili se. A když Tomáš slyšel, že táta přišel o práci, byl nemocný a moc dobře se mu nedaří, ujistil ho, že mu bude oporou.

„Všiml jsem si, že situace se obrátila, jak já jsem ho kdysi potřeboval, tak teď bude potřebovat on mě. A já se zachovám jinak než on. Budu tu pro něj, sám mu ukážu, jak se tehdy měl zachovat on,“ předsevzal si Tomáš a přijal tátovu omluvu za to, že ho „odřízl“. „Co bylo, bylo, a uvidíme, snad to nepo.... hned na začátku,“ domluvili se.

Očima genealoga Jana Eberta

Tomáš znal jen zkomolený název firmy, v níž jeho otec pracoval. Firmu jsem identifikoval, žádná jiná podobného jména v dané lokalitě nebyla. Její majitel mi sdělil, že teta Tomáše byla kdysi jednatelkou firmy, a i když se rozešli, stále byli v kontaktu. Pan majitel byl tak ochotný, že zprostředkoval náš kontakt. O svém bratrovi věděla vše, co jsem potřeboval zjistit.