Alison Gopniková (61) vyučuje dětskou psychologii v kalifornském Berkley, je autorkou mnoha oceňovaných knih a také matkou a babičkou. Naše snaha o výchovu dětí z nich podle jejího názoru dělá vyděšené tvory, kazí vztah rodičů a dětí a stejně nesměřuje k tomu, v co rodiče doufají.
Autorita, nebo kamarád?Přístup rodičů k výchově dětí je různý. Diskutují o něm i na eMimino.cz. |
Snaha o vychovávání dětí a o zdokonalování dítěte pomocí našich rodičovských dovedností je přitom podle ní celkem nová záležitost. Anglický termín parenting se objevuje ve slovnících poprvé v roce 1958 a samotný koncept nepřinesl naší společnosti nic přínosného. „Nevylepšilo to život rodičů a dětí, v mnoha ohledech pravděpodobně došlo k opaku. Společně strávený čas je naplněn stresem, smutkem a vinou mnohem víc, než by měl být,“ řekla Gopniková pro Telegraph.
Dítě jako projekt rodičů
Gopniková přisuzuje zásadní změnu v přístupu k rodičovství v tom, jak se ve dvacátém století změnila naše společnost. Zatímco dříve byly běžné velké rodiny, kde starší děti již odmala pomáhaly s těmi mladšími, další generace trávily více času ve škole a v práci. Rodičovství pak pojaly jako další školní nebo pracovní úkol, ve kterém se snažily dosáhnout co nejlepších výsledků.
Problém je ale v tom, že od miminek a dětí můžete očekávat všechno možné, jenom ne předvídatelné chování. „Dopředu nikdy nevíte, jaké děti budou, a nevíte ani, jaký budete vy sám jako rodič. To je ve světě, kde jsme si zvykli na předvídání budoucích událostí, vlastně docela děsivé,“ upozorňuje Gopniková.
A přiznává, že ona sama stála u toho, když trend moderního rodičovství vznikl. Za posledních třicet let ona a její kolegové učinili mnoho objevů v tom, jak nahlížíme na dětský mozek a jeho schopnost učit se. Zatímco vědci byli fascinování plasticitou a dalšími schopnostmi mozku dětí, rodiče a někteří učitelé učinili z objevů závěr, že s učením a výchovou je třeba začít ještě dříve.
Zalévejte, ale nesnažte se dítě tvarovat
S tím ale Gopniková nesouhlasí. Ona sama navrhuje, že rodiče by měli pro děti fungovat spíše jako zahradníci, kteří jim obstarají nejnutnější potřeby a dále je nechají samostatně růst, než tesaři, kteří se snaží dítě vytvarovat přesně podle své představy. „Tesařské“ rodičovství totiž podle jejích závěrů vychovává z dětí bázlivé teenagery.
„Samozřejmě že ode mě se dá v mém věku očekávat, že budu mít vůči dnešním mladým lidem výhrady. Ta hlavní vůči generaci mileniálů je, že jsou opravdu plni strachu. Naše generace byla jejich přesným opakem: my jsme všichni byli až směšně arogantní a ochotni podstoupit spoustu rizik,“ myslí si psycholožka Gopniková, sama matka tří dospělých synů a nyní i babička.
Rodiče by se podle ní také měli přestat stresovat nad tím, jak přesně své dítě vychovávají - podle její analýzy dat totiž rozdíly v rodičovském přístupu (např. kde a jak dítě spí) nemají z dlouhodobého hlediska významný vliv na jejich osobnost a schopnosti. Co se naopak počítá, je, pokud necháte dítě samostatně si hrát, až již samo, nebo s kamarády. Hra je pro děti významným zdrojem informací o věcech, lidech a lidských vztazích a emocích. Předškoláky by pak rodiče měli hlavně zapojit do svých aktivit a nechat je „pomáhat“ - ať už je to nákup, vaření, nebo úklid.
Vtip je v tom, že se snažíte dítě zapojit do činností, které zajímají vás jako dospělého. „Nemusíte s ním vždycky dělat nějakou speciální rodičovskou aktivitu, tedy snažit se ho nějakým způsobem vzdělávat,“ doporučuje rodičům Gopniková.
A dodává, že na to, jak být dobrý rodič, zkrátka neexistuje žádný jednoduchý návod, ale méně je v tomto případě více. Přemítání nad tím, jestli by třeba jiný kroužek nebo jiná škola měly vliv na budoucí život dítěte, podle ní k rodičům patří a nevyhne se mu ani ona sama. Namísto utápění se v „kdyby“ však nabádá rodiče k tomu, aby si s dětmi více užili každý den a snažili se soustředit svou pozornost užitečnějším směrem.
