Přes to všechno vás to pravděpodobně bude bavit, možná potkáte nové přátele, a navíc ve vás zůstane celodenní slastný pocit vyčerpání a vědomí, že jste pro sebe něco zdravého udělali.
Dynamické cvičení uvnitř i venku
"Je to taková sranda, abychom věděli, že žijeme," říká o Boot campu jeho hlavní instruktorka, kaskadérka a všestranná sportovkyně, Hanka Dvorská.
Cvičení inspirované americkým vojenským tréninkem probíhá pod jejím odborným vedením v šestitýdenních cyklech třikrát do týdne v tělocvičně i venku. Cvičí se intenzívně a dynamicky a účastnit se může kdokoli. Jde tu totiž především o týmovou spolupráci, radost z pohybu a zábavu.
Výsledkem je celkové zlepšení fyzické kondice, zvýšení psychické odolnosti a sebevědomí všech účastníků. Kdo má zájem, může se během Boot campu od Hanky dozvědět i to, jak se zdravě stravovat a co je to správná životospráva.
Ranní ptáče dál doskáče
V pondělí v osm hodin ráno už mám za sebou první hodinu. Ruce se mi klepou vyčerpáním při pouhém ťukání do klávesnice. A to prý byla jen taková rozcvička.
Nevím jak, ale Hanka dokázala svým nadšením dostat z mého netrénovaného těla třicet kliků (pánských!), nejméně tisíc skoků, a to nepřeháním, donutila mě chodit v trakaři a na raka, udělat poprvé od základní školy zase pořádný kotrmelec a dokonce se pokusit o pár shybů.
Jsem totálně grogy, ale usmívám se. K mému překvapení čiší stejné pocity i ze všech ostatních ranních ptáčat. Mladí, staří, tlustí, tencí, kluci, holky, všichni svorně mučíme svá těla a světe div se, dělá nám to radost. Už teď se těším na středu, kdy se půjde běhat na Petřín. Mimochodem, běhání nenávidím.
Cupitej, nezastavuj
Úterý jsem prožila v bolestech namožených svalů a čím dál víc jsem pochybovala, že tyhle ztuhlé kusy masa dokážu ještě někdy rozpohybovat. Ve středu ráno mne však všechny pochybnosti rychle přešly. Hanka a vůbec všichni instruktoři Boot campu by snad dokázali rozhýbat i mrtvolu. Po krátkém rozběhu jsem se profuněla do poslední, nejpomalejší skupinky, kterou si vzala na starost Hanka. Naštěstí tu nejsem jediná, kdo vypadá, že záhy zkolabuje. Přesto jsme za necelou hodinku oběhli snad všechna zákoutí Petřína a na jeho vrchol jsme dokonce vysprintovali.
Neuvěřitelné, jak Hančino neustálé "Nechoďte mi, cupitejte!" dokázalo vydolovat z každého z nás i tu poslední kapku sil. Krátké úseky běhu střídalo posilování a podobné Hančiny "legrácky". Třeba klikování s nohama na zábradlí u Karpatského kostelíku, vedle kterého ještě spali trampové ve spacácích.
Zkusili jsme si i lezení po pískovcové skále. Na závěr jsme doběhli na (podle Hančiných slov) nejkrásnější vyhlídku na Prahu a i tam si ještě řádně na závěr zaposilovali. Zpět jsme doběhli všichni rozzáření, a to bylo teprve 7:45.
Ve sprše jsem s hrůzou vyslechla, co všechno museli podstoupit ti v lepším družstvu. Do schodů vyjít na raka, a to nohama napřed, uběhnout dvojnásobnou trasu a vůbec žádné cupitání. Přiznám se však, že už teď v duchu uvažuji o dobrovolném postupu do rychlejšího družstva. Schválně, co ze sebe ještě dokážu dostat.
Nekonečné kolečko
V pátek se půjde nejspíš zase běhat. Kdyby pršelo, máme se připravit na kolečko nejrůznějších posilovacích a dynamických cviků. Zaslechla jsem něco o švihadle, opičích dráhách, švédské bedně a šplhu po laně. Už teď se třesu. Ani nevím, jestli strachy, nebo nedočkavostí.
Jako laňka
Kde a kdy?* Další Boot camp s Hankou Dvorskou začíná 2.11.2009. |
Ještě mě čekají tři týdny cvičení, ale už teď přemýšlím, co dál. Mám najednou potřebu sportovat. Pohyb mi přináší neskutečnou radost. Kdo ví, možná se přihlásím na další Boot camp. Vždyť to zas není tak hrozné.
