Čínská tradice velí vychovávat děti velmi přísně - žádné lelkování, žádné hraní s kamarády. Amy Chuová je americká právnička čínského původu, která při výchově svých dvou dcer bojovala s čínskou tradicí a moderní americkou realitou.
Ve své knize popisuje, že její dvě dcery musely mít ve všech předmětech kromě tělocviku a "dramaťáku" jedničky a nesměly navštěvovat školní představení. Hra na hudební nástroj pro ně byla povinnost, ale nemohly si vybrat nic jiného než housle nebo piano. Neměly také žádné slovo v tom, jaké kroužky budou navštěvovat. Sledování televize, hraní videoher nebo přespávání u kamarádek jim bylo také zapovězeno.
A jaké tedy byly další metody tygří matky? Když dcera nebyla schopná naučit se skladbu na piano, vyhrožovala jí tygřice, že spálí všechny její plyšáky. Nešetřila kritikou a neostýchala se dětem říct, že jejich vlastnoručně vyrobené přání je strašné, nebo že připravená řeč na pohřeb babičky je povrchní.
Láska s ostrými drápky
Amy Chuová popisuje střet mezi západním a východním pohledem na výchovu dětí. Jedni se orientují na úspěch a výsledky, pro které dítě trestají nebo mu vyhrožují, protože neúspěch dítěte je v jejich očích rodičovské selhání. Druzí se soustřeďují zejména na sebevědomí dítěte a na jeho schopnost komunikace. Není důležité, odkud rodiče pocházejí, ale spíš to, jakou výchovou si sami prošli.
Těžko hodnotit, který přístup je ten správný. Oba vycházejí z lásky k dětem. Tygří matky nejsou na své děti tvrdé proto, že by je nemilovaly, ale protože jsou přesvědčené, že jsou nejlepší. Samy sebe nevidí jako diktátory, děti podle nich nedokážou o některých věcech ve vlastním životě ještě správně rozhodovat. Chtějí dělat hlavně to, co je baví. Podle tygřích matek je baví to, co už umí. Takže ze začátku se musí dítě donutit, až se hře na piano naučí, bude ho i bavit a přinese mu úspěch. A až úspěch mu dodá sebedůvěru.
Malá tygřata ale svádějí se svými rodiči boj a bouří se, protože vidí, že spousta vrstevníků má mnohem více svobody a volby. A právě ve chvíli, kdy si dcera Chuové postavila hlavu, začala poprvé sepisovat vzpomínky na své výchovné způsoby. Kniha podle ní neměla být manuálem, jak vyrobit jedničkáře. Amy Chuová brala knihu jako zpověď a přiznání, že v některých bodech se její přísný pohled na výchovu již změnil.
Úspěch versus štěstí
A protože se na nesmlouvané tygří matky snesla od mnohých kritika pro krutost a sadismus, začala se jich zastávat i spousta tygříků, kteří mezitím vyrostli. Brání nesmlouvavost rodičů a děkují jim, že jim nedovolili polevit v učení a nespokojili se s ničím jiným než zlatou medailí za cokoliv. Mezi nimi i dcera Chuové Sophie, která si mohla vybírat mezi studiem na Harvardu a Yale.
Pro všechny to ale nedopadne tak dobře. Studie doktorky Robyn Silvermanové poukázala na to, že právě mezi Američankami asijského původu ve věku od 15 do 24 let dochází nejčastěji k sebevraždám. A mezi důvody se na předním místě objevují rodinné problémy.
Fenomén tygřích rodičů (mezi jinými typy výchovy) zkoumala i doktorka Su Yeong Kimová. "Lidé si myslí, že když budou vychovávat děti jako tygří matky, budou jejich děti malí géniové jako děti Chuové. Bohužel školní výsledky a depresivní symptomy těchto dětí se podobají dětem, jejichž rodiče jsou na ně při výchově až moc tvrdí. Tygří rodičovství z dětí nevykřesá lepší výsledky," shrnula Kimová svůj výzkum pro magazín Slate.
V podobném smyslu se vyjádřil i jeden z předních expertů na štěstí a úspěch Shawn Archer. "Většina společností a škol postupuje takto: pokud budeš tvrdě pracovat, budeš úspěšný a potom i šťastný. To je ale vědecky překonáno," prohlásil pro deník DailyMail.co.uk. Podle něj trpí děti tygřích rodičů odcizením a cítí se také pod velkým tlakem. Pokud ale rodič v dítěti vybuduje pozitivní myšlení, úspěch se pak už dostaví sám, tvrdí Archer.
