Stalo se to minulý týden v pražské základce Na Slovance. Ondra ze třetí třídy přišel v šatně k Rebece z první třídy a řekl jí: "Ukaž, vezmu ti tašku." A potom vedle svého batohu skutečně vynesl do třetího patra ještě aktovku malé spolužačky.
Rebeka pak doma, mezi řečí, řekla mamince: "Ondra mi dnes nesl tašku." Maminka se vyděsila: "Jak to, tebe něco bolelo?" Holčička zavrtěla hlavou: "Ne." "Tak ti taška upadla a on ti ji sebral? Nebo ti ji vzal, jako že už ti ji nevrátí, pak si s ní s klukama házeli, co?" pátrala matka pořád po důvodu. "Ne, jen mi řekl, že mi do třídy odnese tašku," snažilo se děvčátko vysvětlit tu přece úplně pochopitelnou věc.
Matka ještě chvíli konstruovala sebenemožnější varianty, než překvapeně zjistila, že Ondra Vaca je skutečně opravdový gentleman. Proč nás dnes podobné věci tak překvapují?
Jako rytíři
Žijeme obklopení návody, jak nejlépe své děti vychovávat. Vedeme je k samostatnosti a sebevědomí, nechceme, aby lhaly, občas nám dokonce záleží na tom, aby byly uctivé ke starším lidem. Kolik z nás však své chlapečky vede odmala ke kavalírství? Holčičky se musí chránit, pomáhat jim a pouštět první do dveří...
Možná namítnete, že doba přeje silným a není výjimečné, že jedno děvčátko dokáže seřezat tři chlapce na hromadu. Leč psychologové zastávají názor, že výchova ke gentlemanství je namístě, neb chlapce kultivuje a do budoucna jim připravuje půdu pro harmonické partnerské vztahy.
Každý kluk chce být rytířem...
"Ve chvíli, kdy kluk přijde na to, že je jiný než holčičky, začne si sám klást otázku: Proč tomu tak je? Někteří rodiče nad tím mávnou rukou, jiní rozdílnost dovedou umně vysvětlit," říká dětská psycholožka Markéta Kavale. "A tady je vlastně ústřední otázka: V čem spočívá tato rozdílnost? Máte pravdu, holčičky se dnes sice perou stejně jako kluci, ale většina z nich si kolem 4 až 5 roku hraje s panenkami a kočárky, zatímco kluky zajímají pistolky, meče, rychlá auta a vlaky. To samozřejmě souvisí s uvědoměním si rozdílnosti pohlaví," uvádí Kavale.
A právě v této chvíli je podle ní důležité malému klukovi vysvětlit, na co taková zbraň je. "Je jasné, že se s ní dá báječně bojovat, ale ten boj by měl k něčemu sloužit. Už takový malý kluk by měl ve své fantazii bránit dobro před zlem, bránit slabší a křehčí bytosti tak, jako to dělali v dávné minulosti rytíři a jako to dělají dnes jejich tatínkové či jiní známí hrdinové. Problém nastává ovšem ve chvíli, kdy tatínek se příliš hrdinsky nechová či maminka vůbec nevnímá potřebu, že by mohla být ochraňována svým partnerem či vůbec mužským protějškem."
Vést je k mužnosti
Dnešní doba možná vyvolává zdání, že gentlemanství už není tak výrazně ceněnou hodnotou. Odborníci se však shodují na tom, že svět se může tvářit jakkoliv emancipovaně, ale normální ženě bude vždy příjemné, podrží-li jí muž dveře, pomůže s těžkou taškou či ji pustí sednout v autobuse.
Už proto má výchova chlapců ke slušnému chování vůči dívkám smysl. Podle Markéty Kavale však v tomto ohledu nestačí kluky jen naučit, že "to se dělá" a "tohle se nedělá". Říká totiž: "Bude vám to možná připadat zcela banální, ale na prvním místě je důležité vést je k tomu, že jsou muži. Ono totiž gentlemanství bez mužnosti je trochu směšné."
Kluk by měl vědět, k čemu mu jeho budoucí mužskost může sloužit. Pomůže mu totiž být natolik mocným a schopným, že dokáže svého blízkého, tedy v tomto kontextu blízkou, ochránit a vytvořit pocit jistoty a bezpečí. Stane se opravdovým rytířem, dobyvatelem, kterému málokterá žena odolá.
A to, chcete-li či ne, je bezesporu zcela nevědomá fantazie většiny mladých, ale i starších mužů.
